Vedení Slavie dalo reprezentantům, českým i cizincům, dovolenou, aby se mohli připravit na evropský šampionát. Krásné gesto. Já bych však soutěž dohrál v tom nejlepším složení, s nejlepšími hráči. Vím, že bylo o titulu rozhodnuto, ale pořád se hraje o body, prémie, o sportovní úspěchy.
V podobných situacích je příjemné dávat tzv. čuchnout mladým hráčům, aby ukázali, co v nich je, zda nejvyšší soutěž zvládnou. Bývá to ovšem tak, že se postaví nejlepší sestava a mladí se pouští na hřiště v průběhu zápasu. Na deset minut, půl hodinu i poločas.
Trenér Trpišovský má poněkud revoluční filozofii, nasadit je na začátek, ať pocítí tlak a odpovědnost za výsledek. Kdyby to nešlo, pošle na plac kvalitu, kterou šetřil na lavičce. Opory jsou schopny zápas otočit. Umožňuje mu možnost pěti střídání, to za nás nebylo. Já bych však šel pořád starou vyzkoušenou cestou, posílat mladíky později podle vývoje zápasu.
Sparta nakonec skončí druhá, dostává možnost probojovat se do Ligy mistrů, byť tou složitější nemistrovskou částí. Kdyby se to podařilo, mnozí si řeknou dobrý, sezona úspěšná. Druhé místo taky bereme. Ale pro Spartu to je málo. Vzhledem k podmínkám a tradicím musí bojovat o titul každý rok. Může skončit druhá, protože nějaké zápasy nevyjdou. Ale o čtyři body, ne o dvanáct, to není pro Spartu přijatelné.
Naopak chválím svůj druhý klub Jablonec. Třetí místo a velká šance projít do Evropské ligy, to je přece paráda. Smekám před trenérem Petrou Radou, jaký vytvořil tým, který porazil doma Spartu, se Slavií remizoval. Dokázal vydolovat z hráčů to nejlepší a hlavně z nich vyšťoural touhu pořád se zlepšovat. Letos jsme třetí, příští rok můžeme být ještě lepší, máme na to.
To mi na mnoha fotbalistech vadí, že se nechtějí posouvat neustále dál, často se spokojí s dílčím úspěchem. Sice možná hodnotným, ale vrchol je někde jinde. Kariéra je krátká, i když hrajete patnáct let, běží rychle. Všem bych doporučoval dát si na stěnu fotku Vládi Coufala. A říct si - hele, kam to dotáhl! A já přece také něco umím, nejsem horší, proč nemůžu být taky tam?
Fotbalový pánbůh asi existuje, sestupují Opava, Brno a Příbram. Tedy tři týmy, kterým loni pomohlo, že se pro koronavirovou pandemii soutěž nedohrála. Ukázalo se, že se z tohoto sportovního dárku nepoučily, nebo jinak řečeno nenabraly takovou kvalitu, aby si udržení zasloužily. Je vidět, že mezi elitu skutečně nepatřily.
Milan Fukal
Věk: 47 let
Někdejší důrazný stoper. Se Spartou získal dva ligové tituly, skvělé jméno si udělal v německé bundeslize, kde strávil celkem šest sezon - nejdříve v Hamburku, pak v Borussii Mönchengladbach. Za národní tým nastoupil k 19 reprezentačním zápasům.
Naopak zasloužený nováček Pardubice mě mile překvapil. Ač musel hrát v Praze ve Vršovicích, 'doma' neprohrál se Slavií ani se Spartou, ještě pořád si uchovává šanci na postup do evropských pohárů. To je skvělá práce! Říká se, že rokem pravdy je pro nováčka druhá sezona, kdy se pomalu vytratí euforie a soupeři už tým znají. Tak uvidíme, jak to Pardubice zvládnou.
Také jsem s uznáním sledoval, jak se zúročuje práce trenéra Karla Jarolíma v Mladé Boleslavi. Kdyby ještě soutěž pokračovala, mnozí by se divili, kam by se mužstvo tabulkou sunulo. Přitom bylo období, kdy se muselo začít strachovat, jestli nesestoupí. Klub s takovým zázemím a hráčským materiálem by měl mít docela jiné ambice. Jsem přesvědčen, že příští rok se bude Mladá Boleslav znovu pohybovat v docela jiných patrech.
A ještě k obrovské chybě, po které se dostala Sparta na Bohemians v první minutě do vedení. Udělat něco tak nepochopitelného, když hraju míč na posledního, ten to nečeká a soupeř snadno skóruje, to je vysloveně hrůza. Trenér aby se zbláznil. Pořád opakuju, hrát jednoduše, zbytečně neriskovat, zvlášť na začátku utkání, kdy se teprve rozjíždí.
