reklama
 
 

Sparta jde dál, volejme: Bravo, Holoubek! Jen trochu jankovitou poznámku ke Ščasnému si měl odpustit

25. 11. 2016
Sparťanská jízda Evropskou ligou se nezasekla, naopak. Liberecká svíčka postupové naděje nezhasla, jen Plzeň už típla knot, spíš ale kvůli výsledku, který se urodil ve Vídni.

Glosář Sparta po roce opět slaví postup do jara, Liberec si konečně zase užil evropské výhry a ještě se pokusí o zázrak. A Plzeň si chvílemi zahrála slušnou partii s AS Řím, byť konečný výsledek vypadá trochu jinak. A hlavně postupová naděje už je v tomto případě fuč.

Na úrovni Evropské ligy už se české kluby zjevně zahnízdily. Stejně jako loni hrály skupinovou fázi tři (stejné) celky, stejně jako loni se Sparta prodrala do vyřazovací části.

Bořek Dočkal zdvihá prst a říká, že bychom si toho měli vážit, navzdory tomu, že někteří prý mají – v kontextu úspěchů let minulých – tendenci takové úspěchy relativizovat. Po mém soudu bychom věc měli nahlížet z obou stran.

Na Euru i v počínající kvalifikaci MS 2018 jsme u národního týmu viděli, že ke špičce kontinentálního fotbalu momentálně borci s českým pasem v kapse zrovna nepatří.

Takže z tohoto úhlu pohledu jsou tři týmy v Evropské lize, z toho jeden (možná dva?) postupující, určitě příjemná bilance a úspěch. (Jen škoda, že nám UEFA úpravou postupových pravidel patrně vezme vítr z plachet směrem k přímému postupu do Ligy mistrů, ale na definitivu regulí se teprve čeká, tak buďme trpěliví.)

Zároveň bych si ale dovolil zaštítit se třeba hlasem Karla Poborského, který v uplynulém týdnu při jedné slavnostní příležitosti podotkl, že je škoda, když na Spartě už tolik let schází Liga mistrů. Protože "ten rozdíl mezi ní a Evropskou ligou je opravdu veliký," podotkla legenda.

Jak říkám, nahlížejme věc z obou stran. Berme sparťanský postup do jara jako úspěch, zvlášť kdyby tam snad stejně jako v minulé sezoně měla dojít až někam do čtvrtfinále. Zároveň by ale Sparta ani jiné kluby neměly zapomínat, že to celé je prostě jen druhý "level". A přirozenou sportovní touhou by mělo být měření sil s těmi nejlepšími.

Byť by tam asi Sparta i kdokoli jiný z české ligy dostal momentálně... na zadek. Ale konfrontace s těmi úplně nejlepšími by pro ně i tak měla po stránce sportovního vývoje blahodárný účinek a ekonomický přínos startu v nejsilnější soutěži by napumpoval i příslušnou klubovou kasu natolik, že by se dal kádr ještě zkvalitnit.

V této souvislosti nezapomínejme, že český mistr 2016/17 bude mít patrně větší šanci jít přímo do příští Ligy mistrů nežli čeští šampioni následující, které už postihnou nové regule UEFA. Připomeňme, že pro tohle jaro platí: Když vítězové Ligy mistrů i Evropské ligy pro ročník 2016/17 obsadí ve svých národních soutěžích místa opravňující je k přímé účasti v příští Champions League, půjde do ní napřímo i nejbližší český šampion. I proto je v této souvislosti pro sparťany aktuálně sedmibodová díra na Plzeň v ligové tabulce vskutku mimořádně nepříjemná.

Ale na to včera na Letné nikdo nemyslel, logicky, včera se slavilo. A oprávněně. Zbývajících jedenáct (zdravých) statečných tam pod rukama Davida Holoubka dokonalo velké evropské dílo, přinejmenším jeho rozhodující podzimní etapu.

Past na "Angličana" konečně sklapla

Sparta–Southampton 1:0. V sezoně 1983/84 v tehdejším Poháru UEFA porazila Sparta dvakrát tým Watfordu, který tehdy patřil zpěváku Eltonu Johnovi. V mezidobí trvajícím 33 let se v pohárových dvojzápasech potkala 3x s Arsenalem, 2x s Chelsea, jednou ji los svedl dohromady s Manchesterem United, jednou s Liverpoolem. A teď s týmem Southamptonu. To je dohromady 16 zápasů, v nichž Sparta s "Angličanem" uhrála jen 4 remízy – a teď konečně po letech opět zase vítězství.

Už jen z tohoto úhlu pohledu je jistě výhra nad Southamptonem svým způsobem mimořádná. Byť v současné tabulce Premier League najdeme The Saints "až" na jedenácté příčce a v jejich pražské sestavě přeci jen pár jmen z jejich asi optimální jedenáctky kvůli rozložení zátěže scházelo (Davis, Tadič, Bertrand, až jako střídající hráči přišli na plac Romeu a Austin). Tak či tak Southampton dozajista z Prahy chtěl jistě alespoň bod. A mohl být trochu rozmrzelý z toho, že po něm vlastně ani moc nesahal.

