Glosář - Elegantní skelet stadionu v Edenu ještě není němým svědkem divokých zvratů moderní slávistické historie ani devět let. A že už se jich tam vešlo nemálo.
Den své ligové premiéry prolnul tehdy fungl nový stadion v květnu 2008 oslavou mistrovského titulu. Následovalo další zlato, účasti v evropských pohárech a potom pád, který Slavia hned podvakráte vybrala opravdu jen těsně nad močálem krachu.
Nejdřív ji od něj zachránil Aleš Řebíček, po pár letech jeho panování ji pak před další hrozbou insolvence spasil čínský vlastník CEFC, který nejprve ve spolupráci s českým podnikatelem Jiřím Šimáněm, a teď už sám, táhne Slavii zase vzhůru k nebesům. Linie osudu se otočila, míří nahoru. Uhlídá Slavia další prudký zvrat?
Kalendář s vročením 2015 ukazoval lístek s nápisem 15. září, když několik nervózních příznivců Slavie přešlapovalo před jednací síní Obvodního soudu pro Prahu 10. Věřitelé klubu vyvolali insolvenční řízení a daná chvíle byla svým způsobem rozhodující, soudkyně mohla do klubu vyslat i nucenou správu.
Tehdejší ředitel klubu David Trunda ale u soudu vítězoslavně oznámil, že nerozporované pohledávky byly k příslušnému dni Slavií uhrazeny - a houpačka osudu v tu chvíli začala zase Slavii vynášet nahoru.
Od onoho soudního jednání neuplynuly ještě ani dva roky a tribuny, které v letech předtím trpěly v dunivé prázdnotě, a zažily dokonce i násilné fanouškovské útoky proti vedení klubu, si teď lebedí nad spokojenou červenobílou masou v hledišti, cedulí Vyprodáno na kase a žhavou mistrovskou ambicí Šilhavého jedenáctky.
Právě směrem k ní se logicky upínají nejžhavější touhy červenobílého "lidu", k němuž se teď zase hrdě hlásí i ti, co pár let v práci i všude jinde raději o Slavii mlčeli, aby je ostatní nečinili každé pondělí terčem svého ostrovtipu.
Nejúčinnější pojistka = cesta k rentabilitě
Slávistická historie zažila bicanovskou slávu i komunistickou porobu, k tomu, aby si její současní fanoušci "užili" prudké komíhání mezi nebem a peklem, jim ale bohatě vystačilo prožívat s klubem dobré i zlé v posledních několika letech. Slavii v nich fatálně scházela stabilita.
Čínský vlastník CEFC sice ujišťuje, že je odhodlán zajišťovat klubu onu stabilitu dlouhá léta. Ještě pevnější jistoty by ovšem Slavii garantovala její vlastní ekonomická rentabilita. Vstoupí-li do "klubu" pravidelných účastníků evropských pohárů, ideálně do Champions League, a začne hráče nejen nakupovat, ale i výhodně prodávat, stane se jednotkou výrazně odolnější i vůči případnému zvratu v myšlenkách čínského vlastníka. To není žádná výhrada vůči němu, to je prostě univerzálně platný princip, který asi nemá smysl jakkoli zpochybňovat.
Ostatně i způsob, jakým se Slavia domluvila s Antonínem Barákem, kterého po sezoně pustí za hlasem jeho instinktu, volajícím po dalším krůčku ve vývoji jeho kariéry, je tedy na cestě k tomu, aby se slávistický rozpočet nevázal k jedinému příjmovému kanálu, rozhodně pozitivním signálem.
Všechno je otázkou rozumné míry a citu - a ovšem, také příslušné situace. Pokud Slavia titul získá, rozhodně ho nejspíš v létě nerozprodá tak, jako se to stalo v létě 1996. I když právě vzhledem k tehdejší situaci to z dnešního pohledu můžeme těžko někomu vyčítat.
Ciprův titul, dva Jarolímovy. A dvakrát skoro insolvence
Když Slavia pod vedením trenéra Františka Cipra dokráčela v sezoně 1995/96 slavně až do semifinále Poháru UEFA, vyhrála po 49 letech mistrovský titul a ještě dodala spoustu hráčů do reprezentačního týmu, co z Wembley přivezl evropské stříbro, bylo totiž jasné, že Poborského, Šmicera, Bejbla či Suchopárka neudrží v Edenu nikdo ani párem koní. Slavia tedy, i s miliony za přestupy od Manchesteru United, Atlétika Madrid apod., musela stavět nový tým. Držela se pak sice v popředí ligy, ale tituly jí unikaly a Liga mistrů jakbysmet. Leckdy o fous. Navíc trpěla v exilu na Strahově a čekala jak na Godota, až se začne s přestavbou Edenu.
Časem zchudla natolik, že vlastně už nebylo na posily. Tak to trenér Karel Jarolím začal lepit, jak to přišlo, do brány poslal veterána Vaniaka, na kraj obrany přišel třeba Dřížďal odněkud ze Sokolova… A stal se zázrak, tenhle slepenec se přes Ajax dostal do Ligy mistrů a v novém Edenu završil i mistrovskou sezonu, kterou si napřesrok zopakoval.
Načež přišel zase pád, protože management do rozpočtu klubu směle započítal (a už předem utrácel) i další příjem z Ligy mistrů, který se však po výpadku s moldavským Tiraspolem jaksi nekonal. A ze zákulisí začalo zaznívat i temné dunění hněvu britské investiční společnosti ENIC, jejíž majoritní vlastnický podíl v klubu tentýž pražský management šibalsky naředil, když do základního jmění Slavie zapsal sumu pojistek všech hráčů A-týmu.
Britové se nechtěli nechat okrást a uplatňovali stamilionovou pohledávku, která byla pro Slavii smrtící. Navíc se mnozí začínali ptát, z čeho se vlastně zafinancovala stavba nového stadionu v Edenu. A prosvítalo, že na dluh, z prodeje dluhopisů, které bude jednoho dne zapotřebí splatit. Přičemž stadion rozhodně nevydělával tolik, aby se tyhle pohledávky snadno zamázly.
Už zmíněným prvním zachráncem se stal Aleš Řebíček, ex-ministr dopravy se špatnou pověstí a spoustou milionů, které si legálně vydělat nemohl, a tak přišel s vysvětlením, že mu je na Slavii půjčily děti. A pak už dělal jednu botu za druhou. Třeba když klub svěřil do péče bratru Adamovi nebo když coby trenéra angažoval Františka Straku, který se do té doby prezentoval coby nejskalnější sparťan v dějinách vesmíru. A sestupem skoro skončily hrátky s ruským manažerem, cizineckou legií a nizozemským trenérem Pastoorem.
Peníze samy góly nestřílejí, slávisté ovšem ano
Teď už tedy v Edenu nějaký čas vládnou čínské peníze a všechno má na povel Jaroslav Tvrdík, pro změnu bývalý český ministr obrany.
Do posil se investují stamiliony, jak do transferních částek, tak do platů a prémií fotbalistů, kteří jsou nyní placeni nejméně tak dobře jako ti na Spartě či v Plzni. Experti se víceméně shodnou, že v průřezu možná dokonce už o kapku líp než u konkurence.
Johan Cruijff sice kdysi pravil, že ještě neviděl pytel peněz, který by za sezonu nastřílel 30 gólů. Ale Slavii zatím její investice po sportovní stránce opravdu vycházejí. Na tolik nákupů je jeden úlet v podobě Gina van Kessela vskutku relativně ucházející bilance, zvlášť porovnáme-li, kolik totálních přehmatů za poslední léta posbírala třeba Sparta.
Zprvu se zdálo, že s mírným zaváháním, ve výsledku však nakonec s velmi šťastným řešením vyšla Slavia i z první krize. To když se na začátku této sezony sice navrátila po letech do předkol evropských pohárů, ale všichni cítili, že herně to jaksi viditelně drhne.
A po odchodu Dušana Uhrina mladšího a odmítnutích Luboše Kozla či Zdeňka Zemana ukázal slávistický prst na Julisku na nového trenéra Jaroslava Šilhavého. Ten si od 11. září, kdy na slávistické lavičce debutoval v Teplicích, připsal 3 remízy. A jinak výhradně samá vítězství. Jedno je přitom jisté: pokud by snad Slavia vyhrála i všech 11 zbývajících ligových duelů, titul už jí nikdo vzít nemůže.
Ale znáte to, zcela optimálně se věci dějí málokdy, nějaká ta zápletka se obvykle do cesty připlete. Vždyť po celou zimu většina expertů zmiňovala, že nejlepší pozici má před jarem Viktoria Plzeň. A vidíte, už to neplatí.
Kromě své vlastní suverenity, kterou ještě navýšila dalšími úspěšnými nákupy, byť ji před nimi po úspěšném podzimu mnozí varovali, těží zatím Slavia viditelně i ze skutečnosti, že její největší rivalové, tedy Plzeň i Sparta, bojují zatím každý víc sám se sebou než s konkurencí. I to se samozřejmě může v následujících 4 měsících ještě změnit.
V lize už jen čtyřikrát z Prahy
Tohle je zbývající jarní program Slavie: Doma Teplice, pak do Liberce. Následuje reprezentační pauza. Bezprostředně po ní 2. dubna doma derby se Spartou. Pak Slavia ve čtvrtfinále poháru hostí Karvinou a vzápětí právě do Karviné jede odehrát ligu.
A pak to sviští: doma Hradec, na Slovácko, doma Jablonec, na Bohemians, doma Dukla, do Boleslavi a končí se domácím zápasem se Zbrojovkou (který se asi odehraje na Strahově, protože v Edenu chystají koncert).
Ale berme to jako ryze domácí zápas. Takže 6x doma, 5x venku, a to se jeden "venkovní" zápas ještě hraje jen dvě tramvajové zastávky od Edenu. Prahu tedy Slavia kvůli ligovým výjezdům opustí už jen čtyřikrát.
Na první pohled vše vypadá poměrně schůdně, ale s nějakou tou krizí Slavia jistě počítat musí - a klíč k titulu spočívá v tom, s jak chladnou hlavou, a tím pádem jak efektivně ji případně dokáže vyřešit.
Hlavní slávistický boss Jaroslav Tvrdík si zatím hledí svého "kopyta" a do ryze fotbalových záležitostí se vměšuje minimálně. Příchody posil tedy realizoval generální ředitel klubu Martin Krob, pochopitelně ve spolupráci s trenérem Šilhavým. A zatím si ohledně šťastné ruky i navenek klidného každodenního provozu klubu jako celku - a A-týmu obzvlášť - můžou ti dva gratulovat.
Hráčů má Slavia spoustu, navíc se zástupnostmi na všech postech. Byť aktuálně potvrdila zprávu o zranění mladého Chorvata Alvira, přinejmenším do konce měsíce března.
Žlutých karet zatím Slavia posbírala minimum, ani odtud by na ni žádný ďábel neměl vyskočit.
Znejistět ji vlastně může jen maličkost. Pokud by se snad v konečné tabulce měla s Plzní sejít na stejném bodovém zisku, hrála by bilance vzájemných zápasů ve prospěch Viktorie. Ta sice v Edenu podlehla 0:1, ale doma na podzim, ještě nad Uhrinovým týmem, vyhrála o dva góly.
Případ HC Lev trochu straší
Ať už Slavia titul získá, nebo ne, jedno by si hlídat měla. Byť se to, uznávám, snadno řekne a složitě udělá. Ale měla by si zkusit pohlídat, aby ji po téhle cestě vzhůru nějaká ta křivolaká vlna osudu vzápětí zase nesrazila někam do prachu poroby.
Že se to nemůže stát? Jak ukázala léta uplynulá snad dostatečně ilustrativně, stát se může opravdu všechno. A tady může jako největší hrozba vyvstat ztráta čínského zájmu o investice v České republice. O tom, že tu byznys kráčí velmi úzce ruku v ruce s politikou, nejspíš nepochybuje nikdo. A jak víme, nic není vrtkavějšího než počasí, ženy a politici.
Čínská CEFC tedy stejně tak může ve Slavii úspěšně působit desítky let, jako se může stát, že po vzoru rusko-švýcarského investora, který stál za vzestupem i koncem hokejového klubu HC Lev, jednoho dne prostě zmizí v mlhách. U hokejového klubu to mnozí dávali do souvislosti s tím, že česká vláda zrušila tendr na dostavbu Temelína. V tu chvíli ztratila lobbistická platforma ve VIP prostorech na zápasech HC Lev svůj smysl. A klub také.
Jak zařídit, aby pak následky případného čínského odchodu ze Slavie nebyly úplně zničující, už jsme nastínili. Slavia by model obrovského finančního přívalu z Číny měla začít co nejrychleji upravovat na tradičnější, vícezdrojové financování (bonusy UEFA, zisk z obchodu s hráči, sponzoři). Případný titul by tuhle cestu jistě ještě více usnadnil a sám čínský vlastník by na ní měl mít zájem, i kdyby v klubu setrvával třeba ještě stovky let.
V plánu je ještě jedna velká věc, převod stadionu z rukou současných privátních vlastníků do majetku CEFC. Pokud bude zároveň platit, že tahle operace navždy vyřeší i veškerou zadluženost, která byla s financováním výstavby, případně s provozem Edenu, svázána, bude to pro Slavii možná větší vítězství než zmiňovaný titul. Tahle Pandořina skříňka se totiž jevila jako strašák na další desetiletí.
Slavia nyní vzhlíží k nebesům. Sledujme, zda se vznese, nebo zda ji po čase opět zastihneme ve volném strmém pádu. Už si jich ale užila tolik, že další si jistě nechce ani připouštět. Ostatně kdo by teď myslel na temné stíny, když se troubí k útoku na titul, to se dá pochopit. Jistá zkušenost a prozíravost už by ale do její DNA vstoupit měla.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
