reklama
 
 

Ščasný se k Rosickému jednou upíná a pak zase ne. Jako by navzdory bodu ze Zlína lehce ztrácel hlavu

20. 9. 2016
Šest dní před derby zdvihly Sparta i Slavia hlavu. I když Ščasného tým chtěl ze Zlína jistě odvézt víc než jen bod. Červenobílé může těšit, že gólovou chuť našel opět kanonýr Škoda

Glosář – Ať se děje, co se děje, derby "S" je prostě speciální záležitost českého fotbalu. A v neděli nabídne svou 286. verzi. Není sporu o tom, že vyladit nervy a formu před zápasem proti tradičnímu arci-rivalovi je pro Spartu i Slavii klíčová věc každé půlsezony.

Takže v jaké náladě půjdou do derby tentokrát? Sparta sice na půdě nečekaného lídra tabulky ve Zlíně neprohrála, ale tři body také neveze, takže může být spokojena tak napůl, spíš "načtvrt". Oproti duelům s Boleslaví či v Southamptonu se výkon Ščasného týmu sice výrazně zdvihl, ale k nějaké špičkové formě má každopádně pořád daleko.

Mnohé fanoušky Sparty jistě zaskočilo, že vzývaný spasitel Tomáš Rosický do Zlína ani neodcestoval, špitá se cosi o bolavém lýtkovém svalu... Naskočil tedy alespoň uzdravený Bořek Dočkal. Po uhraném bodu teď spekulace o možném odvolání trenéra Ščasného z funkce nejspíš ztratí na akutnosti, nicméně koučovy podrážděné reakce na pozápasové tiskovce ve Zlíně naznačují, že klid v duši rozhodně nemá. Jeho nejnovější představení (viz video), které lze shrnout do citátu "Sám se neodvolám!", nepřináší zrovna pozitivní zprávu o jeho aktuální duševní harmonii.

Jak známo, Slavia už nedávno trenérskou výměnu provedla. Ani pod trenérem Šilhavým sice červenobílí vyloženě nekoncertují, nicméně předvádějí koncentrovanější, poctivější a organizovanější hru než dříve, zejména směrem dozadu. Liberec na to v Edenu nenašel žádnou útočnou zbraň, zato slávistům se před derby ze střeleckého spánku probral Milan Škoda.

Naopak liberecký Slovan už se začíná dostávat do poněkud schizofrenní situace. Se svými výkony v Evropské lize musí být spokojen minimálně na 90 procent, ovšem v lize už mu uteklo bodů opravdu hrozně moc. Na pohárové příčky už jich ze čtrnácté pozice průběžné tabulky ztrácí rovných deset.

Mužstvo trenéra nesestřelilo, takhle věc nestojí

Zlín–Sparta 1:1. Jak prohraje, tak půjde, hlásily osvědčené zákulisní tamtamy. Ohledně odpovědi na otázku, kdo by měl v takovém případě Zdeňka Ščasného nahradit, už byly skoupější. Asi nejčastěji se v oběhu objevovala teze, že do zimy by snad Sparta vyřešila složitou situaci z vlastních zdrojů, ať už s Michalem Horňákem, nebo s Davidem Holoubkem, a v zimě by případně zkusila přivést Jindřicha Trpišovského z Liberce. Spekulace nezapomínaly ani na známá jména ze Slovenska, tedy na Martina Ševelu či Adriana Gulu.

Jenže stejně jako Ščasný "rozchodil" nedávnou poločasovou ztrátu 0:2 na Sönderjyske, přežil, zdá se, i tuhle akutní "krizovku".

Jedno je jisté, kdo přemítá o tom, že by snad trenéra chtělo sestřelit mužstvo, ten se plete. Ve Zlíně se hráči Sparty evidentně snažili ze všech sil, o tom nemůže být sporu.

Spíš se jejich trenér pořád trochu zamotává do vlastních myšlenek. Tak třeba ve čtvrtek v Southamptonu doslovně pravil, že se on osobně upíná k návratu Rosického a Dočkala. A po utkání ve Zlíně pro změnu zašveholil: "Mužstvo by se nemělo na Tomášův příchod upínat. Když nebude, tak to musíme zvládnout i bez něj."

