Janko stojí a civí, Stramaccioniho Spartě schází dynamika i herní tvář. A hlavně teď ztratila Evropu

Luděk Mádl Luděk Mádl
4. 8. 2017 8:40
Sparta na rok ztratila kontakt s fotbalovou Evropou, zatím jí experiment s italským trenérem a dramatickou obměnou kádru přináší víc škody než užitku.
Italové mají pověst mistrů taktiky. Andrea Stramaccioni zatím svůj sparťanský orchestr nerozehrál tak, aby ho za jeho strategické umění mohl někdo chválit.
Italové mají pověst mistrů taktiky. Andrea Stramaccioni zatím svůj sparťanský orchestr nerozehrál tak, aby ho za jeho strategické umění mohl někdo chválit. | Foto: Zlata Vostrá

Glosář - České zastoupení v evropských fotbalových pohárech ve čtvrtek prořídlo. Hned ve třetím předkole Evropské ligy ukončila letos svoji pouť na mezinárodní scéně pražská Sparta. A v Albánii vypadla po penaltovém rozstřelu Mladá Boleslav.

Připomeňme, že dnešní los play-off Ligy mistrů se týká pražské Slavie. Uspěje-li v posledním kvalifikačním souboji, bude hrát skupinu Ligy mistrů, v opačném případě má stejně jistotu startu alespoň v Evropské lize. V její skupinové fázi bude každopádně startovat vítěz poháru ze Zlína.

Jistého zatím nemá nic Viktoria Plzeň, ale pohárovou šanci pořád ano. Také jí dnes vylosují soupeře pro play-off Evropské ligy.

Nic z toho už se k její škodě netýká pražské Sparty. Podobně nezvládla ani kvalifikaci Evropské ligy v sezonách 2011/12 a 2013/14. Tehdy se její osudové zastávky jmenovaly Vaslui a Häcken, nyní zůstala Sparta na štítě Crveny Zvezdy Bělehrad. Což možná z hlediska historie tohoto klubu zní jako poněkud zvučnější adresa než ty předchozí, ale ostuda je to plus minus stejná.

Zatímco po Vaslui a Häckenu začaly ve Spartě létat hromy a blesky, měnil se kádr i koncepce, tentokrát je to jiné. Kádr a koncepce se měnily už před duely s CZ Bělehrad. Rychlá pohárová smrt je toho na jednu stranu přímým důsledkem, protože situace ve Spartě je všechno, jen ne konsolidovaná. Na stranu druhou je celosezonní absence v pohárech pro Spartu čarou přes rozpočet, s tímhle se dozajista nepočítalo.

Sparta bude hrát jen domácí HET ligu a domácí Mol Cup. Na jednu sezonu ztratí přímý kontakt a možnost konfrontace s mezinárodním fotbalem a to je každopádně velmi špatná zpráva z hlediska dalšího sportovního rozvoje týmu.

Snad Ital nečeká, že bude-li blamáží přibývat, nikdo ani nepípne

Sparta nepomůže českému koeficientu a rozmělní si svůj koeficient klubový, potřebný při nasazování k losu evropských pohárů. A nevydělá v Evropě ani korunu.

Bude také muset rozpustit část kádru směrem na hostování, protože na její soupisce publikované na webové stránce klubu napočítáte nyní 31 jmen. A na cestě by údajně měl být ještě Jonathan Biabiany z Interu Milán, pokud si tedy pražské angažmá bez letošní perspektivy evropského poháru ještě nerozmyslí. A pro ligu si kluby obvykle vystačí s nějakými 22-23 hráči.

Dalším faktorem je, pravda, skutečnost, že z oněch současných 31 členů kádru je celkem osm mužů ze zdravotních důvodů aktuálně neprovozuschopných, z  toho přinejmenším Semih Kaya a Néstor Albiach na delší dobu.

Trenér Andrea Stramaccioni je garantem projektu, v jehož rámci dorazilo na Spartu zatím 10 letních posil. To je velká obměna. Kouč proto žádá o trpělivost, mluví o tom, že jeho práce by měla být hodnocena až na jaře.

Na jednu stranu je to požadavek do jisté míry oprávněný, na stranu druhou jistě Ital nemůže počítat s tím, že Sparta bude kráčet od jedné blamáže ke druhé a nikdo ani nepípne.

Odvetu s CZ Bělehrad sledovalo na Letné 16 808 fanoušků, to je opět krásná návštěva, podobně jako na derby s Bohemians. A navzdory tomu, co tým předvádí, těší se nadále fanouškovské podpoře. Do určité míry asi i díky "faktoru Rosický", protože tahle legenda je prostě nedotknutelná.

