Tvrdá obžaloba Nedvěda a spol. Španělská cesta přitom vede k překvapivému jménu kouče

David Trunda, předseda Fotbalové asociace České republiky, poté, co nejprve po výbuchu na světovém šampionátu neodvolal kouče, ovšem o tři dny později přijal demisi Miroslava Koubka, předeslal na adresu jeho nástupce: „V Česku máme vynikající trenéry, ale v tuto chvíli jsme blíž zahraničnímu řešení po třech domácích trenérech za sebou.“

Verner Lička, šéf Unie českých fotbalových trenérů, ve vysílání České televize konstatoval: „Trenéry dobré máme, akorát že buď nechtějí, anebo, řeknu to přímo, mají lepší džob.“

Ale ještě předtím upozornil, že důležitější než jména koučů je něco jiného: „Každý projekt začne do sebe zapadat za rok, dva spíš za tři roky. A když my máme změny každý rok, každé dva roky, tak o to všechno přicházíme, protože předčasným ukončením těch lidí ani vlastně nevíme, jestli uspěli, nebo ne. Nevíme, jestli projekt byl dobrý – ano, ne. Když vezmu personální změny na svazu, tak fluktuace nám ne že nepomáhá, ale my se podkopáváme sami.“

Co tím měl vedoucí trenérského cechu přesně na mysli?

Ilustrujme si to na příkladu Španělska, jehož národní tým se stabilně udržuje na špičce světového fotbalu. Současný šampionát je toho jen dalším dokladem.

Proč se to daří?

Protože španělská fotbalová asociace vyrábí svůj produkt podle jasného byznys plánu. K jakému cíli míří, je známé nejen na Pyrenejském poloostrově, nýbrž po celé zeměkouli: útočná hra založená na přihrávkovém biliáru. Vžil se pro to pojem tiki taka.

Tenhle styl vynesl Španělům zlato na MS 2010 a na Eurech 2008, 2012 i 2024. A budou se ho držet nadále. To však neznamená, že by se vyhýbali inovacím, ke kterým vybízí vývoj fotbalu.

„Španělsko má výhodu, že jeho fotbalová identita se formovala po desetiletí. Hráči a trenéři jsou vybíráni podle toho, jak odpovídají myšlence, ne naopak. A mohli svůj styl na daných základech vylepšovat,“ napsal uznávaný španělský novinář Guillem Balaque pro britskou stanici BBC. „Luis de la Fuente tuhle katedrálu nepostavil, jen ji čas od času přemaluje,“ připojil.

Právě De la Fuente, aktuální kouč španělského výkvětu, je opravdovým symbolem systematičnosti a konzistentnosti tohoto projektu.

V řadách španělské fotbalové federace působí už od roku 2013. Začínal u mládežnických reprezentací, až se po světovém šampionátu v Kataru vyšplhal do úlohy velitele áčka.

Tehdy nahradil Luise Enriqueho, který se ocitl pod palbou kritiky za příliš mnoho tiki taky na úkor kolmosti.

Související

Překvapivé zvěsti ze zákulisí repre. Odstřel Koubka? Stopy vedou k hráčům

A tak dostal De la Fuente šanci hru reprezentace přemalovat do větší přímočarosti. Pro svět to byl v porovnání s Enriquem, který před usednutím na lavičku národního mužstva dovedl Barcelonu k triumfu v Lize mistrů, Pan neznámý. Pro nejvyšší činitele španělského fotbalu nikoli.

Ti věděli, že zná dopodrobna hodnoty a principy strategie asociace, a navíc prokázal, že je umí skvěle převádět do každodenní praxe a ještě je vylepšovat. Tím bylo riziko přehmatu omezeno na minimum.

De la Fuente to měl ulehčené tím, že ve Španělsku učí kluky i holky v klubech odmalička, aby rozuměli hře.

Aby se naučili nejen kličkovat, ale byli schopní rozlišit, kdy je správné finty použít a kdy naopak je lepší přihrávkou hledat spoluhráče.

Spoustu aktuálních reprezentačních hvězd už De la Fuente v tomhle duchu piplal v mládežnických výběrech. Teď v tom všichni společně jen plynule pokračují. Takže dělají na mistrovství světa totéž, co od chvíle, kdy prvně kopli do balonu.

Nastolená kultura je jejich oporou.

Nyní zpět do tuzemského fotbalu.

Česká reprezentace se dočkala největšího rozkvětu, když ji zkraje tohoto tisíciletí převzal, navzdory nevoli části výkonného výboru, Karel Brückner. A zásluhou svého know-how ji vynesl na druhé místo světového žebříčku.

Ani tenhle kolosální úspěch však nestačil, aby FAČR na jeho podkladě sestavil mnohaletý projekt.

Současný šéf Trunda rád mluví o koncepci. Ale kdyby ji on a svaz měli, nemohli by se za rok jeho vlády na Strahově vystřídat na střídačce reprezentačního áčka už tři koučové a hledat se v zahraničí čtvrtý, který má zreformovat nejen první tým v zemi, nýbrž kompletní fotbalovou pyramidu.

Trunda avizuje: „Máme profil trenéra postavený na datech, pracujeme s analytickou společností Opta a máme zmapované trenéry, kteří zapadají do naší dlouhodobé vize. Musí to být koncepční, moderní trenér s jasnou představou o herním stylu a identitě reprezentace, schopný přenést tuto vizi i do nižších výběrů. Další kritéria jsou prokazatelná zkušenost ze zahraničí, úspěchy za sebou a zdravá ctižádostivost.“

Jenže dá se tomu věřit? FAČR nemá vybudované analytické oddělení, což je samo o sobě ve fotbalovém 21. století tvrdá obžaloba zastaralého ducha.

Související

Analýza: Reprezentace zaostává už i za Kapverdami. Tristní je, že v tom chce pokračovat

Ano, strahovská centrála může externě spolupracovat s datovými experty odjinud. V tom případě však musíme doufat, že nepůjde o tytéž fachmany, kteří při úvodním konkurzu ukázali prstem na Fatiha Terima, tureckého trenéra za zenitem.

A pokud to byla soukromá iniciativa Pavla Nedvěda, vyvolává to otázku: „Může se generální manažer s tímto myšlením nyní trefit do černého?“

A to už nemluvě o dalších protikladech. Před šampionátem třeba Trunda neměl nic proti složení servisu pečujícího o reprezentační elitu. Po mistrovství první muž českého fotbalu říkal, že je nutný průvan v realizačním týmu, aby odpovídal potřebám současného fotbalu.

Tím vším šéf domácí kopané přiživil pochybnosti o tom, jestli má doopravdy jako nejvyšší manažer jasno o směrování organizace, kterou řídí.

Co z toho vzejde, bychom se měli dozvědět zkraje srpna, kdy má výkonný výbor dostat na stůl jména adeptů na místo uvolněné Koubkem.

Kdyby k podobné události došlo ve Španělsku, už by bylo vše nalinkované. Stačilo by sáhnout jen po manuálu. A ten by vynesl do závěrečného kola výběrového řízení kandidáty, kteří nejvíce ladí s koncepcí.

V Česku generalita fotbalu činí opak: shání za hranicemi trenéra, který by s sebou přinesl moderní know-how pro seniorskou reprezentaci i pro podhoubí pod ní.

A když se žádný dobrodruh nenajde, bude přemlouvat Jindřicha Trpišovského, aby vyměnil Slavii za Strahov. Může však kouč, jehož způsob hry neobstál v konfrontaci Ligy mistrů, hodit do mezinárodně progresivního herního hávu reprezentaci?

Španělé by si to zanalyzovali. A jejich analytiky by data možná zavedla k Aleši Majerovi. Trenérovi, který s Mladou Boleslaví (předtím i v pražské Dukle a ve Vlašimi), dokazuje, že ofenzivní kombinační fotbal se může hrát i s českými hráči v soubojové tuzemské kopané.

Ale tohle je pro český fotbal zatím španělská vesnice.

Související

Koubkovi šlo v Americe o život. Nikdo nemluvil, všichni se báli, líčí kouč