Český diamant mění sci-fi v realitu. Není žádný mamánek a obdivuje superstar

Ze druhé české žákovské ligy do elitního španělského klubu? Zdá se to jako sci-fi, ale patnáctiletý Ondřej Stejskal, šikula z malých Mnichovic, to může proměnit ve skutečnost.

V Gironě, kde nedávno válel a jíž stále patří současný kapitán reprezentace Ladislav Krejčí, zdárně absolvoval týdenní stáž a na psacím stole mu leží nabídka na přestup. Ale postupně.

Doubek je obec ukrytá mezi lesy na východ od Prahy. Na místním hřišti se právě hraje utkání o první pozici ve druhé žákovské lize. Barvy domácích hájí soukromá akademie Football T.A. Psáry, z. s., která tu našla azyl, a Jablonec.

Severočeši zpočátku dominují. Za necelou dvacetiminutovku vedou o tři góly. Jenže poté začne úřadovat desítka v oranžovém dresu. Hattrickem během deseti minut otáčí kormidlem zápasu, který nakonec hostitelé vyhrávají 5:3. V této sezoně se již blíží k metě třiceti soutěžních zásahů do černého.

Kapitán Ondřej Stejskal prostě vyčnívá, což poznají i laici. Ale jen zasvěcení vědí, že tenhle ještě nevybroušený diamant je krůček od stěhování do klubu La Ligy. V jeho akademii je pro něj již připravené místo.

„Máme konkrétní nabídku od Girony,“ přitakává Jan Levý, syn legendy Bohemians Stanislava Levého a už řadu let hráčský agent. S Football T.A. spolupracuje dlouhodobě a mezi jeho klienty patří i tenhle nadějný útočník.

Jak je možné, že Ondra bere za kliku Girony, jež bojovala v nejvyšší španělské soutěži s Barcelonou či Realem Madrid, než před pár dny smůlovatě spadla, a jejímž šéfem je bratr slavného Pepa Guardioly Pere?

Vše vypuklo v Mnichovicích. Tam Ondřej vzal nejdřív do ruky hokejku na pozemní hokej. Nemohlo tomu být jinak, protože pochází z bašty pozemáku v Čechách.

„Pozemák jsme trénovali hned vedle fotbalového hřiště a mně se líbilo, co tam dělají. Tak jsem to šel zkusit. A bavilo mě to,“ líčí žák devátého ročníku základky v Mnichovicích.

„V devíti jsem přestoupil do Benešova, kde mě posunuli do kategorie o rok starší. Pak jsem dostal nabídku jít do Football T. A. a od té doby sem tady,“ pokračuje.

Měl štěstí, že ho vítr zavál právě sem. „Preferujeme španělský fotbal,“ zní v koncepci akademie.

Ondřej je ze stejného těsta. „Můj největší vzor je Lamine Yamal. Taky bych se chtěl jako on co nejdřív prosadit,“ říká s odkazem na superstar Barcelony.

Navíc se v akademii setkává se zajímavými trenérskými jmény, třeba s tatínkem Tomáše Řepky či Szilárdem Némethem, kterého v Rezešově éře koupila pražská Sparta za rekordních 30 milionů korun ze Slovanu Bratislava.

I zápas s Jabloncem ukazuje, že způsob hry v La Lize tu pro kouče a jejich svěřence není španělskou vesnicí. Byť má venkovský plácek do pažitu na Campu Nou daleko a směr míče občas mění drny, domácí akademici se snaží o kombinační ťukes.

Za zábradlím bedlivě monitoruje výkon svého syna otec Marek. Společníka mu dělá buben, který co chvíli nechá rozeznít. „Nevíme, po kom má Ondra fotbalové geny. Já běhám půlmaratony,“ hlásí.

Potenciál jeho potomka neunikl ani tvořitelům mládežnické reprezentační patnáctky, což pro jeho vývoj bylo dost podstatné.

V únoru společně s kamarády z národního mužstva vyrazil k přípravnému utkání v Itálii. Že na něm nebudou scházet skauti různých klubů, bylo předem jasné. Žijeme v době, kdy se fotbalový svět přetahuje o čím dál mladší talenty.