Z kotle už včera sice nějaký ten "italiano bastardo" občas vyletěl a v průběhu druhé půle pak kotelníci svůj tradiční prostor demonstrativně vyklidili. Ale pořád jde víceméně jen o tichý protest. Na jiné trenéry už se v podobných situacích snášel v minulosti ohlušující pískot a nohy už jim začalo podrážet i vedení klubu. To se nyní neděje - a je to dobře.

Sparta se vydala na riskantní stezku, ale žádná cesta zpět už nevede. Teď její trasa míří do Mladé Boleslavi a do Liberce. A hráči těchto týmů určitě Stramaccionimu nebudou chtít dávat klid a čas na práci. Samozřejmě budou chtít jeho Spartu porazit. A mají solidní šanci na to, že se jim to může podařit. Pokud se tedy Sparta nezačne po sportovní stránce na hřišti opravdu velmi rychle zlepšovat.

Víra v postupový zázrak velmi rychle vyprchala

Sparta-CZ Bělehrad 0:1. Mnozí příznivci Letenských šli na stadion s tím, že se Sparta zdvihne a přinejmenším se pokusí o zvrat velmi nepříznivého skóre 0:2, které Sparta zaznamenala v Bělehradu.

Jenže od prvních minut se opakovalo totéž, co v srbské metropoli. Děravá obrana, fatální chyby, dopředu hra zcela postrádající dynamiku a překvapivost. A když v 19. minutě Boakye poslal hosty do vedení, bylo - lidově řečeno - po ptákách. K postupu by Sparta musela vstřelit čtyři branky. A bylo zcela zjevné, že tým, který tou dobou pobýval na hřišti, opravdu nepokládal tento úkol za splnitelný.

Při skládání základní jedenáctky vycházel trenér Andrea Stramaccioni jednak ze svých utkvělých představ o sestavě - a proto opět nasadil kritizovaného brankáře Dúbravku a na hrot Rakušana Janka - a jednak ze zdravotního stavu svých svěřenců. Věděl, že Ben Chaim a Rosický zvládnou zatím po zranění jen část zápasu, proto je nezařadil do základní sestavy, ale nasadil je až jako střídající hráče. Což je v takových případech celkem standardní řešení. Bohužel pro Spartu ale už tou dobou bylo o postupu rozhodnuto.

Sestava Sparty se neustále dramaticky obměňuje. Částečně proto, že trenér (zatím marně) hledá nějaké její optimální složení, částečně kvůli zraněním, jež si další a další změny vynucují.

Souhře to jistě neprospívá, ale Sparta se nachází v útlumu, který už nelze svádět jen na nedostatečnou souhru. Obrana opakovaně předvádí naprosto zoufalou práci. Jak jinak vyhodnotit situaci, kdy proti 4-6 sparťanům, (špatně) poskládaným v defenzivě, najíždějí s balonem dva útočící hráči soupeře - a stejně si navzdory sparťanské přesile v daném prostoru buď vytvoří velkou gólovou šanci, anebo rovnou vstřelí branku?

Ve středu pole se už standardně vyskytuje dvojice Mavuba-Mandjeck, fajn. Bohužel, oba pánové zatím nejeví příliš snahy či schopností pro cokoli, co by připomínalo konstruktivní rozehrávku. Jestli Sparta hodlá hrávat se dvěma ryze defenzivními záložníky i ligové zápasy s Jihlavou nebo Karvinou, prosím, její gusto. Ale pro tyto ryze domácí účely se tato Italova vize nejeví jako zrovna efektivní.

Kapitola sama pro sebe, to byl ve čtvrtek rakouský útočník Marc Janko. Stál, koukal. A po hodině ho vystřídali. Nic víc se k jeho "představení" nedá říct, pokud chceme zůstat v rámci slušnosti.

Pokud moderní fotbal chápeme jako hru plnou dynamiky, spojenou s neustálými náběhy ve sprintu, pak nic z toho zatím Sparta nepředvádí ani omylem.

Její hra se zlepšila až na poslední půlhodinu, kdy její kvalitu zvedla trojice náhradníků Ben Chaim, Lafata a Rosický. Plus únava soupeře, který při vědomí velkého náskoku z pohledu celého dvojzápasu začal polevovat v koncentraci. Míč několikrát pleskl o brankovou konstrukci, ale ani vyrovnání se Sparta nedočkala, byť by si ho za tuto fázi zasloužila.

Pohárový postup by ale tentokrát rozhodně zasloužený nebyl.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

 

Právě se děje

Další zprávy