Chorého měla Slavia vyřešit už dávno, tvrdí psycholog. Zhodnotil i šance Douděry

Pojďme se pokusit vžít do myšlení Tomáše Chorého. Jste útočník Slavie, nejlepší střelec ligy, se svým týmem jste právě senzačně otočil průběh derby, za čtyřicet minut můžete slavit titul. Co vás vede k tomu, že naběhnete k Asgeru Sörensenovi a napálíte ho loktem?

Je třeba si uvědomit, že v profesionálním sportu dochází k dlouhodobému přetěžování hráčů. Chování Tomáše Chorého napovídá, že psychický tlak je velký, ale na druhé straně chybí nějaký ventil. Jakmile se blíží konec sezony, záleží na tom, kolik energie jste byli schopni nasbírat v průběhu roku a zachovali si převis psychických sil a s tím související nadhled.

Ale to se v Česku týká desítek profesionálních fotbalistů. V čem je Chorého psychika specifická?

Myslím si, že u něho dochází k souběhu několika faktorů. Zmíněná délka sezony, potom tíha zápasu, který může rozhodnout o tom, jestli budete slavit titul. A v neposlední řadě také jeho post - pro útočníka platí, že bývá úspěšný možná tak ve dvaceti procentech případů. Pokud jste v osmi z deseti vašich akcí neúspěšní, dostáváte se do situace negativní zpětné vazby. Při souběhu všech těch faktorů může nastat situace, kdy vaše psychická odolnost dospěje k hranici, za kterou už nejste schopen své chování zvládnout.

Mluvíte o objektivních příčinách. Ale co ty subjektivní? Kde je chyba v jeho mentalitě?

Chorému už je třicet let, to znamená, že fotbal hraje relativně dlouho. Celou dobu je pod tlakem, aby byl stále lepší a lepší, je nucen chovat se tak, aby minimálně chyboval a byl úspěšný. Ne vždy je to možné, a pokud mu nějaký obránce v utkání brání dobrému výkonu, Chorý dostává negaci, kterou musí člověk umět rychle splachovat. A v tento okamžik to vypadá, že on to neumí. Pohár přeteče a on není schopen kontrolovat své chování.

Dá se s tím pracovat?

Dá, ale v jeho případě se mělo začít dřív. Už když začal dostávat zbytečné žluté karty, nebo jakmile byl vylučován. Klub měl průběžně posuzovat, zda náhodou nedošlo k výraznému zvýšení četnosti jeho negativních projevů, a ve správný okamžik zasáhnout. Zde je potřeba pomoc terapeuta nebo psychoterapeutický výcvik, aby se problémy neprohlubovaly.

Pojďme k Davidu Douděrovi. Ten dostal od klubu stejně rezolutní trest, ale jeho příběh je trochu jiný. Osmadvacetiletý bek na sebe spíš opakovaně upozorňoval simulacemi, provokováním, přehráváním situací. O čem tohle svědčí?

U obránce je ta situace zcela odlišná. On nesmí chybovat. Tady neexistuje možnost být jen dobrý, vy musíte být dobrý na 100 procent. A on tím simulováním, diskuzemi s rozhodčími ukazuje na to, že za to může někdo jiný. Když jsem si vědom, že za neúspěšné momenty můžu já sám, dokážu se z toho vyvázat, umím s tím pracovat a dokážu to změnit. Ale Douděra momentálně dává najevo - hele, já nic, to ostatní. Z hlediska psychiky to znamená, že pokud bude dále ukazovat na vnější faktory svého jednání, nikam se neposune.

Související

01:34

Skončit má i Bořil, nad Chorým se někdo smiluje, říká Šenkeřík. Zhodnotil i Spartu

Po vyřazení z kádru Slavie přes svého agenta vzkázal, že je mu to hluboce líto a slíbil, že se jako člověk změní. Je to v jeho případě vůbec možné?

S takovým nastavením se bohužel nedá pracovat a postupně to bude negativně ovlivňovat výkonnost. Jeho budoucnost závisí na motivaci. Myslím, že ví, že jeho momentální přístup je něco, co ho výrazně brzdí. A slibovat změnu? On v daném okamžiku prakticky nic jiného udělat nemůže.

Naše chování především v mladém věku určují vzory. Může hrát svou roli i doba, ve které žijeme? Když se například podíváte na chování Viníciuse Júniora, takové excesy by mu před dvaceti lety nikdo netoleroval.

Jako společnost jsme se posunuli komplexně a nejen v Česku, ale celosvětově. Mládež je momentálně výrazně citlivější na mnoho věcí, na které dřív nikdo nereagoval. Mladí lidé do sebe pouští spoustu věcí, s nimiž pracují na úrovni „Ježišmarjá, co to je, co s tím?“ To znamená, že zvládací mechanismy, respektive copingové strategie mladší generace jsou výrazně nižší, než bývaly dřív. Velký vliv na to mají sociální sítě, mobily nebo orientace na internet. Předtím lidé byli spolu, dokázali si řadu věcí vyřešit, vykomunikovat různým způsobem ve společném čase a prostoru. Řešili „věci“ tady a teď, a to v současnosti chybí.

O posunu společnosti hovořil i místopředseda představenstva Sparty František Čupr, tentokrát ale v souvislosti se sobotním útokem slávistických fanoušků. Souhlasíte s tím, že za skandálním chováním stojí radikalizace společnosti?

Celý proces je postupný. Nárůst agrese ve společnosti může být způsoben zvenčí - celosvětovými konflikty, které momentálně probíhají a všichni je sledují. A na druhé straně chybí úniková zóna. Na fotbal chodí spousta pasivních sportovců, diváci, kteří žádný sport nedělají. A najednou přichází prostor pro „výkon“, po kterém já (divák) teď jdu. Kterým se zviditelním.

Dobrou zprávou je, že většina fanoušků na tribuně Sever zůstala. Vnímáte to stejně?

Jednoznačně. Na tomhle případě je vidět, že větší část společnosti dokáže tu negaci odmítnout. Což je v té negativně emocionálně vyhrocené situaci dobrý příklad pro mládež.

Jak vy jako psycholog vběhnutí fanoušků na plochu vnímáte? Opravdu to mohla být pouze spontánní akce, davová hysterie, které bylo možné jednoduše zabránit?

Dalo se to předem očekávat, vzhledem k tomu, že Tribuna Sever s vedením klubu už několik měsíců nekomunikuje. Pravděpodobně vedení klubu a diváci měli jiný náhled na další dění. Sledovali vzájemně nekompatibilní cíle. Už dávno měly být ze strany klubu přijaty mechanismy, které by takovému incidentu preventivně zabránily. Například by bylo řešení, kdyby před tribuny byli včas povoláni těžkooděnci.