reklama
 
 

Uhrin na hraně osudu, čeká, kam ukáže Tvrdíkův palec. Slavia může myslet na Kozla, Beránka či Látala

29. 8. 2016 9:27
Trpělivost fanoušků Slavie s trenérem Dušanem Uhrinem rychle vyprchává. Podstatné ale je, jak je na tom se svou trpělivostí vedení klubu.

Glosář – Pověstná smyčka kolem hrdla Dušana Uhrina mladšího se utahuje. Alespoň tedy v očích fanoušků Slavie, soudě tedy dle jejich reakcí na sociálních sítích po dalším neúspěchu červenobílých barev, po porážce 1:3 na hřišti Viktorie Plzeň.

Jistě, prohrát se může, tím spíš na stadionu úřadujícího mistra, je to sport. Otázka zní, jak se (zase) prohrálo. Slavia šla do vedení, už ve 13. minutě. Jenže pak se začaly jedna po druhé nemilosrdně odhalovat její slabiny: nedotaženosti v týmové souhře, chabý fyzický fond. A co bylo nejhorší: zřejmý nezájem některých jedinců o utkání.

Jak mohl takový Gino van Kessel se svým přístupem k zápasu strávit na hřišti celých 90 minut, je pro mě větší záhadou než mizení lodí a letadel v Bermudském trojúhelníku. Takového flinka, co ostentativně kašle na tým a směrem do defenzivy maximálně stínuje, by každý svéprávný trenér nemilosrdně vyprášil ze hřiště už do poločasu.

Svěsit ruce a vracet se zpátky krokem si "perla z Karibiku" možná může dovolit, když se hraje doma s Příbramí. Ale ne v Plzni, kde jeho týmu hoří půda pod nohama a je potřeba každé živé duše, aby týmu pomáhala, aby se alespoň trochu pokoušela komplikovat plzeňskou rozehrávku, přibrzdit ji, zajistit chvilku oddechu přetížené obraně svého týmu. Ne. Přes van Kesselovu stranu postupovala Plzeň, jako by tam nebyl. A konkrétně pod druhý inkasovaný gól se reprezentant Curacaa rovnou může podepsat. Že by znamenal nějaké nebezpečí na druhé straně hřiště, tedy pro plzeňskou branku, jsem si nevšiml.

V ruské klasické literatuře se objevuje dokonalé označení pro takové jedince "líšnij čelověk", tedy zbytečný člověk. Konkrétně tento přišel s pořizovací hodnotou 35 milionů korun.

Ale zpátky k Uhrinovi. Můžeme si znovu vyjmenovat, co všechno pod ním Slavii nefunguje. Ale podstatné je, jak se k jeho osobě postaví Jaroslav Tvrdík, jakožto čínský "místodržící" a tím pádem neomezený pán a vládce červenobílého klubu.

Je ve složité situaci. Za prvé už možná začíná chápat, že rovnice velká investice = automatické výsledky a výkony ve fotbale platit nemusí. Za druhé se potřebuje jak blýskat výsledky, tak surfovat po náladách fanoušků, alespoň dosud tak vždycky činil. Jenže je tu i za třetí: v minulosti se Tvrdík opakovaně postavil za trenéra Uhrina tak nekompromisně, že by nyní jeho odvoláním kapku popřel sám sebe a přiznal svou zimní chybu. Tak uvidíme, jak se z toho vymotá.

O Uhrina se Tvrdík přel už se Šimáněm

Připomeňme, že právě skrze téma "Uhrin" před půl rokem vyhřezl mocenský boj uvnitř Slavie. Asi nebude úplně od věci předpoklad, že se mezi tehdejším šéfem klubu Jiřím Šimáněm a zástupcem hlavního akcionáře Jaroslavem Tvrdíkem vyostřily tehdy názorové plochy v mnoha směrech, obecně řečeno šlo o nepoměr finančního plnění a rozdělení moci, nicméně pro veřejnost byl dozajista nejstravitelnějším vysvětlením roztržky právě spor o obsazení trenérského postu.

