Spasitel Dukly Ďurica: Od hráčů z reprezentace to byl vůči trenérovi úder pod pás

Marek Janoš Marek Janoš
27. 10. 2018 7:00
Slovenský stoper Ján Ďurica dorazil na Duklu až jako posila na poslední chvíli. Po jeho příchodu ale Pražané prohráli jediné utkání, získali deset bodů a odlepili se ode dna tabulky. V rozhovoru pro Aktuálně.cz vzpomínal na angažmá v Rusku, ponurou atmosféru v Hannoveru a vyjádřil se i k rezignaci trenéra slovenské reprezentace Jána Kozáka.
Ján Ďurica slaví gól v dresu pražské Dukly.
Ján Ďurica slaví gól v dresu pražské Dukly. | Foto: ČTK

Na Duklu jste přišel až na začátku září. Jaké byly možnosti?

Nechtěl jsem se ještě vrátit na Slovensko, chtěl jsem pokračovat v zahraničí. Z toho jsem vycházel, byla to priorita. Zároveň jsem nechtěl nikam daleko, jako bylo dřív Rusko, Turecko. Chtěl jsem někam blíž. Byly tam nějaké rozhovory s Dunajskou Stredou a se Slovanem. Nakonec jsem se rozhodl pro Duklu.

Konec kariéry vůbec nebyl na programu?

Ještě jsem nechtěl končit. Cítil jsem, že ještě můžu hrát fotbal. Věděl jsem, že by mi chyběl. Ještě jsem si chtěl kariéru aspoň o rok prodloužit, všechno je ale závislé od zdravotního stavu. Jsem v pořádku, cítím se dobře a můžu naplno ukázat, co ve mně je.

Větší část kariéry jste strávil v Rusku. Hráči o této zemi kolikrát vyprávějí neuvěřitelné historky. Jaké to bylo pro vás?

V Rusku jsem žil deset let, takže jsem spíš takový rusofil. Mám na tu zemi hezké vzpomínky a Rusy mám strašně rád. Mám je rád jako národ, mám tam spoustu kamarádů i známých. Na tu zemi nemůžu říct křivé slovo, je to část mého života. 

Sledujete ještě Lokomotiv, za který jste odehrál nejvíc?

Jasně. Sleduju je pořád. Vím, že se jim teď v Lize mistrů moc nedaří, ale je to pro ně nová zkušenost. Uvidíme, jak se jim povede v dalších zápasech. Třeba ještě zabojují a nějaké bodíky získají.

Robert Enke

Fotbalový brankář Robert Enke ve své kariéře chytal za Borussii Mönchengladbach, Benficu, Barcelonu a Hannover. Trpěl dlouhodobými psychickými problémy. V roce 2009 spáchal sebevraždu skokem pod vlak.

Zkusil jste i bundesligu, jak velká to byla změna?

Tam to bylo těžké. Přišel jsem tam v lednu 2010, nedlouho po tom, co spáchal sebevraždu brankář Enke. V tom týmu byla těžká situace. Hráli jsme o udržení v bundeslize, byli jsme hodně dole. Nakonec jsme se zachránili, ale byla to těžce nabytá zkušenost. Byl jsem tam jen krátce. Možná, kdybych zůstal déle, bylo by to zajímavější.

Byl to nejsložitější půlrok?

Bylo to opravdu těžké. Celý klub z toho byl zdrcený. Někdy se to vážně projevovalo i na hřišti. Ale nakonec jsme se zachránili, a to bylo důležité i z psychické stránky. To bylo důležité pro mě i pro celý tým.

Ve stejném roce jste odehrál MS v Jihoafrické republice. Co si po letech vybavíte?

Na to se vzpomíná jen dobře. To člověk musí doopravdy zažít. Mluvit o mistrovstvích je jedna věc a potom to zažít na vlastní kůži, je druhá. Jsem rád, že jsem byl u největších úspěchů slovenského fotbalu - na mistrovství světa a potom na mistrovství Evropy ve Francii. Škoda, že jsme po postupu ze skupiny vždycky narazili na silné soupeře. Na MS to bylo Nizozemsko, na ME Německo. To jsou tak zkušená mužstva, že si v turnajích s takovými zápasy umí poradit.

Slovensko vychovává vynikající obránce. Kromě vás jsou hlavními postavami Škrtel a Škriniar. Čím to je?

Nevím, kde takoví chlapci vyrůstají, kde je vychovávají (úsměv). Rozhodně to je pro budoucnost našeho fotbalu dobře. Mladí hráči u nás mají potenciál, jsou dobří. Musí mít ale pokoru a uvědomit si, že všechno nepřijde samo. To přijde až s tvrdou prací, zkušenostmi. Jedna věc je být nadějný a druhá být vyzrálým obráncem. Se Škrtelem jsme spolu hráli třináct a půl let, hrozně dlouho. To je unikát a opravdu jsme na sebe byli zvyklí. Stejně tak si musí Škriniar zvyknout na Škrtela a až Škrtel skončí, tak na někoho dalšího. Mladí hráči se musí učit. Čím rychleji, tím lépe pro slovenskou reprezentaci.

Nechybí vám někdy spolupráce se Škrtelem?

Samozřejmě. Dost často si píšeme. Sleduju, jak hraje jeho Fenerbahce. Teď se jim zrovna moc nedaří. Mají to trošku těžké. Jsem rád, že hraje a je ještě v reprezentaci. Uvidíme, jak dlouho mu ještě vydrží zdraví.

Teď přišla menší krize a konec trenéra Kozáka. Jak to vnímáte?

Neřekl bych, že by to byla krize. Neměli jsme trochu výsledky, ale potom ještě přišel úder pod pás od hráčů vůči trenérovi. Je mi to líto, že takto musel trenér odejít od reprezentace. Po každé špatné sérii ale přijde dobrá série. Jen je škoda, že jsem myslel, že trenér zůstane. Teď máme nového trenéra a až čas ukáže, jestli to byla dobrá volba. 

Vyjádřil jste se, že od hráčů, kteří ponocovali, to byl úder pod pás…

Však také ano. Reprezentaci si musí hráči zasloužit. Především to udělali hráči, kteří byli na srazu reprezentace poprvé. Zklamali trenéra, to se nedělá. Měli by se ponaučit a odpykat si trest. Možná už nedostanou takovou šanci v národním týmu. Každý má šanci, ale trest je třeba si odbýt. Měli by pracovat a uvědomit si, že takovou věc by neměli dělat.

Držíte kabinu na Julisce, jak se říká, v lati? Přece jen je tam taky řada mladíků.

Kluci to chápou. Pracují na sobě. To je pro tým důležité. Makají. Všechno přijde se zkušenostmi. Musí si uvědomit, že Dukla není jejich poslední tým. Musí hrát tak, aby si jich někdo všiml a postoupili dál ve své kariéře. 

Trenér se měnil nedávno i na Dukle. Došlo k tomu chvíli po vašem příchodu. Překvapilo vás to?

To patří k fotbalovému životu. Prostě se takové situace stávají, s tím jsem nemohl nic dělat. Přišel jsem na Duklu skoro stejně jako nový trenér. Začalo se nám dařit, takže to byla změna k dobrému. I když jsem neznal trenéra, který tu byl přede mnou, měl jsem s ním čest jen jeden den.

Na Dukle jste druhým měsícem. Jaké máte vůbec pocity z nového angažmá?

Důležité je, že jsme se zvedli a začali jsme bodovat. Přišel nový, ambiciózní trenér, který mladým hráčům neustále připomíná, že na sobě musí pracovat a posouvat se dál. Na každém tréninku se z nich snaží vytěžit veškerý potenciál, aby jej potom ukázali na konci týdne v zápase. Získali jsme za dva měsíce deset bodů, ale zatím nemáme vyhráno. Musíme být pokorní, skromní a pracovat dál. Musíme vždycky co dělat na hřišti a každý odevzdat maximum.

V kabině jste teď jedním z nejzkušenějších hráčů. Jste lídr? Jaká je vaše role?

Vždycky se snažím mužstvo na hřišti strhnout. Nemám kolem sebe rád velké řeči o tom, jaký jsem nebo nejsem hráč. Vždycky se snažím odevzdat maximum, ať hraju s mladými, nebo starými hráči. Dukle možná spíš chyběla zkušenost vzadu. Jsem rád, že můžu Dukle pomoct. O to mi šlo, předat mladým zkušenosti, aby se mohli odrazit. Když budeme dobře bránit, musí nám mladí pomoci v útoku. Musí si uvědomit, že je to i na nich. 

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Dálnice D1 na Benešovsku byla hodinu neprůjezdná, ve směru na Brno se srazila dvě auta

Dopravní nehoda u Trhového Štěpánova v úterý zhruba na hodinu zastavila provoz na dálnici D1 ve směru na Brno. Kvůli srážce nákladního a osobního auta byl přerušený provoz mezi sjezdem číslo 49 u Psářů a sjezdem číslo 56 u Soutic. Jeden člověk byl zraněn. Vyplynulo to z informací Národního dopravního informačního centra a krajských hasičů.

Nehoda na 56. kilometru uzavřela dálnici D1 kolem 6:30. Podle mluvčí středočeských hasičů Terezy Fliegerové narazilo osobní auto do nákladního. "Bylo tam nějaké lehčí zranění. Hasiči nikoho nevyprošťovali, ale poskytli předlékařské ošetření," uvedla Fliegerová. Provoz na dálnici byl podle Národního dopravního informačního centra obnoven kolem 07:30.

Hasiči na D1 na Benešovsku zasahovali v minulých dvou dnech kvůli tragické hromadné nehodě na 49. kilometru ve směru na Brno. Při nedělní havárii cisterny a čtyř osobních aut jeden řidič uhořel, deset lidí ošetřili záchranáři. Kvůli palmovému oleji, který vytekl z cisterny, tam stále platí výstraha na kluzkou vozovku a omezení rychlosti.

Zdroj: ČTK
Další zprávy