Nemáte šanci, ani si nevybalujte, smáli se Chilanům. A pak přišlo historické stříbro

Tohle byl tým československých "Chilanů"
SVATOPLUK PLUSKAL Patřil mezi velké osobnosti českého fotbalu a dokonce je považovaný za vynálezce skluzu, kterým jako záložník soupeřům čistě odebíral míče. Do Prahy přišel z rodného Zlína a v Dukle prošel tvrdou školou trenérů Karla Kolského a Jaroslava Vejvody. Vytvořil ideální dvojici s Josefem Masopustem, doplněnou později na trojici Ladislavem Novákem. Trio se stalo oporou klubu i národního mužstva. Zúčastnil se mistrovství světa v letech 1954, 1958 a 1962 v Chile. Hrál také na mistrovství Evropy v roce 1960. Reprezentační dres oblékl v 56 utkáních a Dukle pomohl k osmi mistrovským titulům. Dočkal se nominace do tří slavných zápasů - v roce 1963 reprezentoval svět proti Anglii v Londýně, o rok později Evropu proti Jugoslávii a v roce 1965 nastoupil za "mužstvo snů" při loučení se Stanleym Matthewsem. Po skončení kariéry trénoval Škodu Plzeň, Bohemians, Vlašim a pět let působil na Kypru. Zemřel 29. května 2005 v 74 letech.
O jedinou branku utkání se postaral Adolf Scherer (vpravo), který takto překonal brankáře Gyulu Grosicse. Maďaři měli v zápase dost šancí na vyrovnání, ale později vyhlášený nejlepší brankář turnaje Viliam Schrojf byl neprůstřelný.
A tady už je momentka z finále mezi Československem a Brazílií, které se hrálo 17. června 1962 na národním stadionu v Santiagu de Chile. Brazílie byla tehdy nejlepším reprezentačním mužstvem světa.
Na snímku pózují Svatopluk Pluskal, Josef Masopust a Ladislav Novák, opory reprezentace i pražské Dukly, s pohárem na Julisce, kde se rovněž slavilo. Za odměnu dostali reprezentanti 5000 československých korun, což je v dnešních korunách méně než 100 tisíc.
Foto: ČTK
Jaroslav Pešta Jaroslav Pešta
17. 6. 2022 8:02
V pátek 17. června uplynulo 60 let ode dne, kdy českoslovenští fotbalisté v sestavě Schrojf-Tichý, Pluskal, Popluhár, Novák-Kvašňák, Masopust-Pospíchal, Scherer, Kadraba, Jelínek nastoupili ve finále mistrovství světa proti Brazílii. Přitom do Chile tehdy odjížděli jako outsideři, ale vrátili se se stříbrnými medailemi jako hrdinové.

Vzpomínky z 22členného hráčského kádru zůstaly už jen pěti fotbalistům a jedním z nich je Václav Mašek. "Přestože jsem si zahrál jen v jednom utkání proti Mexiku, tak celý šampionát byl pro mě životním zážitkem i největší poctou, které jsem mohl ve svém sportovním životě dosáhnout," říká tehdejší sparťanský útočník v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Československý tým před odletem do Chile porazil druholigový anglický Huddersfield 1:0. Vybavíte si ještě, jak bylo tohle hubené vítězství přijato? 

Náš výkon se považoval za výsměch, zejména pro 20 tisíc diváků, kteří nás vypískali, vysmívali se nám i osobně nadávali. Přesto trenér Vytlačil zachoval nejen klid, ale i usměvavou tvář. Žádalo se dokonce jeho odvolání, ale i tomu odolal. Nedávala se nám žádná naděje, což věděl každý, kdo promluvil.

S jakými pocity jste ve svých 21 letech tuto nevalnou atmosféru prožíval?

Byl jsem členem kolektivu již předem odepsaného, takže tento tlak samozřejmě příjemný nebyl. Navíc jsem měl problém sladit vysokoškolské studium na ČVUT s fotbalem. Děkanátu se moje žádost o uvolnění vůbec nelíbila. Včetně přípravných utkání šlo přesně o 29 dní a já mohl jen slibovat, že ve chvílích volna se budu učit, po třetím utkání ve skupině se vrátím do Prahy a všechno doženu. Za každou cenu jsem chtěl na šampionát jet, a proto mě potěšilo, že jsem uvolnění ze školy nakonec dostal.

Jak jste byli na mistrovství vybaveni?

Bylo nám řečeno, že nás čeká slušivé oblečení, ale už se nepřipomínalo, že v něm vystupovali čeští sportovci před dvěma lety na olympiádě v Římě. Nikdy jsem nebyl žádný modeman, ale některé z těch věcí byly doslova příšerné. Dnešní reprezentanti by je na sebe nevzali ani omylem. My jsme jen remcali a ve skladech vybírali, aby kalhoty, sako či plášť nám aspoň trochu velikostně vyhovovaly. Obdrželi jsme například dvě soupravy dresů s tím, že podle potřeby si je budeme sami prát.