Svých 67 procent držení míče na hřišti soupeře si totiž The Saints klidně mohli nechat zarámovat, jinak jim vlastně k ničemu nebylo, protože prostor před brankou měla Sparta po křídlech i uprostřed "uheftovaný" tak, že byl pro anglický celek prakticky neprůchozí. Jeho nekonečná "obehrávačka" kolem dokola, hledající, kde Holoubek nechal ve zdi díru, prostě žádnou nenašla.

Naopak parádní sparťanská standardka hned z 11. minuty soupeři ukázala, že v chytrosti je opravdu velká síla. A Sparta už důslednou obranou svůj mini-náskok udržela.

Trenér David Holoubek tak vylepšil svou evropskou bilanci na 4 utkání a 4 výhry, nad Interem Milán, nad Southamptonem a dvakrát nad Beer-Ševou. Dvanáct bodů, výhra ve skupině, tomu vskutku nelze než zatleskat.

1. Sparta Praha 5 4 0 1 7:4 12
2. Southampton 5 2 1 2 5:3 7
3. Hapoel Beer Ševa 5 2 1 2 5:5 7
4. Inter Milán 5 1 0 4 5:10 3

Zajímavé bylo, jak obrat ve skupině, kterou načali debaklem 0:3 právě v Southamptonu, hodnotili po čtvrtečním vítězném utkání sami hráči. 

"(Holoubek) přišel v těžké době a měl omezené možnosti. Dokázal ale vyhodnotit, na co v danou chvíli máme a co můžeme hrát, abychom měli šanci na výsledky," prohlásil Bořek Dočkal. "Dřív jsme v pohárech kolikrát šli do zápasu s tím, že si to rozdáme na férovku a hrát fotbal nahoru dolů," přidal brankář Tomáš Koubek.

Upřímně, skoro to vypadá, jako by hráči vyčítali předchozímu trenéru Zdeňku Ščasnému, že se v Evropě pokoušel hrát fotbal. (Byť třeba v duelech se Steauou to vypadalo spíš jako bramboračka.)

Ani David Holoubek se netají tím, že postup na 4 výhry vlastně s mužstvem ubránil. Zdůraznil ale přitom souvislost s velkou marodkou. A naznačil, že by se Spartou také rád hrál útočnější fotbal, když poznamenal, že s kompletním kádrem by určitě přišla i atraktivnější nadstavba.

A tenhle způsob uvažování je určitě navýsost správný: utopit se jen v defenzivě, ačkoli přinesla úspěch, o kterém se tady bavíme, by asi z hlediska delší perspektivy nebylo zrovna nejšťastnější. Byť, co si budeme povídat, právě s destrukcí bralo Československo bronz třeba na ME 1980 a Česko pak stříbro na Euru 1996. Jenže dneska už přeci jen máme rok 2016 a fotbal směřuje někam trochu jinam.

Každopádně v dané situaci s 11 lidmi Sparta opravdu nic jiného hrát nemohla a vyšlo jí to na milion procent, o tom není sporu.

A ještě jednu poznámku si neodpustím. A vůbec nechci, aby to vypadalo, že mám něco proti Davidu Holoubkovi. Fakt ani v nejmenším, je to sympaťák, mluví otevřeně, v Evropské lize se podepsal pod parádní úspěch, všechna čest.

Ale na můj vkus se včera přeci jen v jedné větě nechal unést až moc. To když mu v odpovědi na otázku, co se po neúspěchu na Southamptonu ve Spartě změnilo, vyletěla z pusy věta: "Vyměnil se trenér."

Ano, byl v euforii, patrně to mohl myslet i jako fórek, tedy ve veselé nadsázce, přičemž mnozí rozjaření fanoušci mu za to asi v dané chvíli i zatleskali a média v jedné větě dostala "střelivo" do titulků.

Ale v rámci základní trenérské kolegiality byla tahle věta prostě chyba, to ať se na mě David Holoubek nezlobí. Ač to tak zle asi nemyslel, vylepil tou poznámkou facku svému předchůdci a kolegovi z lavičky, jemuž asistoval. A to by se opravdu nemělo.

Mládí s sebou nese naději a perspektivu, ale někdy i jistou jankovitost, která občas přestřelí. A tady se to, myslím, stalo.

Zároveň platí, že jen vlastními chybami se člověk učí, tedy když si je přizná. A Davidu Holoubkovi nutno přiznat, že se učí mimořádně rychle.

V Římě už se toho moc dohnat nedalo

AS Řím – Plzeň 4:1. Vypadá to jako debakl, ale v 80. minutě mohl Bakoš srovnat na 2:2, to by pak vypadalo kapku jinak, i když na postup by to Viktorii stejně nestačilo.

Upřímně, pokud si chtěla až do posledního dějství udržet postupovou šanci, ležela asi větší naděje ve variantě, že Austria doma remizuje s Astrou Giurgiu, než v možnosti, že Viktoria vyhraje na Stadio Olimpico.

Takže pokud se zaměříme čistě na včerejšek, uhasily plzeňské naděje spíš skutečnost, že v paralelně hraném zápase Austria hrála od 65. minuty bez vyloučeného Grünvalda, čehož rumunský soupeř využil ke kýženému vyrovnání, ale bohužel pro Plzeň u toho nezůstal a v 88. minutě přidal z diskutabilní penalty i svou vítěznou branku.

1. AS Řím 5 3 2 0 16:7 11
2. Astra Giurgiu 5 2 1 2 7:10 7
3. Austria Vídeň 5 1 2 2 9:11 5
4. Viktoria Plzeň 5 0 3 2 4:8 3

Plzeň si v Římě zapsala na futro už 14. čárku v řadě, značící počet evropských zápasů v řadě, ve kterých nevyhrála. Upřímně, málokdo ale asi mohl čekat, že předchozí ztráty, zejména tu domácí s Astrou, dožene zrovna na půdě aktuálně druhého týmu Serie A.

A to zejména v situaci, kdy jí vedle Řezníka vypadl z obrany i klíčový stoper Hubník. Nikde sice není psáno, že by Džeka na řetězu udržel, ale asi by to bylo trochu pravděpodobnější než v případu Hejdy, "který měl Džeka věčně za zády," jak poznamenal trenér Roman Pivarník.

Kouč situaci shrnul brilantně. "Do ofenzivy kvalitu máme, ale v organizaci hry se objevují problémy, které musíme vyřešit. Pokud si to hráči neuvědomí, tak na evropské scéně nemají co dělat. V lize to stačí, ale ne v Evropské lize."

V této pohárové sezoně uhrála Plzeň vzadu "nulu" jen doma s Karabachem a ve Vídni. To je na devět zápasů málo, když navíc rychlost, sehranost a útočná síla nejsou zdaleka na takové úrovni jako v éře Pavla Vrby. Viktoria dnes hraje jinak, musí, protože tým s Horváthem či Pilařem byl opravdu unikátní. V pohárech to sice stále stačí na účast v Evropské lize, ale tím to momentálně hasne.

V epilogu skupiny by se Viktoria rozhodně měla pokusit Austrii doma porazit, aby na své šňůře neudělala už 15. uzlík. A trochu tím i sama sebe povzbudila v myšlence, že křivku směřující v Evropě dolů lze ještě otočit.

Probudil se Vůch, probral se i Liberec

Liberec–Karabach 3:0. Slovan už začínal působit tak, že bezezbytku naplňuje heslo "na po...aného i záchod spadne". Ale tentokrát už se zmátořil a potěšil své fanoušky i domácí pohárovou výhrou, na kterou od srpna čekali marně. A v hlavní soutěži Evropské ligy přišla pod trenérem Trpišovským U Nisy vlastně vůbec poprvé.

Kdo viděl zápasy Plzně s Karabachem nebo vystoupení ázerbájdžánské reprezentace v Ostravě, tuší, že jedenáctka, kterou se Slovanu podařilo zdolat, opravdu není žádnou sbírkou nýmandů, výhra je to bezpochyby cenná. Obzvlášť do skupinové matematiky.

1. Fiorentina 5 3 1 1 13:5 10
2. PAOK Soluň 5 2 1 2 5:6 7
3. Karabach 5 2 1 2 6:10 7
4. Slovan Liberec 5 1 1 3 7:10 4

Na pekelný stadion plný fanatických fanoušků jménem Hrobka tedy pojede Liberec s jasným cílem vyhrát. Postupová šance sice velká není, ale nulová také ne. Jen by ještě zároveň musela pomoci i Fiorentina výhrou v Baku.

Pak by se Liberec potkal v minitabulce sestavené z výsledků vzájemných zápasů s Karabachem a PAOKem. A z ní by postoupil. Uvidíme, do jaké míry půjde o sci-fi, nebo možnou realitu.

Povzbuzující je tentokrát pro Liberec fakt, že probudil svou útočnou sílu, v jediném zápase vsítil tři branky, což je pro něj poslední dobou opravdu nezvyk, protože v lize za 14 kol umolousal pouhých 9 zásahů. Navíc si teď musí poradit i bez zraněného Milana Baroše.

V pravou chvíli ale připomněl svoje kvality Egon Vůch. No... Spíše v poslední chvíli, právě pokles jeho formy a efektivity s dosavadním tápáním Liberce podzimní sezonou samozřejmě souvisel.

Tak uvidíme. Kdyby se Liberci ještě přeci jen podařilo v Evropské lize zázračně postoupit, asi by se pouto, které ke Slovanu trenéra Jindřicha Trpišovského váže, spíš utáhlo, než povolilo...

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

autor: Luděk Mádl | 25. 11. 2016

Související

    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama