Jedenáct minut v reprezentačním dresu a už jste uklízel balón do prázdné brány. Nějak takhle jste si ten reprezentační start vysnil?
První start, první gól... Nemám k tomu co říct, jsem dojatý. Já o sobě říkám, že jsem takový typ hráče, že bych takovou šanci dokázal i spálit, ale naštěstí to tam padlo a jsem za to moc rád.
Bude vás premiérová reprezentační trefa něco stát?
Až za mnou kluci přijdou, abych dal něco do kasy, tak jim tam s radostí něco pošlu. Cokoli.
Trenér Jarolím na předzápasové tiskové konferenci slíbil prvnímu českému střelci v kvalifikaci nějaké jídlo z fast foodu, dáte si?
Já tohle moc jíst nemůžu. Náš kondiční kouč v Plzni mi nadává, že mám ještě nějaké to kilo navíc, takže si to možná nechám zaplatit, ale rozdělím se s klukama.
Kdy jste se vůbec dozvěděl, že budete v základní sestavě?
Trenér Jarolím si nás dva dny před zápasem se Zmrhičem (Jaromírem Zmrhalem) pozval. Řekl nám, co po nás chce, a já jsem jen nevěřícně koukal. Nakonec jsme oba dali gól, myslím, že jsme teď oba dojatí. Asi si dáme večer zasloužený pivo.
Byl jste před premiérou nervózní?
Já nejsem ten typ, že bych byl nervózní. Nestresuju se tím. Vždycky si řeknu, co od toho zápasu chci, teď jsem chtěl gól a naštěstí se to povedlo.
Bylo těžké se jako nováček na hřišti rozkoukat?
Nevěděl jsem, co od toho mám čekat, jsme tady čtyři pět dnů, trénovali jsme spolu jen párkrát. Viděl jsem nějaké sestřihy kluků, jak hrajou. Pan Jarolím mi k tomu řekl, co mám dělat, kde se mám pohybovat, a nakonec se to evidentně vyplatilo.
"Co jsem dokázal, si ani neuvědomuju"
Na podzim jste už dal gól v Evropské lize, sestřelil jste Spartu, teď máte i reprezentační trefu, stíháte si to všechno uvědomovat?
Já sám si to moc neuvědomuju, ale uvědomuje si to má rodina. Brácha mi říká, víš, co si vlastně dokázal? Tohle není normální. Dáváš důležitý góly, jsi v reprezentaci. Když mě povolali do reprezentace, psal mi takovou dojemnou zprávu, až mi přeběhl mráz po zádech. Neříkám, že to, co prožívám nějak házím za hlavu, určitě mi z toho něco v hlavě utkví. Srovnal jsem si priority a teď dávám fotbalu všechno.
Už vám bratr psal po zápase?
Nevím. Na mobil jsem se ještě nekoukal, ale asi mi zkolabuje, budu si zase muset koupit nový. (smích)
Pak jste v první půli měl ještě další dvě velké šance, kazí vám trochu radost, že jste je neproměnil?
U první šance mi to Krejda (Ladislav Krejčí) dal na stojnou nohu, tak jsem do toho jen tak plácnul a letělo to až na rohový praporek. Tu hlavičku jsem určitě měl uklízet líp, ale myslel jsem si, že to ten hráč přede mnou bude mít, tak jsem to jen tak lízl a ono to skončilo vedle.
Ze hřiště jste šel až v 81. minutě, protože dlouho nebyla přerušená hra Patrik Schick u postranní čáry málem vystál důlek, už jste byl hodně vyšťavený?
Za poslední dobu jsem toho odehrál tolik, že asi každého už by bolely nohy. Myslím, že jsem na tom hřišti nechal všechno a s čistou hlavou jsem mohl odejít a přenechat to Patrikovi Schickovi, který tam pak taky jezdil po zadku.