Na cestě do Chile jste ještě v Itálii sehráli dva zápasy. Pomohly vám remízy 1:1 ke zlepšení vaší psychiky?

Kdepak! Inter Milán hrál téměř bez reprezentantů a po plichtě s druholigovou Vicenzou nám zůstaly v paměti výroky, abychom si v Chile kufry ani nevybalovali, anebo si koupili lasa na španělské a brazilské hráče. O narážkách na hezký výlet na druhý konec světa ani nemluvě. Nervozita ve výpravě dostoupala až k panice.

Hledalo se nějaké řešení?

Vedení výpravy se rozhodlo dodatečně povolat Kvašňáka, který byl před nominací po operaci údajně v nevyhovující formě. Z 18členného kádru však musel někdo odjet domů, což dobré náladě nepomohlo. Postiženým byl Vláďa Kos a nesl to těžce. Osud však chtěl, aby se do Chile podíval, což se po postupu do semifinále jemu a dalším třem hráčům díky dodatečné nominaci také povedlo.

Jaké byly vaše první dojmy po příletu do Santiaga?

V Curychu jsme čekali na zámořský spoj přes Afriku do Chile, kam jsme přiletěli po 36 hodinách. Autobusem pak naše výprava pokračovala do Viňa del Mar, kde nás čekaly tři zápasy naší skupiny. Zatímco například Španělé byli ubytováni v luxusním hotelu ve městě, tak nám vedení ČSTV zajistilo jakési horské rekreační středisko s přiléhavým názvem Zelená rokle. V pokojích byly vojenské postele, plechové skřínky a netekla teplá voda. Starší hráče to dost zaskočilo, ale později se to trochu vylepšilo. Na tréninky nás vozili do 15 kilometrů vzdáleného města a brzy jsme s Chilany navázali přátelské kontakty.

Kdo byl ještě kromě 18 hráčů ve výpravě? 

Tři vedoucí. Jeden byl určen pro zasedání FIFA, pak lékař a trenér. Bylo nám řečeno, že jsme jedna rodina a všechno si zajistíme a zařídíme sami. Když pořadatelé zjistili, že nemáme maséra, tak nám z jednoho chilského klubu nabídli asi čtyřicetiletého chlapíka. Byl pracovitý, ochotný i zodpovědný a nemalou měrou přispíval k dobré náladě. Učil nás španělsky a my jeho česky.

Snažil se také trenér Vytlačil zlepšovat vaši psychiku?

Jednoznačně! Když bylo potřeba, tak byl tvrdý a nepříjemný, ale zároveň uměl vytvořit kamarádskou náladu, byl od přírody optimistický typ. Například při nacvičování nějaké herní situace najednou řekl: "Tak dost, já vás přece nebudu v nároďáku učit kopat, to už dávno umíte a lépe než já." Před prvním utkáním se Španělskem nás pak nenásilně dokázal přesvědčit, že jsme nepřijeli jako nějací outsideři. Naopak nám tvrdil, že oni se nás bojí, a dodal, že máme výbornou partu, což o nich říci nelze.

Jak se zrodilo více než nečekané vítězství 1:0 nad tímto velkým favoritem?

Španělé začali velkou ofenzivou a v první čtvrthodině bylo jen otázkou, kdy dostaneme gól. Dařilo se nám však bourat jeden jejich útok za druhým a při stoupající nervozitě začali dělat chyby. Stále jsme se však jen bránili, ale bezgólový stav nám vyhovoval, vždyť remíza by byl náš velký úspěch. Avšak deset minut před koncem udělal španělský obránce na půlicí čáře velkou chybu, míč se dostal do volného prostoru ke Štibrányimu, který běžel sám na brankáře. Ten vyběhl, jenže náš útočník poslal míč přes něj do sítě. Úplné ticho vystřídal výbuch nadšení. Celý stadion skandoval Čeko, Čeko. Španělský tým se doslova rozsypal a zbytek zápasu se už dohrál v poklidu.

Jak se zvedla nálada celé výpravy před zápasem s Brazílií?

Stoupla o sto procent. Teprve druhý den jsme si uvědomili, že jsme s Brazílií, která porazila 2:0 Mexiko, v čele skupiny a nabízela se nám možnost postupu do čtvrtfinále. Tedy už žádný odjezd domů se sklopenými hlavami. Najednou jsme se těšili na každý trénink, vládla pohoda. Zapomenuty zůstaly skeptické prognózy, urážky a smutný odjezd z Prahy do Chile. Do utkání jsme tedy nastupovali v úplně jiném rozpoložení. Z dalekého domova nám dokonce docházela první blahopřání.

S jakou taktikou jste do utkání šli?

Hlavně pozorně bránit. Nicméně zůstala nám úcta k soupeři, který byl zpočátku kupodivu nervóznější než my. Klíčový moment nastal zhruba po půlhodině, kdy si tehdy zřejmě nejlepší fotbalista na světě Pelé při střelbě natrhl sval, a protože střídat se tehdy nesmělo, tak až do konce zápasu kulhal na levém křídle. Utkání sice neztratilo zajímavost, ale Brazilci se postupem času smiřovali s tím, že v deseti nás neporazí, a nám plichta samozřejmě vyhovovala.

