Padlo jen devět gólů, trojice nejlepších remizovala 0:0. Žalostný počet.
Slyšel jsem, že na příčině je kolo po reprezentační přestávce, kdy hráči měli jiný rytmus a to se projevilo.
Ale já tuhle výmluvu vůbec nepřijímám. Jihoameričtí fotbalisté létají přes oceán a pak jejich tým vyhraje 4:0 a oni patří k nejlepším.
Reprezentační přestávky jsem během kariéry zažil mockrát a určitě to není důvod, aby po návratu byl výkon jiný. Jde o to hned přepnout na domácí soutěž a soustředit se na další zápasy.
Ubohých devět gólů je hrozně málo, ale prostě se to tak sešlo. Slavia neskórovala doma proti nováčkovi ze Zlína.
Sparta neuspěla na půdě předposledního Slovácka, Jablonec si doma neporadil s poslední Duklou.
Všechny týmy, které měly podle prognóz snadno prohrát, uspěly aktivní hrou, žádným zanďourem. A já jim za to tleskám.
Nelze se jen soustředit na obranu, zatáhnout se a čekat, jestli to nějak ukopou. Naopak odvahou a snahou o útočení dostávají favorita pod tlak, ten si pak také musí dávat pozor.
Zlín se nebál, a jak řekl trenér Bronislav Červenka, sebral obhájci titulu sebevědomí. Dukla si vytvořila v Jablonci víc vyložených šancí než domácí.
Sparta mohla dokonce v závěru prohrát. Vsadila na ofenzivu, hrála už na riziko, v obraně však byly až nepochopitelné díry.
Sparta mohla zaváhání Slavie využít k navýšení náskoku, Jablonec se po její remíze mohl dotáhnout bodově na prvního či dokonce jít do čela. Určitě to měli hráči v hlavě.
Museli se vyrovnávat s pro ně ne tolik zažitou situací. Nehrají o špičku tabulky, kdy je třeba zvládnout výsledkově každý zápas, každý rok.
Nutnost uspět za každou cenu je tíživá. Jestli jsi šestý nebo sedmý, to je skoro jedno, ale hrát o úplnou špičku je psychicky náročné.
Slavia doma v Edenu neskórovala po 67 zápasech, přetrhla tuhle neskutečnou šňůru, která trvala od února 2022. Připravil ji o ni nováček Zlín. Ten zápas však nebyl o něm, ale o Slavii.
Pořád není v pohodě. Přitom v tomto období, kdy už si sedly změny po letních přestupech a mužstvo nemůže být ještě unavené jako na konci jara, by měli hráči podávat nejlepší výkony. Kouč Jindřich Trpišovský musí něco změnit.
Premiéru u nových týmů měli čtyři trenéři. Takový počet v probíhající sezoně jsem ještě nezažil. Celkem se vědělo, co se dá čekat u Martina Hyského na lavičce Plzně, v Karviné už ukázal, jaký má na fotbal pohled. Jeho tým vyhrál na Bohemce, kde je to vždy těžké.
S bodem proti Olomouci, která hraje Konferenční ligu, může být spokojený Marek Jarolím, který ho v Karviné nahradil a připsal si premiéru na prvoligové lavičce.
Vítězství s Pardubicemi proti Mladé Boleslavi oslavil Honza Trousil. A právě na něj jsem nejvíc zvědavý, jak si povede.
Učil se od velkých osobností, v Plzni od Miroslava Koubka, ale zatímco s Viktorkou se muselo pořád vítězit, v Pardubicích je to jiné. Když se prohraje, nikdo mu nic vyčítat nebude, tým bude hrát o holou záchranu.
Je mi moc líto Tomáše Galáska, velké legendy ostravského klubu a vlastně celého našeho fotbalu, který s Baníkem neuspěl doma s Hradcem Králové.
Hned po utkání sympaticky přiznal, že jeho i tým čeká hodně práce, ale nevím, jestli se Baník znovu zvedne do první části tabulky. Těch změn a oslabení bylo pravdu mnoho.
Milan Fukal
- Někdejší důrazný stoper. Narodil se 16. května 1975.
- Se Spartou získal dva ligové tituly, skvělé jméno si udělal v německé bundeslize, kde strávil šest sezon. Nejdříve v Hamburku, pak v Borussii Mönchengladbach. Hrál i za Bohemians, Jablonec a Hradec Králové.
- Za českou reprezentaci nastoupil k 19 zápasům.