Prosákly tehdy informace, že Šimáně testuje půdu u Jindřicha Trpišovského. Úspěšný český podnikatel je sice popřel, stejně jako tezi, že Uhrinovi už nevěří a v klubu ho nechce, nicméně slavný Tvrdíkův tweet o Uhrinově nedotknutelnosti všechny debaty ukončil a vedl vzápětí i k dalšímu přerozdělení akcionářských podílů, a to směrem k dalšímu posílení role čínské skupiny CEFC, posunu Tvrdíka na pozici muže číslo 1 v klubu a Šimáněho odchodu do role čestného prezidenta.

Srpnová tiskovka, na které Tvrdík zdůrazňuje podporu Uhrinovi | Video: youtube

Před prvním zápasem proti Anderlechtu napsal článek o údajně rozviklané pozici trenéra Uhrina ve Slavii deník Sport. Použil formulaci, že kouče už ve vedení klubu podporuje pouze Jaroslav Tvrdík. Načež se za ten text redakce deníku, zjevně po prudší výměně názorů s Edenem, v až sebemrskačském duchu omluvila a především označila informace v článku uvedené za nepravdivé.

Mezitím sice Slavia dosáhla svého zatím jediného ligového vítězství (3:0 nad Příbramí), ale stejným výsledkem stihla i dvakrát prohrát s Anderlechtem. A teď dostala "trojku" v Plzni. Nálady fanoušků se začínají vyhrocovat, objevují se dokonce protiuhrinovské výzvy – viz zde.

Těžko říct, jestli to ví i Jaroslav Tvrdík a jeho suita, ale reprezentační pauza bývá pro případnou trenérskou změnu obvykle vhodnou příležitostí. Hypotetický nový kouč má totiž k dispozici dva týdny na nerušenou koncepční práci. V případě Slavie by to asi bylo trochu komplikovanější, protože její kádr teď nakrátko opustí řada reprezentantů, byť většinou ne českých, ale od toho teď odhlédněme.

Kdyby se ve Slavii přeci jen rozhodli udělat ostrý řez, o kom by mohli uvažovat? Dlouhodobě bývá se Slavií spojován Luboš Kozel (ex-Dukla), někdejší hráč ze slavného ciprovského období 90. let, nyní však vázaný smlouvou s Fotbalovou asociací ČR, kde působí u reprezentačních mládežnických týmů.

Nabídkou by jistě nepohrdl třeba ani Miroslav Beránek. A pokud by červenobílí chtěli sáhnout trochu mimo tradiční klubové vody, pak by možná nebyl špatným tipem Radoslav Látal, co s týmem Gliwic způsobil v Polsku v minulé sezoně malou fotbalovou revoluci a div že s malým klubem nevyhrál titul. Načež mu mužstvo rozprodali, trenér se s vedením pohádal a odešel.

Bude zajímavé sledovat, kterým směrem se nyní pohne palec Jaroslava Tvrdíka určený Dušanu Uhrinovi. Nahoru, dolů?

Když se šlape voda...

Plzeň–Slavia 3:1. V jednom má Dušan Uhrin pravdu, do zápasu v Plzni šel jeho tým s velkou nevýhodou. Viktoria absolvovala svůj heroický boj s Razgradem v úterý, navíc doma, zatímco slávisté hráli na Anderlechtu až ve čtvrtek a ještě samozřejmě museli cestovat, což také nějaké síly odebere.

Tím by se, pravda, dala vysvětlit třeba skutečnost, že by Slavia v Plzni odpadla kupříkladu po 75 minutách hry. Jenže někteří červenobílí vypadali na umření už ve 30. minutě, a to včetně těch, co je Uhrin v Bruselu na nedělní plzeňské utkání šetřil.

