Dal gól Brazílii, ale fotbal ho ubíjel. Krásnější je divočina, líčí slovenský „Shrek“

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Filip Šebo, to bylo svého času zvučné slovenské fotbalové jméno. Útočník z Bratislavy vyhrál domácí i rakouskou ligu, vykopal si angažmá ve Skotsku a Francii, patřil do národního mužstva. Ještě před 28. narozeninami však s fotbalem sekl. „Nenaplňoval moji životní představu,“ vysvětlil Šebo. Dnes se věnuje něčemu úplně jinému.

„Nebyl jsem spokojený s tím dennodenním režimem, nebavil mě ten stereotyp a měl jsem pocit, že na Slovensku už jsem dosáhl všeho,“ vyprávěl Šebo v podcastu Inside the Pressure.

Poslední zápasy na profesionální úrovni odehrál v roce 2012, ve Slovanu Bratislava pod trenérem Vladimírem Weissem starším.

Klíčový moment přišel po jeho konci v klubu. Spojení s koučem byla totiž poslední věc, která útočníka u fotbalu držela.

„Motivace odešla. Vyhrál jsem, co se dalo, a můj program byl jet do Zlatých Moravců, potom na Pasienky, do Žiliny, pak znova na Pasienky, na hotel. Měl jsem 27 let a neviděl jsem v tom to, co by mě bavilo,“ popisoval.

Vyzkoušel ještě změnu prostředí a na vlastní pěst se snažil získat angažmá ve Spojených státech. I kvůli administrativním problémům to ale nevyšlo a Šebo skončil úplně.

V mládeži prošel akademií německého Kolína, získal bronz na evropském šampionátu do 19 let a na mistrovství světa dvacítek skóroval v osmifinále proti Brazílii.

Vyhrál slovenskou ligu s Petržalkou, načež si ziskem doublu s Austrií Vídeň podmanil Rakousko. Pak ovšem Šebovi příliš nesedl přestup do slavného skotského klubu Glasgow Rangers.

„Na stadionu, kde je 55 tisíc lidí, už nejsi Filip, ale jsi produkt. Když nehraješ dobře nebo o víkendu nedáš gól, hned v pondělí na tebe zapomenou,“ zmínil v podcastu.

Fanoušek Kris Wood na Šeba kdysi ve svém článku vzpomínal jako na jeden z nejhorších podpisů do útoku, které Rangers kdy udělali. Slovák stál 1,85 milionu liber a za celou sezonu 2006/07 skóroval jen dvakrát.

„Přesto se stal svým způsobem legendou. Pro jeho schopnost minout občas odkrytou bránu a protože vypadal jako Shrek, vnímali ho fanoušci jako takového milého ‚losera,“ napsal Wood.

Poté působil Šebo ještě ve francouzském Valenciennes, než přišel do Slovanu, kde kariéru později uzavřel.

Dnes toho vůbec nelituje, právě naopak.

„Těch 15 let, co nehraju, to je pro mě jedna nádherná etapa. Je to pro mě více než nějaká vysoká škola,“ poznamenal rodák z Bratislavy, který úplně změnil sport.

Po konci s fotbalem se dal na triatlon, účastní se také čistě cyklistických závodů.

„Ve fotbale jsem měl spoustu krásných momentů - gól Brazílii nebo třeba tři góly Trnavě. Ale teď před dvěma týdny jsem dokončil 200kilometrový závod na gravelovém kole přes Island,“ srovnával Šebo v podcastu.

„Po 10 hodinách jsem projel cílovou rovinkou, kde bylo 20 nebo 30 lidí. Nicméně ten pocit, že jsem to pro sebe dokázal, to je s nějakými góly neporovnatelné. Dát gól před 50 tisíci lidmi je sice krásné, ale tohohle si momentálně vážím více,“ dodal.

V triatlonu byl Šebo před časem dokonce slovenským šampionem ve smíšené štafetě. „Takže jsem byl mistrem Slovenska ve dvou sportech, to už stojí za pochválení,“ usmál se 42letý sportovec.

Byly doby, kdy triatlonu odevzdával až 40 hodin týdně, aktuálně se snaží ve volnějším tempu spojovat závody s cestováním a dovolenými.

„Nesleduju si ani žádné hodinky, žádná data, nebo že bych kvůli sportu extra řešil stravu. Nějak se udržuju a vždycky se umístím někde v první třetině. Proto mě to pořád baví, to soutěžení tam je,“ podotkl Šebo.

Dvakrát týdně si jde zaplavat, dvakrát na kolo a dvakrát zaběhat. Baví ho sportovat čistě podle osobního pocitu.

„Odchod z fotbalu mi dal nezávislost a čas, to jsou pro mě dvě největší výhry v životě,“ prohlásil Šebo.

„Hlavně jsem získal nezávislost okolí. Dneska je mi úplně jedno, co si o mně lidi myslí, co povídají. Kdybych měl takový mindset ve fotbale, tak kdoví, ale to už je jen kdyby,“ pousmál se.