Ondra se všem nápadníkům předvedl na Apeninském poloostrově v parádním světle. Česko sice Itálii podlehlo 2:3, Ondra však zařídil obě branky poražených.

„Ale pro skauty Girony už nebyl neznámý. Měli ho zmapovaného z dřívějška,“ upozorňuje Levý junior.

Nicméně povedený výkon proti Italům byl definitivním razítkem na pozvání na týdenní stáž do Girony, kam se zelenáč vydal v doprovodu rodinného tandemu Levých. Rodiče zůstali doma.

„Ondra nechtěl, abychom s ním jeli. Není mamánek,“ upřesňuje otec.

Girona ubytovala vyhlédnutou posilu na internátu. Odtud denně pendlovala na trénink a zpátky. Jestli si myslíte, že se koupala v luxusu, jste na omylu. Všechny mládežnické celky Girony se střídají na jedné umělce.

„Dva týmy tu trénují souběžně, takže každý má k dispozici půlku hřiště,“ upřesňuje Stanislav Levý.

„Říkali nám, že postup áčka do La Ligy trošku předběhl vývoj klubu. A tak nové zázemí pro akademii teprve budují,“ doplňuje.

Kvalita, kterou tamní omladina prokazuje na trénincích, ho však naopak překvapila příjemně.

„Všichni jsou skvěle pohybově i technicky vybavení. Jejich práce s míčem pod tlakem byla výborná,“ podotýká Levý starší.

„Tréninky měly vysokou úroveň. Všechno bylo ve velké intenzitě,“ připojuje Ondřej. „Bylo to hodně soubojové. Spousta cvičení byla na presink a na to, aby se hráči chovali v klidu i pod obrovským presinkem. Mimo hřiště jsou všichni kluci kamarádi, ale na hřišti do sebe normálně šli, jako by to byl zápas.“

Jak se náročným standardům přizpůsobil? „Myslím, že jsem stíhal v pohodě. Stejnou odezvu jsem měl taky od trenérů, říkali, že mě u nich chtějí. Byl jsem i na stadionu, kde hraje áčko,“ hlásí

Mluví pravdu. Jinak by si od Girony nevysloužil nabídku na přestup.

To odstartovalo fázi mohutného zvažování, jak s touhle šancí naložit, které trvá doteď. Čas na to je. Ondřej úspěšně zvládl přijímačky na čtyřletou střední školu ekonomickou se zaměřením na podnikání ve sportu.

Navíc v rámci Evropy mohou hráči přestupovat až po dovršení šestnáctého roku. Na druhou stranu měnit fotbalový domov v létě musí. Football T.A. má totiž týmy pouze do patnácti let.

Ondra si může vybírat. Do boje o něj se přihlásily oba české nejmocnější kluby – Slavia i Sparta, ale také jeden věhlasný klub z Itálie, který by univerzálního útočníka bral ihned.

Takže suma sumárum těžké rozhodování.

Co na to Ondra? „Je můj sen dostat se do zahraničí. Už jen ta stáž byla velká zkušenost. Posunulo mě to v samostatnosti i jazykově, protože jsem tam musel furt mluvit anglicky. Mentálně na angažmá v Gironě připravený jsem, ale zároveň bych tu nechal kamarády. Bude to velké rozhodnutí v životě a ještě o tom musím popřemýšlet.“

Jaký je pohled rodičů?

„Jsme připravení se přizpůsobit. Ale záleží hlavně na Ondrovi, aby ho to, ať už se rozhodne pro cokoli, bavilo. Protože když děláte něco, co vás baví, můžete v tom být dobří. V opačném případě to podle mě nefunguje,“ říká otec.

Ať už bude tenhle oříšek rozlousknut jakkoli, Ondrův cíl se nezmění. „Chci hrát nejvyšší ligy proti největším týmům. Proto jezdím na tréninky dřív, odjíždím později a někdy ještě trénuju sám. Snažím se pro to udělat všechno,“ ujišťuje.