Poté, co ztratil postupové šance už doma, logicky rozdělil síly a šetřil si na Plzeň Šventa, Deliho, Bílka, Bořila a Škodu. Nakonec mu to ovšem nebylo nic platné, a to přes to, že se ani Plzeňští nevyvarovali své – v poslední době obvyklé – chyby v defenzivě. A přestože byli ve vlastní šestnáctce v převaze šest na dva, nechali se od přihrávajícího Škody a skórujícího Bílka zahanbit. Mimochodem, stejně jako v obou zápasech s Razgradem si i tentokrát připsal zásadní chybu Limberský.

Nicméně tentokrát se ji viktoriánům podařilo překrýt vítězstvím. I proto, že Slavia šla úspěchu soupeře vstříc. Jednak se pod tlakem odhalovalo, že v řadě situací slávisté vůbec netuší, kde kdo a kdy má někdo z nich být, vázla jim opět organizace hry. Navíc červenobílí naprosto zjevně nestačili fyzicky. A jak už jsme naznačili v úvodu, někteří ho nezvládli ani mentálně. Sorry, ale team-spirit vypadá opravdu naprosto jinak.

Aby to měla Plzeň ještě jednodušší, zachoval se před vyrovnávacím gólem prostoduše slávistický brankář Berkovec, který se z neznámých důvodů vydal daleko z brány, takže dal Petrželovi šanci blýsknout se parádním obloučkem.

Ale kdyby nepadl gól z téhle chyby, padl by z nějaké jiné, Slavia se totiž ocitla ve svěráku. Domácí vyhráli zápas 3:1, na střely 18:3, na střely na bránu 9:2 a na rohy 16:1. K tomu už snad není potřeba cokoli dodávat.

Pokud by Slavia měla ambice hrát o titul, nemůže působit v konfrontaci s dalším aspirantem trofeje takhle trapně, je mi líto. Pověstné zrcadlo pravdy ukázalo slávistům poměrně jasný obrázek toho, jak na tom jsou. A není to nic moc.

V první řadě by měli přestat sami sobě lhát. V tom je Dušan Uhrin učiněný mistr. Jeho přednáška o tom, jak se první půle zase docela povedla, zatímco ta druhá ne, kterou předvedl už po Anderlechtu, je opravdu pohádkou pro malé děti, co fotbal nahlížejí tím nejprimitivnějším způsobem.

Ten model se opakuje. Zatímco v první půli soupeř objevuje slávistické slabiny a rozevírá jeho chatrnou defenzivu, ve druhé, kdy už mají červenobílí jazyk na vestě, si pak obranu "načatého" soupeře úplně otevře a trestá ji gólovými zásahy. Takticky hrají slávisté špatně jak první, tak druhé poločasy, jen v těch druhých už navíc nemají ani sílu bojovat, natož se pokoušet o nějaké protiútoky.

Uhrin také mluví o tom, že Slavia v sezoně odehrála nejvíc zápasů mezi českými týmy. Ano, do evropského soukolí naskočila už o předkolo (a dva zápasy s Tallinnem) dřív, zase jí ale kvůli průtrži mračen zrušili zápas v Brně. A přípravné období neměla Slavia kratší než ostatní, protože začala dřív než oni. Hrát v jednom zátahu pořád neděle-čtvrtek sice není legrace, ale při tak širokém kádru by to červenobílí fyzicky zvládnout měli. Rozhodně líp, než to (ne)zvládají.

Navzdory obrovským investicím do kádru najednou Slavia zjišťuje, že je-li zraněný Kenia, nějak tým postrádá hráče, který by tvořil hru. Pokud se hraje trochu rychleji, jako v neděli v Plzni, pak Hušbauer tempu nestačí. A Švento působí dojmem ztracence, který na hřišti doslova bloudí a vůbec neví, co se po něm chce.

