Do roku 2017 si toho Jarolímova reprezentace moc nenahrála, naopak. Co ztratila, musí si vzít zpátky

Luděk Mádl Luděk Mádl
2. 1. 2017 6:12
Vedle pokusu zachránit kvalifikaci na MS 2018 se český fotbal bude letos hodně koncentrovat i na ME "21", na které se vydá do Polska.
Zbyly Karlu Jarolímovi pod čepicí ještě nějaké další nápady, jak českou fotbalovou reprezentaci výsledkově oživit?
Zbyly Karlu Jarolímovi pod čepicí ještě nějaké další nápady, jak českou fotbalovou reprezentaci výsledkově oživit? | Foto: Milan Kammermayer

Praha – Český fotbal otevírá stránky nové kroniky, tentokrát s vročením 2017. Co fanouškům uchystá?

Logicky největší pozornost k sobě poutá reprezentační A-tým, který se v kvalifikaci o postup na mistrovství světa, jež bylo pro rok 2018 přiděleno Rusku, pokusí ještě dohnat výsledkové ztráty z podzimu.

V červnu 2017 navíc Polsko pořádá mistrovství Evropy hráčů do 21 let, na které se výběru trenéra Vítězslava Lavičky podařilo postoupit. Následovat však bude další velká výzva, protože los české barvy opravdu nešetřil. Na stadionu ve městě jménem Tychy změří síly s Německem, Itálií a Dánskem.

Na klubové úrovni se do jarní části Evropské ligy prosadila díky prvenství ve své základní skupině pražská Sparta. A stejně jako loni, kdy ji los úvodu vyřazovací části poslal nejprve do Krasnodaru, navštíví i letos v únoru Rusko. Soupeřem jí tam tentokrát bude Rostov na Donu.

Kvalifikační turnaje o postup na závěrečné šampionáty jejich věkových kategorií čekají v roce 2017 české výběry do 17 a 19 let, starší chlapci budou mít přitom v zádech podporu domácího publika. Stejně jako česká děvčata na ME "17", jež přivítají v západních Čechách.

Vrcholem funkcionářské sezony bude v červnu volební valná hromada Fotbalové asociace ČR. Zatím nic nenaznačuje, že by se v českém fotbale našel jedinec, či dokonce skupina obdařená ambicí zavedené poměry jakkoli měnit. Lze tedy očekávat, že hlavní party bude hrát i do budoucna dvojice Miroslav Pelta – Roman Berbr.

Tvář hledali za pochodu. Šlo to ztuha

Z hlediska reprezentačního A-týmu přinesl rok 2016 více zklamání než radosti. Účast na turnaji Euro 2016 skončila herní i výsledkovou ostudou, když opatrnická taktika Pavla Vrby k ničemu nevedla. V konkurenci s týmy Španělska, Chorvatska a Turecka se Češi neprosadili a jeli domů mezi prvními.

Protože Pavel Vrba řešil situaci vypovězením smlouvy a odchodem do ruské Machačkaly, hledal se v časové tísni nový trenér. Karel Jarolím byl postaven před úkol vyčarovat nový národní tým víceméně přes noc, což se logicky ukázalo jako prakticky neproveditelná věc.

České hvězdy evropského formátu už si fanoušci připomínají spíš v sestřizích pro pamětníky, také poslední hráč, který setrvává na úrovni Champions League, tedy brankář Petr Čech, už se reprezentace podobně jako několik dalších starších hráčů vzdal. To je přirozený proces, jenže se s ním spojily i další komplikace.

Tentokrát se nenaskytla možnost naplnit nejčastější scénář českého fotbalu "postoupíme na Euro, následně na světový šampionát nikoli, takže vyměníme trenéra a ten nový pak bude mít celé jaro k tomu, aby mužstvo před další kvalifikací vybral, sehrál a scelil."

Ten důležitý přípravný půlrok tentokrát k dispozici prostě nebyl, a tak reprezentace musela začít hledat svoji novou tvář vlastně až přímo v kvalifikaci.

