Jak hodnotíte podzimní část slovenské ligy z pohledu Žiliny?
Byl to pro nás velmi poučný podzim. Měli jsme velmi slabý úvod, který zapříčinilo velké vypětí hráčů při mistrovství Evropy hráčů do 21 let a následném boji o postup do evropských pohárů. Naopak střední pasáž jsme předvedli velmi silnou, tým ukázal, že se chce bít o ty nejvyšší příčky. Rozhodně se ale můžeme zlepšit, hlavně na venkovních hřištích. Právě kvůli tomu ztrácíme na vedoucí Trnavu.
Co říkáte na výkony Trnavy?
Přišel nový trenér (Nestor El Maestro - pozn. aut.), ale také zajímaví hráči. Navíc nehráli o Evropu, proto se jim ze začátku sezony dařilo, pak už chytili ten správný drajv a vyhrávali, i když často jen o jeden gól.
Vy sám jste známý tím, že dáváte prostor mladým hráčům. Jakým způsobem mladé fotbalisty hledáte?
Rozhodně se nedá říct, že bychom měli nějaký speciální způsob skautingu. Máme ale pevně nastavená kritéria, podle kterých vyhodnocujeme jednotlivé hráče. Například u Lászla Bénese (slovenský fotbalista, který ze Žiliny přestoupil do německého Mönchengladbachu - pozn. aut.) nešlo o skautský "feeling", ale spíše o lidský pocit. Jel jsem za ním, viděl jsem ho přímo v akci a to mě přesvědčilo. Víme, co chceme, a podle toho se rozhodujeme.
Jaký je váš recept na úspěch? Vaše fotbalové gros?
Úspěch je vrtkavý. Na Slovensku vám ho zajistí převážně jen tituly, ale já se dívám na fotbal v široké perspektivě. Podle mě rozhoduje hlavně mimořádně kvalitní spolupráce. V realizačním týmu, mezi hráči, ale také mezi týmem a vedením celého klubu. Jinak se fotbal ani nedá dělat.
Zeptám se jinak. Co vás odlišuje od ostatních trenérů?
Nerad se porovnávám s ostatními. Pokud ale mám říct, co mě vyneslo až do top slovenského týmu, tak jednoznačně pracovitost a mimořádná energie vkládaná do detailů a spolupráce. Zkoumám jednotlivé tréninkové jednotky dopodrobna, protože věřím, že to vylepší kvalitu hráčů i mě jako trenéra.
Generace slovenských trenérů kolem 40 let zažívá na Slovensku velké úspěchy, u nás se jim ale až na výjimky nedaří. Čím to?
Já netrénuji v Česku, takže nejsem schopný odhadnout, jak to tam vypadá. U nás ale máme velkou úctu k bývalým hráčům, a možná proto se nebojíme dávat mladým trenérům bez zkušeností prostor. To je ostatně i můj případ. Jako mladý jsem dostal šanci a už ji nepustil. Klíčová je podpora klubu, nastavená filozofie a důvěra. Myslím si, že mladí a připravení trenéři si zaslouží dostat šanci prokázat své schopnosti.
Vy jste začal trénovat ihned po skončení aktivní kariéry?
Ano. Ihned po skončení kariéry jsem nastoupil jako asistent v Trenčíně. Postupně jsem se přesunul na pozici hlavního trenéra a následně odešel do Žiliny.
Připravoval jste se na roli trenéra delší dobu, nebo ten impulz přišel najednou?
Rozhodně nepřišel najednou, chystal jsem se dlouhodobě. Ono by se to ani nedalo moc zvládnout, kdyby to bylo opačně. Už během vlastní kariéry jsem si zapisoval tréninky, které vedli ostatní trenéři. Od spoluhráčů jsem pak vyžadoval zpětnou vazbu, hledal jsem, co se jim líbilo a co ne. Když jsem si pak zranil koleno, definitivně jsem se rozhodl. Začal jsem studovat a udělal jsem si nižší trenérské licence. Později i profi licenci, u vás v Česku, za což jsem rád.
Na Slovensku organizujete trenérské semináře, kde představujete vlastní filozofii. Kde se zrodil tento revoluční nápad?
Už během aktivní hráčské kariéry jsem hledal ty správné impulzy, které pomáhají mužstvu k lepším výkonům. Byl jsem rád, když za mnou přišel trenér, se kterým jsme se pobavili o jeho zkušenostech, který mi dal tipy a rady, jak se dále zlepšovat. Ne každý trenér se může dostat na nějakou stáž, takže jsem se rozhodl, že otevřu ten seminář. Přijít může kdokoli, kdo se chce něco nového naučit. Rád předávám své zkušenosti, navíc to pomáhá i mně skrze nějaké diskuse a debaty. Jsem rád, že to mělo úspěch, protože potřebujeme co nejvíce mladých kvalitních trenérů, jednou se nám to totiž vrátí.