Po vítězství 1:0 Španělska nad Mexikem a Brazílie 2:1 nad Španělskem měl československý tým už před zápasem s Mexikem jistý postup do čtvrtfinále. Co pro vás znamenalo, že trenér vás zařadil do sestavy?

Ještě po letech jsem mu za to děkoval. Těšilo mě, že se mi hned v první minutě podařilo poslat náš tým do vedení. Navíc to byl dlouhá léta nejrychlejší gól vstřelený na mistrovství světa. Mexičané však do přestávky otočili skóre na 2:1 ve svůj prospěch a nám se ve druhé půli ani při velké převaze v koncovce nedařilo. Naopak Mexičané dali v závěru třetí gól z penalty. Dostali jsme tak lekci, že v žádném zápase nelze ubrat na bojovnosti a obětavosti.

Ve čtvrtfinále bylo soupeřem Maďarsko, které se už vidělo ve finále. S jakými zbraněmi jste proti nim nastoupili?

Zvolili jsme obranný val a rychlé protiútoky. Maďaři však byli skvělí v útoku a při každé vzpomínce mám z jejich obrovské ofenzivy mrazení v zádech. Na naši branku létala jedna střela za druhou a její strážce Schrojf se doslova překonával. Po čtvrthodině se však Masopust zcela výjimečně dostal na maďarskou polovinu, míč přihrál Schererovi a ten z otočky nečekaně poslal míč do sítě. Potom pokračovala ještě intenzivnější smršť výborného soupeře. Jednou se dokonce hnali k naší opuštěné brance dva útočníci, ale srazili se a upadli. Vedení jsme udrželi, ale musím přiznat, že postoupilo v tomto zápase horší a šťastnější mužstvo. Nejvíc se o to zasloužil Schrojf, kterého jsme jako hrdinu odnesli ze hřiště na ramenou. Zklamání Maďarů bylo obrovské. Na společné večeři uráželi, provokovali, skoro se poprali a zkazili všem celý večer. Proto jsme raději odjeli do svého hotelu a v něm prožívali euforii jako v krásném snu.

Do semifinále proti Jugoslávii jste tedy už vstupovali jako favorité?

Kdepak, kurz byl 10:1 na vítězství Jugoslávie. Naše výprava přesto byla v pohodě. Po zkušenostech z pohárových zápasů Dukly jsme věděli, že nemají tak dobré mužstvo jako Maďaři a byli jsme si i fotbalově podobní. Rozdíl zůstal jen v tom, že na jejich nadutost jsme odpovídali skromností a větším odhodláním. První poločas byl oboustranně dost opatrný a skončil 0:0, i když několik šancí obě mužstva měla. Po přestávce nám Kadraba hlavou zajistil vedení a hra se okamžitě přiostřila. Jugoslávcům se podařilo vyrovnat, ale deset minut před koncem Scherer vstřelil druhý gól, který je doslova šokoval. Z penalty za ruku pak zásluhou Scherera inkasovali třetí branku, což znamenalo impozantní postup do finále, kde nás po výhře 4:2 nad Chile čekala Brazílie.

Jaká byla celková atmosféra před tímto střetnutím?

Kam jsme přišli, tak byla přímo úžasná. Doslova na každém kroku jsme se setkávali s fanoušky našeho velkého soupeře, kteří se do Chile vypravili ve velkém počtu. Jen před samotným zápasem bylo nepříjemné, že do naší kabiny chodila spousta různých lidí, hlavně novináři a televizní štáby. Především Schrojf byl jako nejlepší brankář šampionátu středem pozornosti, což ho hodně znervózňovalo.

Není tajemstvím, že po předchozích skvělých výkonech se mu finále nepovedlo…

Na porážce 1:3 se na dvou gólech podepsal hrubými chybami. Zásluhou Masopusta jsme šli do vedení, ale vyrovnávací branka nás kupodivu nepoložila. I nadále jsme výbornému soupeři úspěšně vzdorovali, avšak dvacet minut před koncem opět za pomoci Schrojfa šli Brazilci do vedení. Potom rozhodčí Latyšev za úmyslnou ruku Santose nenařídil penaltu a v závěru Brazilci své vítězství zpečetili. Všechny jejich góly byly po našich chybách hodně snadné. Zatímco osud a štěstí se k nám během mistrovství přikláněly, tak ve finále se úplně odvrátily.

Jaké vás doma čekalo přivítání?

Neskutečné a nezapomenutelné. Tisíce nadšených fanoušků zaplavilo letištní plochu v Ruzyni a špalíry vítajících lidí lemovaly celou naši cestu autobusem až na Strahov, kde nám při oficiálním přivítání tleskal celý stadion. Za doznívání oslav a po krátkém odpočinku jsme se vrátili do normálního života. Mě čekala škola a v tehdejším Spartaku Sokolovo boj o záchranu ligové příslušnosti.

 

Právě se děje

Další zprávy