Slavii tedy chvíle velkého rozhodnutí nejspíš čeká, v Plzni už k chirurgickému řezu sáhli a myslím, že si k němu gratulují. Uniknuvší zpráva o chystaném vyhazovu trojice Rajtoral, Kolář, Holenda probudila mužstvo už na domácí utkání s Razgradem. I příchod posil tedy Zemana a albánského reprezentanta Kaceho zvýšil konkurenci, takže kdo se až dosud v plzeňském dresu flákal, najednou jako by mu narostla křídla. Například Petrželův výkonnostní vzestup v odstupu několika dní je až neuvěřitelný.

Neodpustím si ještě jednu poznámku. Ze strany Plzně je samozřejmě namístě poděkovat Františku Rajtoralovi s Danielem Kolářem za jejich dlouholeté služby, které se před lety spojovaly s nejslavnějším obdobím klubu. Když se nyní Viktoria rozhodla, že svou další cestu už absolvuje bez nich, protože míra poklesu jejich motivace a výkonnosti byla celkem patrná, hledalo se pro ně narychlo zahraniční angažmá a našlo se v tureckém Gaziantepu. Nepochybuji, že tam budou bydlet v uzavřené rezidenční čtvrti a o jejich bezpečnost bude maximálně postaráno. Ale nakukat jim, že ve městě ležícím pár kilometrů od syrských hranic, kde před týdnem zahynulo při teroristickém úderu 51 lidí, je naprosto bezpečno a agentury o zabíjení lžou, mi opravdu nepřijde úplně košer. Tak snad se jednoho dne vrátí živi a zdrávi.

Sparťani v roli neúnavných Terminátorů

Dukla–Sparta 0:2. Už jsme dnes hojně zmiňovali slovo kondice. Před sparťany v tomto ohledu klobouk dolů: ve čtvrtek večer museli dát na Letné ve druhé půli proti dánskému soupeři do hry úplně všechno, aby v Evropské lize otočili z 0:2 na 3:2.

A takřka stejná jedenáctka v neděli od 17 hodin na Julisce ve velkém horku opět doslova silou přetlačila i Duklu. Při zranění Dočkala musí sparťané improvizovat. Zahustel tak hrál vpravo před Karavajevem a Lafata opět fungoval jako podhrot.

První půle byla ve velkém vedru "chodící", teprve až když začaly padat branky, se hra zrychlila. Sparťané měli v utkání víc štěstí, ale šli mu víc naproti. Domácí Olayinka či Štetina své šance prováhali, respektive nezakončili přesně – a  sparťanský brankář Koubek napravil své lehké zaváhání, z něhož rezultovala Tetourova střela, výborným zákrokem, který ji vytlačil na tyč.

Hůř dopadl domácí gólman Hroššo, který nestačil reagovat na Frýdkovu tečovanou ránu, která otevřela skóre, a vyčítal si to. Oprávněně.

Brno–Slovácko 1:0. Zápas na jednu bránu, střely 18:5, z toho zacílené na branku 4:2, hosté se duelu takřka nezúčastňovali. Jako by je zápas proti jejich bývalému trenérovi Habancovi nijak zvlášť nemotivoval. Takže prostor k vyniknutí dostal veterán Jan Polák, co se do dresu Zbrojovky vrátil po letech strávených v Liberci a zejména pak v cizině vítězným gólem. Tak ať mu to vydrží.

Bohemians–Jablonec 2:0.Protože třeba takovému Tomáši Hübschmanovi po příchodu ze Šachtaru Doněck do Jablonce jeho herní nadšení zase až tak dlouho nevydrželo. Respektive přinejmenším na jaře a teď na podzim ho u něj nějak nepozoruji. Tak třeba mě ještě vyvede z omylu.

Glosář Luďka Mádla

Glosář Luďka Mádla

Fotbalové dění před i za oponou pohledem renomovaného fotbalového reportéra.

