V české lize střílel Hilál góly za Bohemians, Slavii a Liberec. Minulé léto mu ale vypršela smlouva a "topil se" v nabídkách z Asie. To kvůli výkonům v závěrečné fázi kvalifikace na mistrovství Asie, kde výrazně přispěl k postupu Bahrajnu do finálového turnaje.
Rozhodování, kterou nabídku přijmout, Hilálovi ulehčil Kúdela, starý známý ze Slavie, jenž si o měsíc dříve vybral Jakartu.
V ambiciózním indonéském klubu, který přes léto mohutně posiloval, teď 29letý Bahrajnec bojuje o titul. Zároveň je s devíti góly v 16 kláních nejlepším střelcem mužstva před šestigólovým Krmenčíkem.
Právě tito dva byli hlavními aktéry sestřihu, který zhruba dva týdny nazpět prolétl Českem. Ukazuje Krmenčíkovu spálenou šanci a Hilála v jiném záběru, jak na českého parťáka vulgárně pokřikuje z lavičky. A v češtině.
Média tak psala, že Krmenčíka za zpackané zakončení zepsul. Proti tomu se Hilál ohradil. Tvrdí, že křičel z úplně jiného důvodu.
Proč tedy?
Měli jsme penaltu za stavu 2:1 a chtěl jsem, aby si ji vzal Michal. Normálně je kopu já, ale kvůli zranění jsem musel už dřív ze hřiště. A jak všichni ví, Michal dostal předtím stopku na šest zápasů, což si mimochodem nezasloužil. Chlápek, který ho praštil, dostal osm zápasů. No a Michal po návratu potřebuje střílet góly. Útočník, který je nedává, se dostává pod ještě větší tlak. Proto jsem chtěl, aby šel kopat penaltu, což ale neudělal. Kvůli tomu jsem křičel. Nevím, jak si to lidé přebrali, ale určitě mezi námi nejsou žádné spory. Je to můj spoluhráč. Chci mu pomáhat stejně jako on mně.
Sestřih s Krmenčíkem a Hilálem:
Miluju ty bench kamery, které používá při zápasech Jakarta. Občas se tam dá najít zabavný moment! Yusuf česky nadává na Krmenčíka! 🤭😂 @jahodap @MichalKvasnica @SprynarRadek @LudekMadl @OndrejNovacek @davidsobisek @JanPodrouzek @Pod_Y39 @kalous37 @slaviaofficial pic.twitter.com/NNeNBt5klA
— TheVyrida (@TVyrida) February 5, 2023
Takže jste byl naštvaný, že nešel kopat penaltu? Co jste mu říkal po zápase?
Hned jsem se ho na to ptal. Říkal, že penalty tolik nekope a že dlouho nedal gól. Proto si ji nevzal. Každý má holt jinou mentalitu. Já můžu kopat kdykoliv. Klidně za stavu 0:0 v 90. minutě, žádný tlak necítím. Tak jsem Michalovi řekl svůj názor. Že ji měl kopat, aby si zvedl sebevědomí.
Jen pro upřesnění - penaltu nakonec proměnil Kúdela a Nusantaru jste porazili 3:1.
Kudy se mu právě snažil dát míč, ale Michal to odmítl, nebyl v tu chvíli připravený. Média se snažila najít nějakou senzaci, ale stalo se to takhle. Každopádně pro to mám pochopení. Hrajeme daleko. Lidé z Česka nebo Bahrajnu se kouknou na výsledek nebo na to, kolik minut jste odehráli a jestli jste dali gól. Nikdo vás nesleduje živě a neřeší detaily.
Řadu lidí asi nejvíc zaujalo, že jste křičel v češtině. Bavíte se tedy s Krmenčíkem a Kúdelou česky, ne anglicky?
Snažím se. Čeština je těžký jazyk. Už rozumím skoro všemu, ale s mluvením je to horší (rozhovor proběhl v angličtině, pozn. red.). Řeknu tedy česky, co umím, a to, co je moc těžké nebo co jsem zapomněl, přidám v angličtině. Je to takový mix. Během zápasů a tréninků ale s Kudym a Michalem mluvím jen česky. I proto, že ani jeden z nich nemluví anglicky tak dobře, což chápu. Takhle oni rozumějí mně a já jim. Navíc mám i českou přítelkyni, která se mě snažila učit. Prý je to se mnou těžké, snad časem to půjde lépe.
Předpokládám, že právě s českými spoluhráči teď trávíte nejvíc času, je to tak?
Určitě. S Michalem jsem sice na rozdíl od Kudyho předtím nehrál, protože když přišel z ciziny do Slavie, já už byl v Liberci, ale tady jsme se poznali. Jako cizinci žijeme ve stejné budově, každý den se potkáváme, trénujeme. Moc jiného ani dělat nemůžeme, protože zdejší fanoušci jsou šílení a pronásledují vás. Je mezi námi ještě jeden Němec (záložník Hanno Behrens), všichni jsme kulturně a mentalitou jiní než místní.
Pro vás to není první exotické angažmá. Řekl byste, že Indonésie je vám kulturně bližší než Česko, nebo ne?
Ne, to ani ne. Je to pro mě něco úplně nového, nepřipomíná mi to ani Bahrajn, ani Česko. Kultura je jiná. Město je rušné, pořád. Všude vidíte spoustu lidí, aut a skútrů. Také je tady v podstatě jedno roční období a pořád prší. Čas od času zažijete takovou vlhkost, že se vám těžko dýchá. Když k tomu připočtete ty skútry a tak dále, přijde vám, že se tu ani nemůžete nadechnout čerstvého vzduchu. Také jsem chytil hodně virů z jídla a pití. I proto jsem propásl dost zápasů (má pět zmeškaných duelů oproti 16 odehraným).
Indonéskou ligu zasáhla v této sezoně jedna z největších fotbalových tragédií v historii. Při jednom říjnovém utkání zahynulo přímo na stadionu přes sto fanoušků, mnoho dalších utrpělo zranění. Jak jste to prožíval?
Byl to pro nás všechny šok. V tu dobu jsme zrovna měli hrát derby proti Persibu a od spoluhráčů nebo od lidí z budovy, kde žijeme, jsme o tom zápase slyšeli, že každý rok se při něm něco semele. Někdo napadne autobus, fanoušci umírají nebo se zraní… Nedává mi to žádný smysl. Náš trenér Thomas Doll před utkáním novinářům říkal, že to není normální a že bychom měli hrát fotbal pro radost, ne abychom umřeli. A pak se jinde stalo, co se stalo. Šok. Kvůli tomu náš zápas zrušili.
To jste si musel oddychnout.
Bylo to šílené. Měl jsem pocit, jako bych už tady nechtěl dál hrát fotbal, protože to není bezpečné. Nevěděl jsem, co bude dál. Ukončí ligu? Měl bych si najít jiné angažmá? Jít zpátky do Česka? Hůř mi tady nebylo. Říkali nám, že kdyby se to nestalo jinde, mohlo se to stát při našem utkání, takže jsme měli štěstí.
Nadšení Indonésanů pro fotbal má tedy i dost temnou stránku.
Stoprocentně. Venku jsou na vás lidé strašně milí, potřesou vám rukou a na známku respektu skloní hlavu. Chtějí po vás fotku, podpis. Fanoušky jako v Indonésii jsem nezažil, vytváří jednu z nejlepších atmosfér vůbec. Jako hráči se pomalu ani neslyšíme. Problém je v tom, že během zápasu mnohým fanouškům přepne a začnou být hrozně agresivní. Nevím, čím to je. Nám fotbalistům se tedy zatím nic nestalo a doufám, že ani nestane.
Snaží se vás vedení klubu nějak uklidnit? Hlavně vás cizince, kteří na toto prostředí nejste zvyklí.
To musím říct, že ano. Když třeba hrajeme venkovní zápasy, nikdy nikam nechodíme sami. Máme kolem sebe ochranku. Na druhou stranu tím pádem ale nevíte, jestli se máte cítit bezpečně, když s vámi někdo musí chodit. To v Česku když jedete autobusem na výjezd třeba do Ostravy, pořád se cítíte bezpečně. Stejně tak v Bahrajnu. Nic se vám nestane, lidé na vás budou maximálně pokřikovat, to je celé.
Po fotbalové stránce si ale angažmá v Jakartě můžete pochvalovat, že? Jste nejlepším střelcem mužstva, dáváte tedy víc branek než Krmenčík, který přitom v Česku platil za většího kanonýra. Čím si svůj úspěch vysvětlujete?
Góly přicházejí s odehranými zápasy. Když jsem byl ve Slavii, moc jsem nehrál. Dvacet, třicet minut. Když jsem byl v úvodní sestavě, tak mě stáhli po padesáti minutách. Nedostal jsem pořádnou šanci. Také jsem byl celkově v české lize hodněkrát zraněný. Konkrétně Slavii ale nechci nic dávat za vinu. Hodně mi pomohla v tom, abych věděl, co mi chybí a jak být větší profík. Teď je mi 29 a je nejvyšší čas, abych předvedl, co umím. Když nebudu dávat góly teď, tak kdy?
