Praha - Jen dvanáct fotbalistů před ním dokázalo v PMEZ či Lize mistrů vstřelit v jednom zápase pět gólů. Kdyby ale severoirský sudí Hunter uznal Davidu Lafatovi v úvodním zápase 2. předkola Ligy mistrů s Levadií Tallin i šestou branku, stal by se rekordmanem soutěže.
Dvaatřicetiletý kapitán pražské Sparty vstřelil pět gólů během úvodních 61 minut zápasu, a to měl ještě velký podíl na čtvrté brance svého týmu v 55. minutě, po jehož hlavičce byl vlastní gól připsán obránci Tipuričovi.
Lafata tak pěti góly v Lize mistrů alespoň napodobil Gerda Müllera či Lionela Messiho, a významnou měrou se tak podílel na výhře Sparty 7:0, čímž udělal z odvety v Tallinu už jen formalitu.
"Tolik gólů v jednom utkání jsem nikdy nedal a možná už nikdy nedám, ale hlavní je, že jsme to takhle zvládli. Sice jsme teprve v poločase, ale troufám si říct, že tohle už nepustíme," řekl novinářům po zápase Lafata, který si k rozhovoru přivedl své dvě děti.
Davide, co říkáte na to, že v novodobé historii soutěže jste dal pět gólů v zápase Ligy mistrů jen vy a Lionel Messi?
Tak on to dal trochu jinému soupeři. To se moc nedá srovnávat. A že je dal Leverkusenu před dvěma roky v osmifinále? No vidíte, to bych já asi nezvládl.
Přitom jste mohl jako první hráč historie dát šest branek, kdyby vám sudí uznal jako váš gól hlavičku, kterou si srazil do vlastní branky obránce Tipurič...
Hned jsem věděl, že to bude vlastňák, protože to tečoval. Ale to mi nevadí. Pro mě je hlavní, že jsme to takhle zvládli. Chtěli jsme udržet nulu vzadu, a že jsme k tomu přidali tolik gólů, to už je jen třešnička na dortu.
Přitom Levadia přijela do Prahy s vizitkou týmu, který 1758 minut v řadě neinkasoval a během 19 ligových kol obdržel jen čtyři góly. Čemu tedy takový debakl přičítáte?
V úvodu jsme nevyužili tlak a dlouho to bylo 0:0. Ale hráli jsme trpělivě a nakonec je zlomili těmi prvními dvěma góly. Hlavní bylo, že jsme se tlačili do šestnáctky a byli jsme hladoví po gólu.
Počítám, že pět gólů jste v soutěžním zápase ještě nedal, že?
To teda nedal, možná někdy v dorostu, ale to si už nepamatuji. Někdy to tak je, že do čeho kopnete, to tam spadne. Ale doufám, že jsem si něco nechal na další zápasy. Dostával jsem od kluků skvělé přihrávky a dával jsem to do prázdné brány. Vždycky je to o tom, že musí někdo přihrát a někdo tam být, dnes to vycházelo skvěle.
Nebál jste se jít v závěru první půle na penaltu? V přípravném zápase před sezonou jste ji přece jen neproměnil...
Rychle jsem se domluvil s Pepou Hušbauerem, který dal penaltu proti Basileji. Řekl mi, ať jdu, tak jsem to vzal na sebe.
Jak se vám pak poslouchal hromový aplaus zaplněných tribun při vašem střídání čtvrthodinu před koncem zápasu?
Bylo to krásné. Chtěl bych za to divákům poděkovat. Na takové okamžiky budu jednou vzpomínat. Snad si na to jednou mé děti také vzpomenou. Teda jestli nám je nevezme sociálka, když uvidí, že je takhle pozdě beru s sebou na fotbal. Ale jsou prázdniny, tak jsme se rozhodli se ženou udělat výjimku.