To jiný návrat z ciziny, ten s podpisem domácího Dominika Maška, se v prvním utkání povedl na tisíc procent. Spolu s Václavem Černým vyhrávali v posledních letech všechny ankety o nejlepšího dorostence v zemi, ale v Hamburku Maška do A-týmu nepustili, kariéru mu zkomplikovalo i zranění, a než se trápit v průměrném nizozemském klubu, rozhodl se restartovat kariéru doma. Věřme, že jeho gól v jablonecké síti odstartuje pozitivnější příběh než třeba u Nicolase Šumského, světoběžníka, co se ke kořenům také začal vracet přes zelenobílý dres Bohemians – a dneska ho (poté, co si tragickou autonehodou zkomplikoval osobní život) najdeme v kádru druholigového Frýdku-Místku.

Mladá Boleslav – Hradec Králové 2:0. Dva z jednoho stadionu, řeklo by se. Kvůli úpravám toho vlastního totiž právě Hradečtí kopou v úvodu sezony i své domácí zápasy právě v Boleslavi. Na ty skutečné domácí tentokrát prostě a jednoduše nestačili. Průšvihem pro Boleslav je, zdá se, vážné zranění reprezentanta Jakuba Rady.

Jihlava–Teplice 0:2. Až je mi Vysočiny kapku líto, vážně. Na startu velmi potrápila Plzeň, v první půli ji jasně přehrávala. Z Liberce přivezla bod, totéž vytěžila z mače proti Slavii, kdy opět byla poločas jasně lepší a pak ji řízli sudí. Jenže proti Hradci a Teplicím fazonu z prvních zápasů sezony Jihlava nepotvrdila. Přitom právě proti takovým soupeřům musí sbírat body! Potenciál v týmu každopádně je, jen ho trenér Hipp musí v repre-pauze zase oživit.

Naopak Teplice s efektivitou nemají nejmenší problém. Vykřesat ze 4 vstřelených gólů celkem 8 bodů do tabulky je celkem kumšt.

Příbram–Liberec 0:1. Slovan sice v předkolech Evropské ligy frčel jak namydlený blesk, ale na ligu už mu dostatek sil a koncentrace nezbýval. Tak teď potřeboval v Příbrami bodovat naplno.

Ono se řekne, nejhorší tým v lize. Jenže u Litavky zrovna provedli trenérskou výměnu a čekali, zda se ujme známé rčení, že nové koště dobře mete. A skutečně, pod Petrem Radou se mužstvo herně zvedlo, Peltier, který na hrotu vyměnil marného Majtána, libereckou branku reálně ohrožoval, v závěru jeho pokus vykopl z brankové čáry Latka, ale body z toho zase nebyly.

Na průběžné příbramské bilanci 0 bodů, skóre 0:10 se tedy zatím nic nevylepšilo. Uvidíme ale, co  s týmem provede další posila. Sotva se totiž zabouchly dveře za Romanem Rogozem, objevil se v klubu v roli sportovního ředitele Michal Paták, donedávna hlavní rozhodčí, kterého se nová komise vedená Michalem Listkiewiczem pro jeho kontroverznost rozhodla nezařadit na ligovou listinu pro právě probíhající soutěžní ročník.

V průběhu Patákovy kariéry se spekulovalo o tom, že právě s příbramským klubem udržuje nadstandardní vztahy. Jeho chyby mužstvu od Litavky v minulosti několikrát pomohly zejména v záchranářských duelech. Poté, co se nyní nechal v klubu přímo zaměstnat, už zmíněné spekulace těžko někdy někomu vyvrátí. Nicméně jeho angažmá v Příbrami v sobě nese i kousek pozitivní zprávy: A sice že už asi nejspíš opravdu nepočítá s tím, že by se do ligy znovu vracel jako rozhodčí. Byť mu prý kdosi ještě pár týdnů sliboval, že mu to nejpozději od zimy zařídí.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

autor: Luděk Mádl | 29. 8. 2016 9:27

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama