Pro kosovské Albánce má Česko pořád zvuk. Znají hlavně Pavla Nedvěda, možná i proto, že italská liga je ze zahraničních v Kosovu nejsledovanější. Zmiňují ale i Petra Čecha nebo Milana Baroše.
Ti starší si dokonce vybaví jména evropských šampionů z roku 1976. "Panenka, Ondruš, Viktor," vyjmenovává zaměstnanec pošty ve městě Prizren. "Vyhráli to docela kousek odsud, v Bělehradě, byla to skvělá reprezentace," mávne rukou směrem za hory, kde se rozkládá Srbsko.
Nezávislost na Srbské republice vyhlásilo Kosovo v roce 2008 a začalo tím dlouhý boj o uznání. Dnes jej oficiálně za samostatný stát považuje víc než stovka zemí, včetně Česka, Spojených států a většiny zemí Evropské unie. Naopak Rusko, Ukrajina, ale i Slovensko a samozřejmě Srbsko neuznávají Kosovo jako stát. Fanoušci proto fotbal vnímají nejspíš trochu jinak.
"Jsme členy FIFA i UEFA," hlásí hrdě čtyřicátník Jahiri, který pochází z hlavního města Prištiny. Chce tak poukázat na to, že dvě největší fotbalové organizace jeho zemi berou vážně.
Vlastní federaci měli v Kosovu už od čtyřicátých let, liga se hraje od roku 1999 a součástí FIFA a UEFA je Kosovo tři roky, členství vydupal bývalý předseda svazu Fadil Vokkri, po kterém se jmenuje i třináctitisícový stadion v Prištině, na kterém se Češi s Kosovem utkají.
Domácí se mohou zdát jako snadný soupeř, ale svěřence trenéra Jaroslava Šilhavého čeká tuhý boj. Kosovo neprohrálo neuvěřitelných čtrnáct reprezentačních zápasů v řadě. Mladý tým má ve svém středu hráče z německé, anglické i italské ligy, mezi talenty patří například Florent Muslija, který působí ve druhé bundeslize v Hannoveru.
Kosovo by mohlo mít ovšem daleko zvučnější jména, nebýt sporů se Srbskem vrcholících ničivou válkou za nezávislost na konci devadesátých let, kterou ukončil až vojenský zásah NATO. V Prištině se narodil hvězdný křídelník Liverpoolu Xherdan Shaqiri, kosovský původ má i Granit Xhaka z Arsenalu. Jeho otce ale po studentských demonstracích proti jugoslávské vládě vedené Srby režim uvěznil a následně rodina ze země prchla. Oba hráči teď reprezentují Švýcarsko.
Přesto jsou místní před duelem s Českem optimističtí. "Nevím, jak to dopadne, ale přeju samozřejmě Kosovu. Jeden publicista napsal, že pokud se Kosovo kvalifikuje, může Euro klidně vyhrát," říká směsicí angličtiny, němčiny a albánštiny číšník Lipa.
Kvalita kosovské ligy už na rozdíl od reprezentace kulhá. Kluby mají nestabilní finanční zázemí. Celých dvacet sezon od založení soutěže dokázala v nejvyšší lize působit jen FC Priština.
"Reprezentaci máme dobrou, ale kosovská liga je nic moc," přiznává s úšklebkem padesátník Petrit z města Prizren na jihu země, a dodává, že kosovští Albánci se spíš ztotožňují s kluby z Albánie nebo velkokluby v pěti největších evropských ligách. "Já fandím KF Liria, ale bohužel teď hrajeme druhou ligu a ta má špatnou kvalitu," krčí rameny.
Řada Albánců Česko navštívila, ať už v časech Jugoslávie nebo po jejím rozpadu, nejčastěji jako dělníci. O naší lize tak mají překvapivě dobrý přehled. Kromě Sparty a Slavie znají Slovan Liberec či Sigmu Olomouc, ale i docela malé kluby, jako je Slovácko. "Jo, Uherské Hradiště! Fotbal a gambling," směje se Lipa, který v devadesátých letech pracoval na Slovensku, přičemž naráží na firmu Synot známou sponzoringem stejnojmenného klubu a loterijními automaty.
V současné době dělá ovšem českému fotbalu největší jméno Slavia. "Slavia Praha. Skupina smrti!" vybaví se okamžitě Petritovi, když zjistí, že potkal někoho z Česka. A hned vyjmenovává soupeře pražského klubu v Lize mistrů. "Barcelona, Dortmund… A Milán?" vzpomene si.
Zápas mezi Českem a Kosovem je beznadějně vyprodaný. Domácí stadion národního hrdiny Fadila Vokkriho vyprodali za dvě hodiny. Podle trenéra Kosova Bernarda Challandese bude důležitá divácká podpora, protože jeho týmu chybí důležití hráči. "Těšíme se na zápas a snad vyhrajeme. Ale prohrát s Českem by nebyla ostuda," dodává Lipa.