Očekával jste tak velký úspěch těch seminářů?
Rozhodně ne. Chtěl jsem si to zkrátka zkusit. Začínali jsme v místnosti pro 50 lidí, končili jsme v sále pro 250. Až tehdy mě napadlo, že by se z toho mohla stát nějaká značka, nějaký brand. Každopádně je to fantastická zkušenost.
Plánujete do budoucna pokračování kurzů?
Právě ta zpětná vazba od lidí mě žene dopředu a pravděpodobně se k nim ještě vrátím. Přednášel jsem teď trenérům v Česku, protože mi FAČR nabídlo tu šanci. Do konce roku už další akci nestihnu, ale v roce 2018 právě kvůli velkému zájmu lidí zvažuji pokračování v projektu.
Vnímáte svoje semináře jako doplněk k trenérským studiím?
Jednoznačně. Každý trenér by se měl zdokonalovat. Být koučem není jen o trénování, i když na ploše se cítím nejlíp. Vnímám to tak, že když chci zlepšovat své hráče, musím zlepšit nejdřív sebe.
Sledujete český fotbal?
Samozřejmě ano, ale nemůžu říct, že nějak do detailu. Nezkoumám systémy hry jednotlivých týmů, dívám se na české celky spíše ze zvědavosti. Mimořádně fandím svému dlouholetému kamarádovi Václavu Jílkovi, jsem šťastný, že se mu daří. Výsledkově sleduji i Opavu, kde trénuje Roman Skuhravý a kde jsem hrál. Kromě Opavy vnímám i výsledky Jablonce, tam jsem také působil. Samozřejmě ale pozoruji i práci těch velkých českých týmů - Sparty, Slavie či úžasné počínaní Pavla Vrby v Plzni.
Šuškalo se, že vás s nabídkou angažmá oslovila před nějakou dobou Sparta. Je to pravda?
Nějaký kontakt tam proběhl, ale nechci se k tomu vracet. Přijde mi to neetické k lidem jak v Žilině, tak ve Spartě. Žijeme teď a tady, co bylo v minulosti, už mě nezajímá.
Sparta si nakonec vybrala Itala Stramaccioniho. Myslíte si, že "oživování" české a slovenské ligy cizími trenéry je krok správným směrem?
Já nerozděluju trenéry ani hráče podle toho, odkud jsou. Vnímám jejich kvalitu, ne původ. Myslím si ale, že každý úspěšný trenér potřebuje čas. Já jsem potřeboval minimálně půl roku, abych přesvědčil vedení klubu o správnosti své filozofie. Na tu dálku si netroufám hodnotit působení pana Stramaccioniho, ale přeju mu úspěch.
Myslíte si tedy, že to hlavní, co Andrea Stramaccioni potřebuje, je více času?
Ano, jednoznačně. Na druhou stranu ale musí sportovní úsek klubu vidět a vědět, že se v "A" týmu pracuje správně. Pokud trenér dokáže přesvědčit vedení, že jeho cesta je ta správná, pak by měl dostat více času, zvlášť když jeho plány zapadají do DNA klubu. Možná, že aktuální DNA a myšlení Sparty je takové, že trenéra jako pana Stramaccioniho potřebuje.
Vy jste v podstatě vytáhl stopera Milana Škriniara do světa velkého fotbalu. Ze Žiliny odešel do Itálie, teď kolem něj krouží Barcelona. Kam až může Škriniar dojít?
Úplně na rovinu říkám, že hraje nad očekávání dobře. Takhle se etablovat v cizí zemi, a navíc zvládnout přestup do tak velkého klubu, jako je Inter Milán, vyžaduje spoustu umění (Škriniar ze Žiliny nejprve odešel do Sampdorie Janov - pozn. aut.). Je skvělé, že se kolem něj motají takové týmy jako Barcelona. Vždycky jsme si v šatně říkali, že by bylo skvělé si jednou zahrát proti Barceloně, teď se "jeden z nás" blíží tomu, aby hrál za ni. Dělá mi to radost a motivuje to kluky k další práci. Nevím, kam to může dotáhnout, naším úkolem bylo cítit ten potenciál v čase, když ho nikdo neznal, teď je to už na něm.
Máte v týmu momentálně nějakého "dalšího Škriniara"?
Talentů máme hodně, ale nejen v Žilině, i na celém Slovensku. Ostatně i vy Češi máte dost zajímavých hráčů - Jankto, Barák, Vydra, ti mají velký potenciál. Naše filozofie je o odvaze dávat šanci mladým, hrát jasným útočným stylem, to je můj trenérský odkaz. Teď máme v týmu spoustu zajímavých fotbalistů, ale nelze říct, který z nich se prosadí i jinde v Evropě. Vlastní talent musí podpořit obrovskou vůlí a pracovitostí - to je jediná cesta.
