Glosář - Česká výprava na Euru 2012 sviští ve zběsilém výtahu.
Ten ji nejprve zavezl do ruského Pekla. Pak se na pár minut objevilo řecké Nebe a z něj pak vedla cesta dál přes zónu svírajícího Strachu.
No a teď se uvidí, jestli při příští zastávce Češi z bláznivého výtahu vypadnou, nebo zda v mezipatře odstrčí Poláky a procpou se přes ně k luxusní zdviži do pater nejvyšších. Tam, kam smí jen nejlepších osm týmů turnaje.
Jestli včera večer mohl někdo cítit zadostiučení, byl to Felix Magath, kouč Wolfsburgu ("Vidíte, pánové? Vy pořád, že utrácím, ale kdo dává na Euru góly? Jiráček, Pilař a Mandžukič, moje akvizice!"). A hlavně Pavel Vrba, trenér Plzně, který z Jiráčka s Pilařem vyrobil hvězdy evropského formátu.
Ruské kaťuše nahradily české střely
Když tilhe dva zařídili góly ve 3. a 6. minutě české vedení nad Řeckem 2:0, museli se mnozí fanoušci štípat do ruky, jestli se jim to nezdá.
Ano, i s Ruskem začali Ćeši pokusem o útočnou desetiminutovku, nutno dodat, že neplodnou. A pak do jejich odkryté obrany začaly létat ruské kaťuše, z nichž čtyři nakonec neminuly cíl. To vše hlavně kvůli tomu, že v pátek neměla česká hra útočnou hlavu, ale především defenzivní patu, po taktické stránce šlo o absolutní katastrofu.
Přišel mediální kartáč, důrazná výzva předsedy svazu Pelty k mobilizaci sil - a ejhle: na Řeky se vyřítilo úplně jiné mužstvo. A to nejen v tom ohledu, že se v něm objevily dvě nové tváře, tedy Hübschman a Limberský.
Podstatné bylo, že místo rozhrkaného předpotopního stroje, ve kterém se každé zohýbané kolečko točilo podle své momentální chuti a kondice, se najednou na hřiště vyřítila moderní rudá (podle dresů) mašina složená z přesně vyladěných součástek z materiálů objevených při kosmickém výzkumu. Jednolitý funkční tým, hladový po gólech a úspěchu.
Výpadek Rosického mašinu zbrzdil
Dvakrát bleskově chramstnul, nasytil se - a ještě zesílil. Mašina pak na vysoké otáčky šlapala ve vysokém výkonu skoro až do konce poločasu. O přestávce se ovšem zjistilo, že se jedna klíčová součástka přehřála, vypadla, a tak obrátky klesly na úspornější režim. A dojelo se na něm úspěšně do cíle, navzdory havárii dalšího nosného prvku. Ale to už konstruktéry stroje zase jímal strach...
Kdyby Češi dokázali na Euru stabilně hrát na tak špičkové úrovni jako v úvodu zápasu proti Řecku, neměli by rozhodně nouzi o bezvýhradnou podporu fanoušků a o body v tabulce patrně také ne.
Mentální síla, soudržnost, nádherná gólová kolmice i od defenzivního záložníka Hübschmana, křídelní super-souhra Rosický - Gebre Selassie, po níž se prosadil Pilař, bojovné vyladění, v němž i fotbalový elegán Rosický div neukopnul Karagunisovi hlavu. K tomu elastické prolínání řad, pevná obrana... V té fázi ani nevadilo, že Češi nemají na Euru nebezpečného útočníka, protože se vpředu uměli prosadit i jinak.
Jenže pak Rosického píchlo v achillovce, zůstal v kabině - a atmosféra se změnila. Řekové, kteří v úvodu doplatili na to, že v zápasu s Polskem ztratili celou stoperskou dvojici, zachytili ve vzduchu pach českého Strachu.
Čechova chyba? Jednou za čtyři roky...
Už v závěru prvního poločasu dali Řekové gól, který francouzští sudí neuznali pro ofsajd. Pokud byl, tak titěrný. A takové by se podle výkladu pravidel spíš měly pouštět.
Ale pak přišel hlavní problém.
Nevěř Řekům, jež přinášejí dary, řekl si možná sečtělý Petr Čech, a pro jistotu Řeky předběhl a věnoval jim dárek sám. Takovou chybu, řečeno s docentem Chocholouškem, dělá gólman Chelsea jednou, maximálně dvakrát za čtyři roky. Bohužel pro český fotbal vždycky na mistrovství Evropy. (Posledně takový kiks u něj přišel na Euro 2008 v duelu s Turky a Čechy připravil o postup.)
K Čechově nevysvětlitelnému selhání, po němž Řekové nejlacinějším možným způsobem snížili na 1:2, lze snad dodat jen optimistickou tezi, že druhou takovou chybu na šampionátu už snad udělat nemůže, takže je dobře, že si ji vybral ve chvíli, kdy pro tým neměla fatální důsledek.
Češi už totiž zápas nějak opatrně k výhře dokopali, ale počáteční sebevědomí bylo pryč.
Nechte je žít. Čeká je boží soud
Navzdory výhře se na českých webových diskusích objevila po zápase spousta ostrých slov adresovaných trenéru Bílkovi či útočníku Barošovi. Mám návrh: dejte jim, prosím, pár dní klidu, nechte je žít. V sobotu je totiž čeká boží soud, ať rozhodne on. Ať si před něj trenér Bílek předstoupí s útočníkem, kterému věří. On je trenér, on má zodpovědnost.
Tím soudem bude duel s Poláky - o všechno. Zatímco Lewandowského a spol. posune do čtvrtfinále jen vítězství, Češi mohou teoreticky kalkulovat i s remízou.
Je tu ovšem hrozba toho, že by Rusové mohli prohrát s Řeckem. A při případné sobotní výhře Řeků nad nimi by pak Bílkově týmu bod s Polskem nestačil. (Pokud by tedy Řekové neporazili Rusy 6:0, čímž by pro změnu vyšoupli ze hry Aršavina a spol., ale to asi nehrozí.)
Jistotu dává Čechům vítězství nad Polskem. Kdyby celý zápas odehráli tak, jako začátek duelu s Řeky, neměl bych o ně strach. Potíž je v tom, že do téhle hry asi Bílek nutně potřebuje Rosického. A nad ním visí zdravotní otazník.
Co takhle čtvrtfinále s Dánskem?
Až se navíc v sobotu budou sudí rozhodovat ve sporné situaci, třeba o těsném ofsajdu, po němž padne gól, asi jim v podvědomí silněji zahraje strunka, kterou rozezní fakt, že Polsko je pořádající zemí šampionátu. Zarezonuje víc než ta, na níž by mohla brnkat Dagmar Damková, členka komise rozhodčích UEFA. Jinými slovy: to, co platilo proti Řecku, s Polskem platit nemusí.
Přejme si každopádně, ať se rozhodne na hřišti, čestně a spravedlivě. Pokud Bílek (s Barošem) ze skupiny postoupí, cíl splní, to by musel přiznat i jejich největší odpůrce.
A co kdyby se pak ve čtvrtfinále potkali místo Německa či Nizozemska třeba s Dánskem...?
Vidíte to podobně, nebo úplně jinak? Staňte se fanoušky mojí facebookové stránky Luděk Mádl - Aktuálně.cz a můžeme o fotbale diskutovat i tam.
