V pěti zápasech posledních kol Sparta otočila nepříznivý vývoj. Předkládá to jako svoji hlavní přednost, že se hráči nevzdávají do poslední vteřiny a věří si.
Proto si nejspíš - a já o tom nepochybuju - dojdou pro titul.
Ale sebevětší vůle po vítězství, neutuchající bojovnost a nasazení by byly málo platné, kdyby soupeři nedělali takové chyby. I kdyby sparťané překopli traverzu, tak bez těchto přehmatů by se k bodům nedostali.
Jako nyní bohemácký brankář Valeš. Nechci jeho zkrat rozebírat, pro mě je to ale absolutně nepochopitelné.
Nebo v předchozím derby se Slavií norský stoper Ogbu. Nese se o něm, jaký je to vynikající obránce, že už mu je české liga malá, ale on předvede takový úlet. To mi k jeho hodnocení nepasuje.
Sparta v posledních zápasech kopala sedm penalt, všechny za nerozhodnutého stavu, proti ní nebyla nařízena ani jedna.
Z matematické teorie pravděpodobnosti je to poněkud divné, ale nechci se pouštět do polemiky, jestli byly, nebo ne. To mi nepřísluší.
Vracím se však ke tvrzení, že k nedovoleným zákrokům či jiným prohřeškům proti pravidlům soupeře svou aktivitou a vůlí donutila.
Já však opět vidím především velká selhání na straně protivníků. Pro Spartu se na jaře sešlo mnoho příznivých okolností, proto bude slavit.
Obdivuhodnou střeleckou formu chytil nyní slávistický útočník Václav Jurečka, dvěma góly sestřelil obhájce titulu Plzeň. Slyšel jsem názory, že kdyby se po příchodu do Slavie nezranil a byl v pohodě už dřív, nepustila by Slavia zápasy, v nichž byla sice lepší, ale nevyužila šance, a celá liga by vypadala jinak.
To se však ve fotbale stává, že přijde zranění, které poškodí nejen hráče, ale i celý mančaft. Václava znám už déle, moc se mi líbil ve Slovácku, on táhne tým k zisku poháru. Posunul se přirozeně dál, je ve Slavii. A znovu prokazuje svou střeleckou kvalitu.
Sportovní ředitel Jiří Bílek prozradil, že klub hledá gólového zabijáka do vápna, kterého postrádá od odchodů Milana Škody a pak Petara Musy. Nyní se může někdo ptát, proč ho shánět, když se rozstřílel Jurečka. Ale konkurence je vždycky dobrá. Slavia se chce posouvat, pořád vyhlíží posily, aby vylepšila kádr. To je v pořádku.
Hradec Králové se rozloučil s azylem v Mladé Boleslavi krutou prohrou s Libercem 0:4, na podzim má jít na svůj nový stadion. Je to velká škoda, takové loučení být nemělo.
Měl jsem o Hradec velkou obavu, když se rozhodl hrát ligu, kterou si poctivě vybojoval, na cizím hřišti. Není to nic příjemného, nejste nikdy úplně doma, ztrácíte fanoušky, kteří nechtějí jezdit kamkoli jinam.
Ale tým oba ročníky zvládl, nikdy se nestrachoval o záchranu. Proto bych pobyt v Mladé Boleslavi hodnotil jenom pozitivně. Až na ten závěr. Ten je smutný.
Brněnský trenér Martin Hašek nenasadil do utkání v Ostravě do základu nejlepšího střelce ligy Jakuba Řezníčka. Pokud by to měla být odezva na to, že v minulém kole proti Pardubicím neproměnil dva pokutové kopy, pak je to hodně špatně.
I kdyby jich zahodil pět, takový borec, který celý rok táhne mužstvo svými góly, si důvěru zaslouží. Bylo v tom patrně něco jiného, asi nějaké zdravotní potíže, jinak by to bylo hodně zvláštní.
Stejný zkrat jako Valeš předvedl pardubický brankář Nita. Ani ten nehodlám rozebírat, je rovněž naprosto nepochopitelný. Domácí byli lepší, směřovali k výhře a vlastně ke klidu, už by spadnout přímo nemohli. A teď tohle. Nita je mnohokrát na jaře podržel, teď přišlo jeho zaváhání v nejhorší chvíli.
Už je jasné, že boj o záchranu včetně baráže se týká pouze Brna, Pardubic a Zlína. Nebude to o převáděné hře, ale o psychice.
Paradoxně na tom je po této stránce nyní nejlépe poslední Zlín, třebaže ztrácí na ostatní bod. Nečekaně zvládl zápas v Pardubicích, kdy měl prohrát, vrátil se do hry. Musí si to však ubojovat sám.
Pardubice dostaly ránu, ale oklepou se z toho, jsou na tlak zvyklé, provází je celý ročník.
Takže nejhůř vidím Brno, které se dostalo do nelichotivého rozpoložení. V posledním utkání doma se Zlínem půjde o všechno. Kdo dostane ještě šanci v baráži a kdo okamžitě spadne.
