Glosář - Jedno je jisté. Ty, co si svůj pracovní stůl neumí představit bez sparťanské vlaječky, čeká dnes při setkání s červenobílými kolegy menší peklíčko. Ale takový už je holt fotbalový úděl.
Uklidňovat se mohou vědomím, že do konce ligy zbývá 12 kol a mnohé se ještě může otočit. Teď ale platí, že se za Spartou táhne rudá skvrna raněného zvířete, které v Jablonci dostalo další tři těžké rány do kožichu. Zato slávisté už poletují ne v sedmém, ale po drtivé výhře 8:1 v Příbrami rovnou v osmém nebi - a nejraději už by rovnou slavili titul.
To Plzeňští teď ztratili průběžnou první příčku a po dvou ne zcela přesvědčivých vystoupeních mají právo na jistou nervozitu. Před příštím velkým bojem obzvlášť. V neděli se Viktoria představí ve vyprodaném Edenu a vítěz zápasu bude mít opravdu dost dobrých důvodů myslet si, že udělal velký krok k titulu.
Sparta momentálně působí dojmem, že bude ráda, když nějak alespoň přibrzdí a časem snad i zastaví svůj volný pád. Protože zůstat u takových představení jako dosud, asi by s udržením třetí příčky nebo pohárové pozice vůbec mohla mít ještě pěknou honičku.
Nefunguje jí nic a nabízí se otázka, co s tím může dělat. Kdyby snad nezvládla ani příští mač s Duklou, už by se její další plány mohly začít spřádat pod knutou lehké hysterie. A kdo ví, co by se dělo v Plzni, kdyby po těsné výhře nad Příbramí 1:0 a bezgólové remíze ve Zlíně přišla, dejme tomu, výraznější porážka v Edenu.
Předvídání budoucnosti není úplně můj obor, to uznávám, ale na druhou stranu nemusí být úplně hádáním z kávové sedliny říci si, že takový Pavel Vrba, který po odchodu z Machačkaly nemá do čeho píchnout, se teď možná na displej svého mobilu bude dívat o něco častěji a pečlivěji než dříve.
Kdo ví, kdo mu teď může zavolat. Nebo kdo mu zavolá první....
Krize se skrytě táhne už delší čas
Jablonec-Sparta 3:1. Před očima nám teď žhavě svítí únorové výsledky Sparty, 0:4 a 1:1 s Rostovem, 1:0 se štěstím s Bohemkou, teď třígólová prohra v Jablonci.
Ale pokud trochu couvneme v čase a podíváme se na sparťanské ligové výsledky na hřištích soupeřů, zjistíme, že výher se Letenští dočkali na podzim jen zkraje na Julisce a v Ďolíčku a pak v závěru podzimu v Hradci Králové.
Podíváme-li se ještě hlouběji, do loňského jara, zjistíme, že mimo Prahu v lize dokázala Sparta dvakrát za sebou vyhrát naposledy 13. února 2016 ve Zlíně a pak 13. 3. 2016 v Olomouci.
To už bude rok, od té doby jsou ligové výsledky Sparty na hřištích soupeřů natolik nepřesvědčivé, že do žádné mistrovské hry rozhodně nepasují. Jen si je Sparta až dosud úspěšněji omlouvala svým vytížením v evropských pohárech nebo velkou marodkou. Teď naopak čerstvý krach s Rostovem všechnu tu nejistotu ještě zvýrazňuje a podtrhává.
Fotbal je proces a kořeny problémů bývají někdy hluboké. Ano, čtvrtfinálovou účastí v loňské Evropské lize se Sparta pyšní právem. Šest jarních zápasů, které v ní odehrála, jí ale v kombinaci s marodkou a neochotou tehdejšího trenéra Zdeňka Ščasného prostřídat vyčerpaný tým juniory vedlo k devastaci mužstva.
Letní přípravu negativně ovlivnila účast několika hráčů na Euru, prodali se Krejčí, Schick, Brabec, Fatai, posléze odešel i Matějovský.
Náhrady? Do obrany dorazil vyčpělý Michal Kadlec, průběžně přicházeli i Holzer, Karavajev, Václav Kadlec, Rosický, teď v zimě Néstor, Vatajelu a léčící se Hovorka. Jejich dosavadní přínos ať si klidně každý zhodnotí sám, bezvýhradně lze zatím mluvit asi jen o Karavajevovi. Navíc byli do kádru postupně zapracováváni hráči z vlastní mládežnické líhně.
Že se i na podzim držela Sparty velká marodka, a půlsezona se tak dohrávala ve stylu "zatáhneme se před bránu a z brejku dáme gól", už bylo na pováženou. Ale co se nestalo na za začátku jara 2017, tedy po další přípravě, která přitom probíhala, jak se alespoň zvenku zdálo, poměrně nerušeně?
Vedle dlouhodobých marodů Rosického s Frýdkem (plus Hovorky) se mimo provoz v uplynulých týdnech nacházeli ze zdravotních důvodů i Březina, Zahustel, Holzer, Mareček, Šural a Václav Kadlec. Do toho si započítejte čínský odchod Dočkala, známé trable s Konatém, zjištění, že posila za milion eur Vatajelu prý potřebuje čas na aklimatizaci, pak klidně ještě i zkrvaveného Pulkraba z odvety s Rostovem a navrch aktuální Costovo svalové zranění z Jablonce.
Mít už rok a půl mimo provoz kolem deseti hráčů týmu najednou je prostě peklo. A ještě větší peklo je, že Letenští netuší, čím to. Mám tip: Co třeba zaměřit se na otázku, do jaké míry hledí Sparta ve své přestupní politice na zdravotní karty příchozích hráčů, konkrétně na to, jak často na svalová zranění trpěli v předchozích působištích?
Ale to je samozřejmě jen část problému. Pořád má Sparta tolik zdravých hráčů, že to kupříkladu megatrapný výkon v Jablonci omluvit nemůže.
Je otázkou, do jaké míry ovlivňuje nyní zoufale vyhlížející stav sparťanů psychika, která od rostovského debaklu nedostala mnoho příležitostí, aby se zvedla. Ovšem hráči vypadají nedostatečně připravení i fyzicky. Rostov je přejel jako tank, důraznější dokázaly být v konfrontaci se sparťany i týmy Bohemians a Jablonce. Sparta vůbec nesbírá odražené míče, prohrává souboje, skoro to vypadá, že se jí nijak zvlášť nepovedlo ani další přípravné období v řadě.
Realizační tým = kompetenční a vztahová džungle
A tím se pomalu dostáváme k trenérům. Jestli se někdo vyzná v tom, kdo z nich má teď ve Spartě jakou pravomoc a zodpovědnost, ať se přihlásí.
Když přeskočíme nedopsanou kapitolu námluv s Jindřichem Trpišovským, zůstala Spartě po podzimu, v jehož průběhu odvolala trenéra Ščasného, vlastně jediná možnost, nechat tým zaskakujícímu Davidu Holoubkovi, kterého si po úspěších v Evropské lize oblíbili fanoušci a díky jeho talentu pro mediální vystoupení i novináři.
To jsou jistě prima předpoklady, ale v každodenní práci s týmem vám úplně nepomůžou. Jak známo, David Holoubek zatím nemá profi-licenci, a proto byl na půl roku hlavním koučem jmenován sportovní ředitel Tomáš Požár.
Fajn, jsou to sympatičtí, příjemní lidé, nic proti nim. Ale tohle řešení s sebou samozřejmě od začátku neslo dvě rizika. Za prvé: dvojvládí vždycky hrozí kompetenční nejasností až rozkolem. Za druhé: ani Holoubek, ani Požár předtím nikdy žádné ligové mužstvo netrénovali. Takže si to prvně zkoušejí u Sparty.
A zatím to vypadá, že kombinace všech těchto rizik Spartě úplně nevychází. Ve chvíli, kdy se nedaří, a to vůbec, samozřejmě všechny potenciální třecí plochy drhnou o to víc.
Věc je o to komplikovanější, že Holoubkovi fandí Hřebíkovo strahovské, mládežnické křídlo, zatímco starosparťané drželi palce povýšení asistenta Zdeňka Svobody nebo kouče juniorky Michala Horňáka. Mezitím vším se proplétá Stanislav Hejkal, "pozůstalý" po Zdeňku Ščasném, a aby toho nebylo málo, tak kromě sportovního ředitele v roli hlavního trenéra Tomáše Požára má Sparta u A-týmu i jeho manažera Radoslava Kováče, který dělá kdoví co, patrně něco podobného jako vedoucí mužstva Miroslav Baranek.
Možná to všechno někomu přijde jako druhotné, ale připočtěte k tomu ještě pětici asistentů, jimž se ve Spartě říká trenéři. A to už abyste si pomalu začali kreslit mapy, kdo z nich je od Hřebíka, kdo od toho, kdo od tamtoho, kdo tím pádem asi víc tlačí mladé hráče, kdo ty starší - a zjistíte, že i tahle kompetenční a vztahová džungle může mít přímý či nepřímý vliv na celé to zoufalství, které se pak odehrává na trávníku.
Než se rozkoukají, už je to o dva góly
Základ problému je samozřejmě v propustnosti obrany. V Rostově to ve 37. minutě bylo 0:2, v Jablonci prohrávala o dvě branky dokonce už v minutě dvacáté. Rychlý gól od Rostova dostala Sparta i doma. Pokud chyby stoperů dostávají tým takhle brzy pod tlak, šance na úspěch samozřejmě klesají. A fatálně chybují všichni, jak Kadlec, tak Mazuch, ale i Holek. Není o koho se opřít. A mladý talent Březina marodí.
Nefunguje střed pole, ze kterého byl po Rostovu odstaven Vácha, pod psychickým tlakem se vytrácí Čermák, Néstor se snaží, ale asi mu ještě chybí souhra s ostatními. Nedaří se využívat rychlostního potenciálu Konatého, Lafata byl v Jablonci úplně odříznutý. Ano, s Dočkalem by Sparta možná měla krapet větší šanci probrat se, ale pomalu čtvrt miliardy za 28letého hráče prostě na zemi nechat ležet nemůžete. A navíc v Rostově i s Bohemians Dočkal ještě hrál a také to nebyla žádná hitparáda.
Sparta se z krize musí vymanit sama. Musí jí pomoct detaily. Co třeba v porovnání s duelem v Jablonci? Nedostat rychlý gól. Nacvičit rozehrávku do náběhů, protože statičtí hráči nikoho nezaskočí. Z osmi střeleckých pokusů, co v Jablonci vyprodukoval Néstor, vytěžit víc než jednu tyč. Nebo se dočkat odpískání penalty, která mohla přijít při sporném zákroku na Hybše, případně alespoň písknutí jasného faulu na Václava Kadlece, který předcházel gólu na 3:0. Sudí Královec Spartě v Jablonci zrovna nepomohl, ale podstata problému v tom neležela, jen střípky celé rozbité mozaiky.
Jeden za všechny, všichni za Pivarníka?
Zlín-Plzeň 0:0. Domácí znovu ukázali, že tohle jaro si rozhodně nemíní nechat proklouznout mezi prsty tak jako to loňské. Po bodu z Liberce si připsali další remízu i doma s Plzní - a bylo jim to málo. Oprávněně, na hřišti byli "ševci" agresivnější, pohyblivější, nebezpečnější, prostě lepší. Ale gól nedali, i proto, že po Diopově střele do břevna skočil balon na brankovou čáru, ale ne za ni. Tedy celým svým objemem takřka jistě nikoli.
Plzeň má po zápasech s Příbramí a ve Zlíně čtyři body a nijak třeskuté jarní skóre 1:0 (pro srovnání Sparta i s Evropskou ligou 3:8 a Slavia 10:1).
Plzeňský trenér Roman Pivarník mluvil po utkání o dvou aspektech. 1) o těžkém terénu, který znemožňoval kombinační hru, a 2) také o pěti hráčích jeho týmu, co prý podle jeho mínění nepodali ani průměrný výkon.
To je dost ostrá kritika do vlastních řad. A kapku podporuje zákulisní teorie, že Limberského klika starousedlíků prý Pivarníka - ostatně stejně jako kteréhokoli jiného trenéra, který se nejmenuje Vrba - úplně nemiluje.
Na to, jestli jsou to všechno jen pomluvy a Viktoria Plzeň ve skutečnosti táhne za jeden provaz, bychom měli dostat odpověď už za týden.
Sýkora, kouzelník v časoprostoru
Příbram-Slavia 1:8. Červenobílí půjdou do zápasu s Viktorií s vědomím téhle drtivé výhry, kterou se na jediný gól přiblížili rekordní palbě do sítě Slovácké Slávie Uherské Hradiště, jíž docílili ve své mistrovské sezoně v 1995/6. Čtyři góly tehdy dával Robert Vágner, dva Vladimír Šmicer, po jednom pak Radek Bejbl s Lukášem Jarolímem a ten úplně první byl vlastní.
Kdyby to i letos skončilo jejich titulem, slávisté by se rozhodně nezlobili, jejich velkovýroba šancí, která se rozjela už proti Jihlavě a nabyla drtivé efektivity v Příbrami, samozřejmě tým, fanoušky i vedení klubu nabudila na maximum.
Teď bude na trenérském štábu, aby mužstvo do neděle udržel v optimálních otáčkách, ale přitom aby ho zároveň opatrně postavil oběma nohama na zem. Protože uletět hlavou někam do oblak po tak excelentním výkonu by asi u mladých hráčů nebylo nic složitého. Ngadeu si zahrál sotva 40 minut, přesto stihl hattrick, famózní výkon na jedničku třikrát podtrženou podal Jan Sýkora.
Jako primárně levonohý hráč se možná trochu překvapivě usídlil na pravé záloze, ale zjevně je mu to jedno, září i tam. Však jsme od něj v Příbrami viděli i gólovou přihrávku pravačkou, gólovou hlavičku… Sečteno a podtrženo: v jediném utkání zaznamenal gól a tři asistence, nevídané.
Jaroslav Hřebík občas používá trochu svérázný, pro někoho možná komicky znějící termín popisující velmi důležitou vlastnost moderního fotbalisty. Je to orientace v časoprostoru. A právě díky téhle schopnosti Sýkora v Příbrami exceloval. Jeho pohyb i přihrávky směřovaly vždy do správného místa, navíc v ideálním čase. Teď jen zopakovat to i jinde než na hřišti nejslabšího týmu ligy.
Jihlava - Hradec Králové 3:1. Není sporu o tom, kdo se na tuhle záchranářskou bitvu o mnohé, možná o všechno, připravil líp. Domácí kouč Michal Bílek vsadil na tři hroty. A do poločasu slavil tři góly. V tabulce poskočila Vysočina před Hradec, který má, pravda, ještě zápas v Jablonci k dobru. Co je ale podstatné: V srpnu porazil Hradec Jihlavu 1:0, čili bilanci vzájemných utkání má pro případnou bodovou shodu v závěrečné tabulce lepší Vysočina.
Dukla-Karviná 0:0. Domácí se snažili, ale marně. Pouhé čtyři body náskoku na sestupovou "lajnu" nutí Duklu hrát i za týden naplno. Jede na Spartu.
Bohemians-Slovácko 0:0. I tihle soupeři by pro větší záchranářský klid potřebovali sbírat úrodu po třech bodech, ne jen po jednom. Tentokrát byla ale důležitější jiná věc: srážka domácího stopera Krcha s vlastním brankářem Berkovcem a blesková reakce útočníka hostí Koného, který Berkovcovi vytáhl zapadlý jazyk. Zachránci patří potlesk a velký dík. A nabízí se otázka: Jsou všichni hráči či rozhodčí k podobné první pomoci náležitě proškoleni? Než doběhne od lajny lékař, může být někdy pozdě. A tak duchapřítomný a šikovný jako Koné nemusí být každý. Tahle osvěta by se rozhodně vyplatila.
Brno-Liberec 1:0. Pod Ještědem roztočil Ludvík Karl vskutku ďábelskou ruskou ruletu, když rozprodal velkou část podzimního kádru, a má patrně za to, že s nově slepeným mužstvem udělá trenér Trpišovský zase nějaký zázrak.
Dvě kola jsou pryč a zatím to tak vůbec nevypadá. Po domácí, divácky takřka nesledovatelné remíze 0:0 se Zlínem přišla prohra v Brně, po výkonu snad ještě nepřesvědčivějším, a Slovan už do záchranářských prací opravdu pěkně zabředává.
Teď ho čeká velmi důležitý týden. Už ve středu zkusí v pohárové dohrávce na hřišti Táborska oživit svou poslední naději na opětovnou jízdenku do pohárové Evropy. A v neděli hostí Příbram, která má po prohrách v Plzni a debaklu od Slavie tak nějak poslední šanci ještě se v lize drápkem uchytit. Ke koukání to asi moc nebude, ale výsledek toho zápasu asi naznačí mnohé.
Stejně jako dost možná klíčová bitva sezony Slavia-Plzeň. Už za týden v neděli ve vyprodaném Edenu.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
