Švancara: Hra Sparty mi nechutná. Trenér Kotal umí vystavět defenzivu, ale to nestačí

Petr Švancara Petr Švancara
1. 2. 2021 15:34
"Slavii připraví o titul jen nový Vítězný únor, fotbal Sparty mi nechutná," říká v ligovém komentáři pro Aktuálně.cz bývalý ligový útočník Petr Švancara.
Václav Kotal.
Václav Kotal. | Foto: Milan Kammermayer

Liga je přesně v polovině a neumím si představit, co by se muselo stát, aby si Slavia v pohodě nedošla pro další titul s náskokem dvaceti bodů. Teď hrála proti 'rivalovi', druhému týmu v tabulce, který by jí měl čelit, ale zápas byl jednoznačný, domácí Jablonec válcovali. Někdo může nadhodit, že kdyby Doležal místo břevna trefil síť a vyrovnal brzy na 1:1, asi by utkání trochu zkomplikoval, ale kvalita červeno-bílých je tak vysoká, že by stejně vyhráli. O tom jsem přesvědčen.

Bavím se se Zdendou Houšteckým, asistentem trenéra Jindřicha Trpišovského, takže vím, že ve Slavii pracujou i na věcech kolem. Šatna, pokora, disciplína, nepodcenění soupeře. Ani zranění, což nikomu nepřeju, jí v jízdě nezabrání. Má široký kádr, výpadky snadno nahradí. Když přijde velký covid, přejde do karantény.

Běží za titulem mílovými kroky a nevidím, co by se mohlo stát, aby o něj přišla, co by ji zastavilo. Jedině snad meteor nebo znovu Vítězný únor pracujícího lidu, kdyby se vrátili k vládě komunisti.

Moc se mi líbilo, jak hráči obou mančaftů povzbudili Davida Hovorku, který musí znovu na operaci. Ukázalo se, jak se my Češi dovedeme semknout, když o něco jde. Umíme zabrat a ukázat srdíčko. Krásné gesto, které jen dokazuje, jak je mezi spoluhráči oblíbený, ať už hrál v Jablonci, nebo nyní ve Slavii. Veškerá rivalita šla stranou, určitě ho to potěšilo.

Když hodnotím projev Sparty, tak je to jako s jídlem a pivem. Buď mi chutná, nebo se to nedá pozřít. A to je nyní její případ. Na podzim některé zápasy byly skvělé, i když prohráli doma s Budějovicemi, byl to pohledný zápas. Nyní není její projev zajímavý, nelíbí se mi, nechutná mi.

Pro mě je překvapením, kdo zůstává na sparťanské lavičce náhradníků. Hraje doma s Mladou Boleslaví, pak s Bohemkou, tedy s týmy z dolní poloviny tabulky. A trenér nechá kreativitu na lavičce. Sedí na ní tvůrce hry Bořek Dočkal, který umí dát přihrávku do šance, nebál bych se nasadit druhého útočníka Libora Kozáka, na jedné straně může jezdit Karlsson, z druhé Plavšič, to už je nějaká síla.

O trenéru Václavu Kotalovi se ví, že je to pes obranář a umí mužstvo na defenzivu postavit, ale ve Spartě s tím nevystačí. Proti Bohemce si nevytvořila jedinou vyloženou šanci. Není to střela, když Laďa Krejčí vypálí ze dvaceti metrů a trefí tyč. Bohemka měla gólových příležitostí daleko víc. A musím ji pochválit, jak se na Spartu nachystala, nedovolila jí vůbec nic.

Vynikající výkon podal Tomáš Necid a měl podle mého kopat i penaltu. Prý na ni šel, jestli ho Ljovin předběhl, tak si to neměl nechat vzít. Taková osobnost by měla mít v týmu výsadní postavení. Ljovin ji nekopl šíleně, byla to rána k tyči, vyzdvihl bych víc zákrok rumunského brankáře. Viděl jsem mnohem horší. Ale měl kopat Necid. I když proti Slovácku nedal, to nevadí, hodí to za hlavu a jde na další. I já nedal, ale pak se nebál postavit se k penaltě znovu a proměnil dalších deset nebo osm v řadě. Necid navíc vstřelil na Letné předtím gól, cítil se v pohodě. Jen kdyby řekl, já nejdu, tak pak ať se o ni bijí ostatní. Dříve ne.

Moje Zbrojovka Brno vyhrála v Opavě, byl jsem tam. Bylo znát, že jde o souboj dvou týmů, které bojují o záchranu, což se vždycky projeví na kvalitě. Nicméně měl obrovské nasazení. Hodně Brnu pomohl nový brankář Martin Berkovec, dva góly chytil. Na druhou stranu konečně útočníci proměnili dvě šance ze tří. Jsou to strašně důležité body. Opavy je mi líto, bývalí hráči se snaží, dělají pro klub hodně. Ale když nedáš vyložené šance, nemůžeš nic chtít.

Petr Švancara (43)

Petr Švancara se rozloučí s kariérou

Bývalý ligový útočník, svého času jeden z největších talentů v českém fotbale. V nejvyšší soutěži odehrál za devět různých klubů včetně Slavie či Zbrojovky Brno 309 zápasů, v nichž nastřílel 59 branek.

Teplice vedou v poločase dva nula, po prvním poločase jsem si říkal, že není co řešit, na hřišti jsem viděl jen jeden mančaft. Předvídal jsem, že si Karviná odveze bůra. Ale hosté dobře prostřídali, oživili to, vyrovnali zaslouženě. Možná se Teplice chytily do tzv. Csaplárovy pasti, o níž se všichni ve srandě bavíme, kdy tě zlomí dvougólové vedení…

Očekával jsem, že se Plzeň bude herně i výsledkově zvedat, vyhrála v Ostravě. Moc mi bylo líto Honzy Kovaříka, který si po střetu hlavou odnesl otřes mozku. Není to rozhodně nic příjemného. Já to také před dvěma roky zažil v nižší soutěži, v tu chvíli ani neumíš odpovědět, zda můžeš pokračovat. Slyšíš lidi okolo sebe, jak na tebe mluví, ale nejsi schopen s nimi komunikovat. Sám víš, že musíš dolů, ale nedokážeš to sdělit. Hlava je tak otřesená, že ze sebe nevysoukáš slovo. Naštěstí Kovaříka stáhli, šlo o zdraví.

Je dobře, že se v Boleslavi nehrálo. Na takovém povrchu by to nestálo za nic. Vyhrál zdravý selský rozum, to by nemělo žádný smysl. Utkání se odložilo hned na úterý, Boleslav hraje technický fotbal, Olomouc taky, těším se na něj.

 

Právě se děje

Další zprávy