Zpět do southamptonského večera, kde Ščasný řekl: "Nejsme tým o dvou hráčích, ale oba jsou klíčoví. Doufám, že na Zlín oba dva budou."

A ve Zlíně se teď od trenéra Sparty fotbalový národ dozvěděl, že není nic divného na tom, že Rosický na zápas nepřijel. "Takový byl náš plán," pravil Ščasný, jako by se nechumelilo.

Pokud se v páně Ščasného myšlenkových pochodech ještě vyznáte, tak já, přiznám se, nikoli, ale to asi není úplně podstatné.

Důležité je, že ve Zlíně se hrál velmi atraktivní zápas se spoustou šancí na obou stranách, ve kterém se proto z vítězství mohly klidně radovat oba tábory.

Pohádku o Leicesteru zatím Zlín kopíruje jak z pohledu outsidera, který se na jaře div nezřítil do sestupové propasti, zatímco teď shlíží na ostatní z čela tabulky, tak i vzhledem ke způsobu hry. Stejně jako Ranieriho Lišky i Páníkův Zlín hraje pěkně odzadu a švihá to do útoku skvěle sehranými rychlými protiútoky při zapojení poměrně vysokého počtu hráčů.

Před utkáním se Spartou vykazoval Zlín v lize v průměru 46 procent držení míče. Včera v prvním poločase měl balon pod kontrolou jen po 28 procent času (!), v celkové statistice utkání pak ve 33 procentech. Přesto dokázal vyprodukovat celkem 14 střel a Sparta 13.

Pražané svou převahu zužitkovali v několik nastřelených břeven, dvakrát Zlín odpaloval balon ze své brankové čáry, Spartě však scházelo štěstí, možná proto, že se jí momentálně nedostává potřebné herní lehkosti a hlavám náležité suverenity.

Zároveň však vicemistr vzadu stále produkuje spoustu nedotažeností a chyb. Nic moc na tom se nezlepšilo ani teď, když Michala Kadlece nahradil v sestavě Mazuch. Ten navíc, podobně jako proti Bohemians, opět nebyl schopen ze zdravotních důvodů zápas dohrát.

Zlínští střelci ale nebyli natolik přesní, aby sparťanské nedotaženosti dokázali potrestat častěji. Skórovali jedinkrát, nikoli z brejku, ale ze standardky. Počítám, že Jugasovy předchozí ligové góly z podobných situací viděli sparťani na videu nesčetněkrát. A vidíte, stejně ho nezastavili.

Liberci v lize začíná téct do bot

Slavia–Liberec 1:0. V Edenu bylo jen otázkou času, kdy domácí svou efektivnější hru zúročí. Slovan po pohárovém výletu do Baku sestavu lehce prostřídal, oproti čtvrtku nehráli Baroš, Breite a Sýkora – a bylo to znát. Varianta s Karafiátem, Navrátilem a Komličenkem zdaleka tak úderná nebyla.

Sílu a koncentraci, kterou Liberec vkládá do pohárových bojů, neumí udržet a přenést ani do těch ligových, pět bodů získaných v sedmi zápasech domácí soutěže je opravdu hodně málo. Teď Trpišovského tým jede do Karviné, hostí Teplice a míří na Julisku. I pět bodů by v tomhle "triptychu" bylo pro něj nyní málo, temné vzpomínky na domácí remízy s Jihlavou a Brnem tlačí Liberecké v lize div ne ke dnu.

Slavia se teď sice musí obejít bez Dušana Šventa, který se z reprezentační akce vrátil pošramocený (jeho start v derby je prý na vážkách), ale proti Liberci si šla za výhrou i bez něj. Po festivalu zmarněných šancí se nakonec šutér Milan Škoda prvně od 21. srpna, kdy skóroval do příbramské sítě, mohl radovat z gólového zásahu, v rozehraném ligovém ročníku teprve druhého.