Logická syrovost českého týmu se projevila už doma proti Severnímu Irsku (0:0), ostudně Češi zahráli v německém Hamburku (0:3) a po další domácí ztrátě s Ázerbájdžánem (0:0) už české postupové akcie viditelně klesly.

Nejviditelnější problém se projevoval v kvalitě ofenzivní fáze, která třikrát vyšla gólově naprázdno. Tým neměl ani fyzickou sílu hrát náročný fotbal plný koncentrovaného napadání vysunutým blokem. Proti Ázerbájdžánu od toho upustil zhruba po čtvrthodině. A tradiční postupný útok už protivníka tolik do úzkých netlačil.

Úspěch s Norskem vrátil Čechy do hry. Chce to repete

Do hry o postup ještě Jarolímův výběr vrátilo domácí utkání s Noskem (2:1). Hrálo se jinak, po vstřeleném gólu se Češi stáhli a nechali soupeře, ať se nenápaditostí své kombinace trápí sám. Navíc se zase trochu pozměnily tváře v českém týmu, "lvíčata" už měla postup na své Euro v kapse, a tak mohl trenér Jarolím bez výčitek odvelet z "21" k sobě kupříkladu Zmrhala, který proti Norsku zazářil. A také Baráka, u kterého si pak kouč po jeho dobrém výkonu vyčítal, že ho nasadil až v následné přípravě proti Dánům.

Po podzimu 2016 tak vypadá průběžná tabulka kvalifikační skupiny následovně:

1. Německo 4 4 0 0 16:0 12
2. Severní Irsko 4 2 1 1 8:2 7
3. Ázerbájdžán 4 2 1 1 2:4 7
4. ČR 4 1 2 1 2:4 5
5. Norsko 4 1 0 3 5:7 3
6. San Marino 4 0 0 4 1:17 0

Přímo na turnaj postupuje pouze její vítěz. Druzí ve skupinách se ještě o zbylá účastnická místa utkají mezi sebou v baráži. Skupin je 9, míst v baráži 8, ten nejslabší bude mít tedy smůlu. Do speciální srovnávací tabulky týmů z druhých míst se těm ze šestičlenných skupin nebudou počítat body dosažené v utkáních s posledním.

To bude ve skupině C pravděpodobně San Marino. A právě na jeho půdě Češi v březnu do další, jarní etapy kvalifikace vkročí. Jaro bude na zápasy velmi chudé. V březnovém termínu (22. 3.) se reprezentace patrně v Ústí nad Labem rozehraje v přípravě s Litvou a 26. března hraje právě v San Marinu.

Až 10. června pak přijde na řadu další zápas pravdy proti Norsku, tentokrát na jeho půdě v Oslu. Pokud bereme výhru v San Marinu jako samozřejmost, pak je zjevné, že v Norsku je třeba přinejmenším bodovat.

Stát se může cokoli, nějaký ten bodík někde může ztratit i Německo, naopak fatální ztrátu teoreticky může komukoli způsobit i San Marino.

V zásadě by se ale mělo patrně rozhodovat ve vzájemných utkáních Česka, Severního Irska a Ázerbájdžánu. A jednoduchá matematická úvaha snadno naznačí, kudy na to: uhrát na podzim v odvetách v Belfastu a Baku víc bodů, než kolik jich tihle soupeři ukořistili na podzim v Praze. Ideálně tedy na obou těchto výjezdech zvítězit.

Případná remíza v Norsku ještě asi český praporec nezmuchlá, ale pomůže jen trochu.

Pokud si Češi své naděje podrží i přes léto, může ještě podzim nabídnout velmi atraktivní gradaci. Hned první termín servíruje kombinaci takřka ďábelskou – 1. září doma s Němci, vzápětí sednout do letadla a postavit se čelem líté bitvě v Severním Irsku. Po fyzické stránce půjde o mimořádně náročný úkol, možná rozhodující úskalí celé kvalifikace.

Říjen pak nabídne cestu do Ázerbájdžánu a uzavření bojů ve skupině doma se San Marinem. Baráž v klasickém vyřazovacím formátu se pak koná v listopadu. Fanoušci v ní budou českou vlaječku vyhlížet. Dočkají se?

 

Právě se děje

Další zprávy