"Všichni vědí, co udělá, a stejně dá gól.“ Fukalovi imponuje start Haraslína i Sparty

Vedoucí Slavia uspěla v Karviné, když se na její výhře 3:1 podílely oba hroty Tomáš Chorý a Mojmír Chytil, oba skórovali z pokutového území. První vede tabulku střelců se dvanácti zásahy, druhý se trefil v probíhajícím ročníku osmkrát. To jsou skvělá čísla. Není náhodou, že v mistrovském týmu hrají nejlepší útočníci, oba jsou čeští reprezentanti. 

Ubránit takové hráče je nesmírně těžké. Ať osobně v soubojích jeden na jednoho, nebo při zónovém bránění. Je třeba využít kombinovanou obranu a ještě mít notnou dávku štěstí, protože pravděpodobnost, že se do šance dostanou, je hodně vysoká, téměř jistá. Naděje na jejich ubránění tu sice je, ale musí se to sejít.

Ve Spartě se naopak prosazuje slovenský záložník Lukáš Haraslín, docela jiný typ střelce. Ve třech jarních zápasech se trefil už pětkrát, i když dvakrát z pokutového kopu. Rovněž jeho ubránit je nesmírně složité.

Přestože protivník ví, co udělá, většinou rychlé zaseknutí a obalovačka na vzdálenější tyč nebo prudká rána po zemi k přední, prosadí se. Je to nadstandardní hráč s nadprůměrnými střeleckými schopnostmi, když je po zdravotní stránce v pohodě, stává se v naší lize téměř neuhlídatelný. Navíc jako kapitán cítí k mužstvu velkou odpovědnost. Důležité ovšem je, jaký mu spoluhráči vytvářejí prostor. Nyní to vychází.

Sparta je zatím na jaře hodně přesvědčivá, třikrát vyhrála se skore 8:0. Mně se především líbí, že nedostává góly. Na podzim čisté konto udržela jen výjimečně, navíc většinou inkasovala jako první a musela dotahovat. To je pak úplně jiný zápas. Pro vyrovnání je nutné hru více otevřít, což může vytvářet šance pro protiútoky. Pořád platí, když nedostaneš gól, nemůžeš prohrát.

Těžší soupeři však teprve přijdou, pak se uvidí, jak na tom je. Ale zatím si počíná suverénně.

Výbornou obranou se chlubí rovněž třetí Jablonec, také nedostal na jaře ani gól. Přitom v Pardubicích nebyl lepší. Kdyby v prvním poločase vstřelili domácí dva góly a tímto výsledkem i utkání skončilo, nikdo by se nedivil. A Pardubice jsou na dobré cestě, vědí, co pod trenérem Janem Trousilem chtějí hrát.

Jablonci však letos když ne všechno, nebo aspoň hodně vychází. Stává se týmem, který zvládá i zápasy, kdy lepší není. Slyšel jsem názory, že po odchodu Martince a Berana nebude schopen navázat na loňský poměrně úspěšný ročník, ale on se nahoře drží. Dokáže odolat soupeři, pak si pomůže dvěma standardními situaci a dosáhne na výsledek, jaký potřebuje.

A říkám: hra a předvedený výkon není potom důležitý, ale získané tři body. Málokdo pochybuje, že se Jablonec nedostane do skupiny, kde se bojuje o titul.

Dvě vydařené standardky přivedly k vítězství i Bohemians na Slovácku. Přitom před zápasem měli mnozí jasno: Bohemka nezvládla doma téměř osmdesátiminutovou přesilovku s Pardubicemi, Slovácko v Jablonci převedlo výborný výkon, mělo vyhrát. Pro lidi to byla jasná jednička. Dokonce klokany viděli úplně dole, že tam postupně sklouznou. Já ne. Nějakou kvalitu přece jenom mají.

Bohemka je letos docela zvláštní tým. Považuji ji za typické „domácí“ mužstvo, které těží hlavně ze zápasů před vlastním publikem. Kouzlo vršovického Ďolíčku je pověstné. Doma by měla získávat tři čtvrtiny bodů, z venku jen tak občas nějaký přihodit. Ale ono je to opačně. Doma je úplně nejhorší ze všech, více bodů nabraly i Ostrava, Dukla, Slovácko nebo Mladá Boleslav!  

Nedovedu pochopit, že jsou výkony a výsledky doma venku tak rozdílné, se stejnými hráči. Jestliže si můj kolega Zdeněk Šenkeřík myslí, že na hráčích leží doma nějaká psychická deka, nějaké prokletí, které jim zabraňuje střílet góly, tak to jenom podepisuju. Zápas na Slovácku to opět dokázal.

V tíživém psychickém rozpoložení zůstává Baník Ostrava. Tlak na hráče a trenéra je obrovský. Po porážce s Libercem sedí v kabině, hledí na tabulku, kde jsou na barážové příčce a ptají se: „To jsme skutečně tak hrozní? Patříme mezi týmy, které zoufale bojují o záchranu? Jsme přece na jiné úrovni.“

Jsou však mezi nimi, nepostupují výš.

Jiná by byla situace, kdyby byli pátí, osmí. Hraješ stále o něco, ale v klidu. Aby se Baník opět zvedl a navázal na uplynulý skvělý ročník, když skončil třetí před Spartou, potřebuje čas. Potřebuje vyhrát dva tři zápasy, získat sebevědomí, pak to sice nepůjde samo, ale rozhodně snáze.

Klub má kádr, trenéra, zázemí, finance, fanoušci ho drží. Všechno tam je, funguje, měl by být v tabulce docela někde jinde. Ale body chybějí a tlak narůstá, což je pro každého náročné.

Za střetnutí zoufalců se označoval souboj Dukly se Zlínem. Skončil ostatně bez branek, hosté zahodili i penaltu. A Duklu mnozí označují za jasného sešupujícího, její hráči prý neumějí ani chodit...

Já nic takového neříkám, netroufám si někoho do této pozice odsoudit. Vždyť proběhlo teprve 22. kolo. Máme osm zápasů do konce základní části a pak pět duelů – skupina o záchranu se hraje v šesti účastnících – kdy se teprve bude rozhodovat. To je strašně moc zápasů.

Dukla má nového trenéra, Pavel Šustr je velice kvalitní odborník, je to pro něj šance. První liga, pro něj premiérová štace, se sice neodmítá, ale kdyby možnost úspěchu neviděl, tak by tam nešel.

Nikoho proto neodepisuji, stačí několik vydařených výsledků a všechno je jinak. Navíc je polovina února, zima a sníh, každý hráč na takové podmínky reaguje jinak. A krize může postihnout další týmy. Stačí připomenout zápas Mladá Boleslav versus Teplice, také bez branek, který neměl ani ligovou úroveň. Sestupujícího proto zatím nevidím.