Bude každopádně zajímavé sledovat, jestli i do derby nastoupí Slavia v deseti, nebo zda už "superposila" Gino van Kessel uvolní místo v sestavě někomu, koho bude utkání zajímat.

Dukla–Bohemians 4:1. Otazník po odchodu trenéra Šilhavého právě do Edenu vyřešili na Julisce povýšením Jaroslava Hynka, kouče juniorky. Dukla se rozhodla nebláznit a vsadila na kontinuitu, což je v českém prostředí poměrně vzácný jev. V malém pražském derby ta sázka vyšla, zejména díky vyloučení "klokana" Havla, a to za prohřešek, který dost možná měl být spíš žlutý. V deseti každopádně hosté neměli šanci.

Brno – Hradec Králové 1:1. Nechci trenéru Habancovi sahat do svědomí, ale před sezonou sliboval atraktivní fotbal. Ten se jaksi zatím nekoná, byť je nutno uznat, že četnost zranění Brnu nepřeje. Dost se diskutovalo o tom, že sudí Nenadál zastavil gólově se rozvíjející akci hostí čtyři vteřiny po vypršení avizovaného tříminutového nastavení. "Votroci" byli samozřejmě nakvašení, ale kdyby z toho gól padl, zase by běsnili domácí, že přišel po čase... Každopádně všechno lepší než slavný kousek sudího Proskeho, který svého času ukradl Jihlavě její gólový úprk na plzeňskou branku už tři vteřiny před vypršením první pětačtyřicetiminutovky.

Mladá Boleslav – Slovácko 3:0. Nevím, jestli se boleslavský šéf Josef Dufek dal či nedal na modlení, ale když v létě přišel o svého oblíbence Baroše, následně o trenéra Jarolíma a v úvodu sezony kvůli zranění o klíčového záložníka Jakuba Radu, nikdo by se mu nemohl divit, kdyby se nad všemi těmi ztrátami pokřižoval. A vidíte, na lavičce Kalvoda, ve středu pole Kúdela s Marešem – a jak to krásně funguje! Líp než předtím!

Příbram–Teplice 3:2. Po šesti zápasech bez gólu i bodu už Středočeši černou sérii protrhli. O to cennější poznatek poté, co i v utkání dvakrát prohrávali.

Plzeň–Karviná 2:0. Viktoria si udržela fazónu ze čtvrtečního zápasu proti AS Řím, byť tentokrát místo Ďuriše s Kopicem naskočili Poznar a Petržela. Králem zápasu byl střelec obou gólů Hořava, který už si potřeboval vylepšit i své herní sebevědomí. Podařilo se.

Jihlava–Jablonec 1:1. U reprezentace skončil na podzim 2013, když už bylo jasné, že start na MS v Brazílii zůstane pro český tým pouhým snem. Pak se Michal Bílek krátce mihl v Dinamu Tbilisi. A od té doby rozjímal a čekal na nabídku. Nejdřív na velmi dobře zaplacenou, a když nepřicházela, tak už na jakoukoli.

Dostal laso z Jihlavy a velmi sympaticky nabídl dosavadnímu kouči Michalu Hippovi, aby u týmu dál pokračoval jako jeho asistent.

Jako reprezentační kouč se Michal Bílek ocitl v roli snadného terče, div ne veřejného nepřítele. Na jednu stranu dovedl mužstvo do čtvrtfinále Eura, což je nepopiratelný úspěch, na druhou stranu koučoval tým i v řadě naprosto nesledovatelných zápasů s prakticky nulovou útočnou aktivitou. A všechno podtrhávala trenérova totální mediální neobratnost. Ve výslednici toho všeho se stal Michal Bílek národním otloukánkem. Nicméně není lepšího lékaře nežli času, odtikávajícího věčnost.

Tři roky jsou pryč a Michal Bílek prakticky začíná znovu. Třeba z něj ještě bude velký kouč, však se měl z čeho poučit. Žene ho touha ukázat všem, že na to má. Jihlava věří, že z toho bude profitovat.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

autor: Luděk Mádl | 20. 9. 2016

Související

    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama