Malý a slávistický. Řepku vytáčí Eden, s Křetínským už ale problém nemá: Je to frajer

Jiří Škuba Jiří Škuba
Aktualizováno 6. 6. 2023 13:16
Na jedné straně souboj dvou klubů, ve kterých zažil nejlepší roky kariéry. Na druhé straně vyhlídky na cestu do arény, na kterém hraje nenáviděný rival ze Slavie. Bývalý stoper Tomáš Řepka se před finále Evropské konferenční ligy nachází ve značně schizofrenní situaci. "Asi udělám výjimku a do Edenu poprvé půjdu," ošije se sparťanská ikona.
Tomáš Řepka.
Tomáš Řepka. | Foto: archiv

Ve finále Evropské konferenční ligy se v Edenu utkají Fiorentina a West Ham, shodou okolností dva kluby, jejichž dres jste oblékal. Na začátek asi dost nečekaná otázka: komu z nich budete fandit?

Především je dost těžká. Vlastně se ve mně melou dvě věci: ta první je, že proti sobě hrajou moje dvě srdcovky. A ta druhá, zarážející až šokující, je místo konání: Eden (opovržlivě). Takové finále a na stadionu s kapacitou necelých dvacet tisíc lidí… Pro tak významný zápas a pro tak skvělé týmy je to nedůstojné.

Debata o stadionu v Edenu proběhla a některá zahraniční média nízkou kapacitu skutečně kritizovala. Nicméně zrovna vy jako fanoušek Sparty na to nemáte úplně objektivní pohled.

Teď nechme stranou, že je to stadion Slavie. Tyhle dva kluby, které se po iks letech dostaly do finále evropského poháru, by si zasloužily stánek jiný. Je to velká škoda pro fotbal a hlavně pro fanoušky. Kdyby se hrálo na stadionu pro šedesát tisíc, tak bude plný. A kdyby pro devadesát, věřím, že by se zaplnil taky.

Dobře, ale komu tedy budete fandit?

Já to fakt nevím. Musím říct, že moje srdce je rozpolcené. Malinko víc ho mám v Itálii, angažmá ve Fiorentině pro mě byl start do světového fotbalu. Ale přeju jim to oběma.

Když si na obě působení postupně vzpomenete, co vás napadá? Dokážete je stručně charakterizovat?

No, to je dobrá otázka… (přemýšlí)

Fiorentina?

Profesionalita. Až Itálie mě naučila být profesionálem, až tam jsem pochopil, že jsem do té doby byl jenom amatérem. Tehdy můj příchod nikdo moc nechápal, pamatuju si na články z médií o nějakém Řepkovi z Gottwaldova, který ale nakonec odehrál tři roky v Serii A. Tehdy tam chodili velcí bombarďáci - především záložníci nebo útočníci. Teprve ve Fiorentině jsem si uvědomil, že mi začal profesionální život. Alespoň co se týká hřiště, v soukromém životě jsem byl pořád stejný. Ale změnil jsem přístup k fotbalu.

A taky jste se zklidnil.

To je pravda. Paradoxně si mě ale vybral Giovanni Trapattoni. Takový pan Trenér a ukázal na nějakého blba z Česka, který měl odkopáno pár zápasů v evropských ligách a nároďáku! Když jsem přicházel, podivoval se, že těch žlutých a červených karet bylo na ten můj styl hry nějak málo. Druhá věc byla, že já mu v tomhle lehce zalhal, realita byla jiná (smích). Jeho představu ideálního stopera ztělesňoval Pietro Vierchowod, kterého trénoval v Juventusu, a on ze mě chtěl podobně nekompromisního zabijáka. Další trenéři pak už vyžadovali i jiné věci, jako jsou konstruktivní odebírání míče nebo tolik nekomunikovat s rozhodčími. Navíc ze začátku angažmá jsem italsky moc neuměl, možná právě proto jsem byl hodnější.

A angažmá ve West Hamu?

Tam jsem se zase utrhl ze řetězu, prostě jsem ty emoce pustil ven. Nebyla náhoda, že první dva zápasy jsem dostal červenou. Říkal jsem tomu zvykání na novou mentalitu, na nový fotbal. Pořád jsem byl profesionál, ale nechával jsem se unášet tou hrou, tím nasazením, těmi zákroky. Anglický fotbal, to byla jízda, to byla válka. A zase tam byl starej Řepka.

Možná proto si vás tamní fanoušci tolik oblíbili.

To asi zažili jen kluci, kteří ve svém klubu hráli nahoře a pak rychle spadli dolů. Do druhé, třetí ligy. Krásný příklad je Pavel Nedvěd s Juventusem. V klubu si prošli mizérií, ale zůstali, a pak se vrátili na vrchol. Na tohle fanoušci nezapomínají. Já hrál dva roky Premier League, pak jsme spadli a odešlo nás pryč dvanáct. Zůstali jsme jen já, Christian Dailly a ještě asi dva další kluci. Možná proto si mě fanoušci váží a vzpomínají na mě dodnes.

V dresu Fiorentiny hraje Antonín Barák, ve West Hamu zase Tomáš Souček a Vladimír Coufal. Všichni tři oblékali slávistický dres. Co to s vámi dělá?

Když jsem byl ve Fiorentině, nebyl tam žádný Čech. Do West Hamu mi koupili Vlado Labanta - ten sice přišel ze Sparty, ale předtím to byl taky slávista, tak jsem z toho byl takový lehce rozpolcený (úsměv). Byl tam se mnou Pavel Srniček, baníkovec, ale už měl dlouhá léta odchytáno v Newcastlu, tak jsem ho bral spíš jako napůl Angličana.

No a kde jsou ti sparťané?

Je pravda, že ve větších týmech chybějí. Třeba by tam mohl přijít v budoucnu Krejda nebo další kluci. Spolumajitelem West Hamu je Daniel Křetínský, nějakého sparťana by tam mohl nasměrovat.

Už vás zástupci Fiorentiny a West Hamu oslovili, že by se s vámi rádi v Edenu setkali?

Samozřejmě, rádi by mě viděli. Asi se to stane, že se tam půjdu podívat.

Poprvé do Edenu?

Jo. Před lety tam hrála Metallica, ale protože se koncert konal v Edenu, tak jsem tam nešel. Ale teď zřejmě udělám výjimku.

Navíc se tam můžete potkat s Danielem Křetínským, se kterým jste neměl dobré vztahy od vašeho vyhazovu ze Sparty prostřednictvím dnes už legendární sms zprávy. Na případné setkání jste připravený?

S tím jsem v pohodě, neměl bych problém podat mu ruku. Otázka je, jestli by ji podal on mně, ale já mu k titulu rád pogratuluju. Myslím, že si to zaslouží po tom všem, kolik peněz do Sparty nacpal. Díky bohu, že Sparta takového frajera má. Dlouho to nefungovalo, ale s odstupem času si řeknete, jaký majitel by do svého klubu s takovou trpělivostí investoval.

 

Právě se děje

Další zprávy