Vrchol fotbalové kariéry znamenal pro odchovankyni Teplic přestup do Bayernu Mnichov, který byl její vysněnou štací odmala. "Pamatuju si, jak jsem ráno vjížděla do obrovského areálu Bayernu, měli jsme tam nachystané dresy, vlastní fyzioterapeuty," líčí zázemí slavného německého klubu.
Do bavorského klubu se dostala po dvou zahraničních angažmá. Nejdříve působila v Duisburgu, kde se vyrovnávala s přechodem do ciziny i těžkým osobním obdobím a ztrátou svého otce, se kterým si byla velmi blízká.
"Táta vždycky věděl, co a jak mi říct, a měli jsme spolu dobrý vztah. Když jsem byla dospělejší, tak jsme spolu chodili i do hospody," popisuje Voňková. Byl to právě otec, kdo ji přivedl k fotbalu a provázel sportovním životem.
"Taťka mě odmala brával na fotbal na teplická Stínadla. Bral mě i na své zápasy, které hrál on sám, a já jsem si tam vždycky kopala za bránou s míčem. Tušila jsem, že to bude ta cesta, kterou mám jít," říká nyní třicetiletá trenérka v podcastu. Prozradila také, že ve hře byla tenisová kariéra.
Její otec zemřel už ve 42 letech po mozkové mrtvici, pro mladou hráčku začalo složité období. "Když se to stalo, tak jsem se nechtěla nikomu svěřovat. S nikým jsem se o tom otevřeně nebavila. Rozhodně jsem se o tom nechtěla bavit s nikým cizím," vrací se zpět.
Přišlo navíc sportovně komplikované angažmá v Duisburgu. "Začátek pro mě byl těžký a složitý. V Duisburgu se mi moc nedařilo, měla jsem velkou konkurenci a spoustu zranění. Bylo to tam pro mě spíš trápení, restart přišel až v Jeně," prozrazuje Voňková. Do Jeny přestoupila po dvou letech a v jedné šatně seděla i s nynější manželkou Claudií.
Právě s ní po čase dokázala mluvit i o těžkých osobních chvílích. "Pak jsem se seznámila s Clau. Taky mi trvalo, než jsem se otevřela, ale začala jsem o tom mluvit," svěřuje se.
Možná o to silnější pro ni byly první okamžiky v Bayernu, o kterém odjakživa snila. "Koukala jsem jen nahoru a říkala jsem si: Táto, vidíš to? Snad to není jen sen. To, co zažívám, bych přála každé hráčce," běželo Voňkové tehdy hlavou.
Mnichov obdivovala odmala, inspirovala ji také první česká hráčka v jeho dresu Pavlína Ščasná. "Sledovala jsem bayernské chlapy. Jako malá jsem vůbec nevěděla, jak hrajou holky v Bayernu. Nešlo to nikde sledovat, viděla jsem jen Pavlínu v bayernském dresu a byla to pro mě motivace, vysněný tým," přiznává v podcastu.
Nadšení z angažmá ve velkoklubu světového formátu Voňkové vydrželo do prvního tréninku, jak s nadsázkou dodává. Tempo bylo úplně jiné, než jaké zažila v předchozích bundesligových štacích.
"Trvalo dva týdny, než jsem se aklimatizovala. Dva týdny jsem se nedotkla pořádně balonu ve hře. Říkala jsem si, jestli na to mám. Musela jsem si ale jen zvyknout na to tempo," připomíná si rok 2017, kdy do klubu přišla.
Nyní působí v Ajaxu Amsterdam u ženských mládežnických týmů. Cíle ve své trenérské kariéře nemá. Dokonce i pochybuje, zda by chtěla trénovat dospělý celek.
"Být trenér dospělých ženských musí být na palici. Říkám si, jestli bych to třeba někdy chtěla dělat. Vem si, že máš doma jednu ženskou, a to už je samo o sobě dost vyčerpávající. Teď si představ, že jich máš třeba dvacet, každá je jiná a musíš na ni jinak," říká.
Raději se chce soustředit na rodinu a být šťastná v soukromí. S Claudií vychovávají v Nizozemsku osmiměsíčního syna a Voňková doufá, že se rodina brzy rozšíří.
V podcastu se rozvyprávěla také o tom, jaký byl přechod z klučičího týmu do ženského nebo proč jí vadí, že někteří fotbalisté se o ženském fotbale vyjadřují s opovržením. Došlo také na reprezentaci, ve které byla kapitánkou.
"Mrzí mě, že se mi nepodařilo si velký turnaj zahrát. Málo holek hrálo v cizině, u nás chybí konkurence a herní vytíženost není taková, jaká by měla být. Teď máme více hráček v cizině a je to vidět," dumá, proč se česká reprezentace v její éře nedostala na velký turnaj.
Celé povídání si poslechněte v podcastu Bez frází plus a Aktuálně.cz.
Svůj příběh už dříve Lucie Voňková popsala pro portál Bez frází v příběhu s titulem Počkej, já ti ukážu! a mluví v něm mimo jiné také o tom, jak se během svého angažmá potýkala se svým trenérem Thomasem Wörlem.
