Fukal pálí ostrými: Úžasný postup z marastu, který ovlivňují sázky a vedou divní lidé

Především musím říci, že jsem klukům v baráži věřil a byl přesvědčený, že postoupíme. Na rozdíl od mnoha rádoby „spoluobčanů“ u nás v Kokoníně, kteří byli hodně skeptičtí a smáli se mi. Hodně. A nebylo jich v celé republice málo. Ale já jim opravdu věřil.

Velkou zásluhu na tom má rozhodně trenér Miroslav Koubek a jeho aura. Nebylo lehké připravit mužstvo v tomhle marastu, kdy fotbal ničí sázková aféra a vedou ho divní lidi, pro mě amatéři. A my postoupíme na mistrovství světa! Dvakrát po penaltách, kdy soupeř nevyužije obrovské šance, ale tak to je.

A opakuji, strůjcem úspěchu je pan Koubek. Vezměte si jeho příběh. Už má nějaký věk, nikdo ho už moc nepřipomínal, zdál se odstavený, nikdo s ním už nepočítal. Podařily se mu však nějaké úspěchy v Plzni, dosud největší v jeho kariéře, a najednou je úplně nahoře. Už je pro náš fotbal nesmrtelný, mezi nejlepšími v historii. Proto jsem věřil, že postoupíme.

Někdo může namítnout: kdy jindy, když ne nyní. Šampionátu se účastní rekordní počet 48 zemí, los baráže poslal oba naše duely na domácí půdu. I základní skupina byla přívětivá, na Chorvaty jsme sice moc šancí neměli, ale ostatní týmy byly přijatelné.

Ale v baráži se může přihodit cokoli, stačí připomenout, že čtyřnásobní mistři světa Italové propadli na penalty v Bosně, budou chybět na světovém šampionátu už potřetí za sebou! Mistři Evropy 2021! Nám se podařilo postoupit, za pár týdnů se už nikdo nebude ptát, jakým způsobem. Jsme tam a to je hlavní.

Není třeba si zastírat, že jsme měli i štěstí, to však potřebujete. Byla tam ovšem bojovnost, srdce, to jsou hlavní předpoklady, aby papírově slabší mohl uspět. Všechno hráči přinesli, hlavní podpis ovšem tomu dal pan Koubek. Je to lišák, který dovede vždycky něco vymyslet.

Související

Vyřídil nás zcela obyčejný tým. Jenže ovce se neoddělily od koz, hořekují v Dánsku

V krátkém čase měli hráči v nohách dva těžké zápasy, 120 minut s prodlouženími. A zvládli to. Ať mi nikdo nepovídá, že už někdo nemůže, že na to fyzicky nestačí. Vždycky můžeš. Jenom musíš chtít.

Dvakrát rozhodly střely ze značky pokutového kopu. Připomíná se, že jsme v nich včetně federálního období mistři. Při nich jsou dva důležité atributy: gólman, a toho jsme v Matěji Kovářovi měli. Druhá věc je, jak je penalta kopnutá.

To je obrovský tlak. Význam utkání, atmosféra, únava, ono se to sečte. Nelze se divit, že zklamou i hráči, o nichž jste přesvědčení, že mají takovou kopací techniku a sebevědomí, že když je vzbudíte ve tři ráno, tak ji s přehledem promění. Ale oni selžou, jako v případě Dánů. Pro nás jen dobře.

Ukazuje se, jak jsme po morální stránce silní. Hráli jsme doma, to je také určitá výhoda, ale musíte na ni jít a jste v té chvíli sám. Já mám rozstřelů zažitých dost, nejvíce snad v německém poháru. Nikdy jsem se netlačil mezi vyvolené, nešel jsem dobrovolně, nebyl na listině určených, ale když bylo potřeba, balon jsem si vzal. Ten tlak si tedy umím představit, znám ho.

Související

Takhle to vypadalo v kabině po postupu. Záběry euforie sdílel zvláštní „špion“

Mužstvo na šampionát přivedl nový kapitán Láďa Krejčí. Měnit vůdce je vždycky složité, Tomáš Souček tuto funkci zastával léta. Kapitána většinou určujete na delší dobu, je to citlivá věc. Souček o pásku přišel rozhodnutím vedení, šlo o součást disciplinárního postihu. Bylo úžasné, jak to všichni přijali. Jak Souček tento moment ustál. Šlo o velký signál navenek, ale posílil především jednotu týmu.

Krejčí navíc vstřelil dva góly, skoroval v každém utkání. Proti Irům poslal zápas do prodloužení, proti Dánům se prosadil v okamžiku, kdy to tým moc potřeboval. Ale i zvládnutá výměna kapitána je velká zásluha trenéra Koubka.

Jedeme na mistrovství světa. Šance na něm uspět je vždycky, hráči teď dostali obrovskou vzpruhu. Jakým způsobem se budeme prezentovat, to je jedno. Říkám na rovinu: nemusí to být hezký fotbal, o němž si fanoušci vyprávějí i po letech.

Hlavně ať je účelný a přinese výsledky. Pan Koubek je pro mě záruka, že minimálně po taktické stránce bude tým dobře nachystaný a hráči tam nechají všechno.

Související

Kdy a koho Češi vyzvou na světovém šampionátu? Program fotbalového MS je kompletní

Zahrát si na mistrovství světa je nejkrásnější zážitek, kterého může fotbalista dosáhnout a moc ho klukům přeji. Já osobně jsem to štěstí neměl. Česká reprezentace se naposledy na něm představila v roce 2006 v Německu, tedy v zemi, kde jsem léta působil a hrál bundesligu, a našel k ní vztah. Navíc se hrály zápasy v Hamburku, dres místního klubu jsem oblékal čtyři roky. Moc jsem tam chtěl jet.

Já se však nominace nedočkal. Bylo to jistě věcí trenéra Karla Brücknera, ale já udělal i špatné rozhodnutí, když jsem se předčasně a zbytečně vrátil do české ligy. Dodnes lituji, že jsem si na šampionátu nezahrál, do konce života mi to z paměti nevymizí. Je to určitě největší zklamání v mé kariéře.

Jako hráč jsem prožil kvalifikaci na mistrovství světa 2002 v Asii, ale v nevydařené baráži proti Belgii jsem už nenastoupil, protože jsem se zranil. Přitom mužstvo mělo velký potenciál, který doložilo na Euru 2004 v Portugalsku. Mně tedy nebylo dopřáno, abych si světový šampionát užil, o to víc to přeju klukům.