Odvolání ze Sparty ho zaskočilo. S Dočkalem jsem problémy neměl, tvrdí kouč Jílek

Jiří Škuba Jiří Škuba
24. 1. 2022 6:28
Trenéřině se Václav Jílek věnuje téměř čtrnáct let, na klubové úrovni má ale ve svém fotbalovém životopise pouze dvě jména - Spartu a Olomouc. Zatímco jako hlavní kouč vydržel na Letné osm měsíců, v Sigmě prokázal, že úspěchy sbírat umí. "Chtěl bych tu znovu zažít podobné utkání, jaké bylo se Sevillou. Ale k tomu teď máme daleko," říká 45letý kouč po vítězství Sigmy na turnaji Tipsport Malta Cup.
Václav Jílek
Václav Jílek | Foto: www.sparta.cz

Sparta, Olomouc, Sparta a znovu Olomouc. Jste konzervativní a volíte angažmá ve známém prostředí, nebo je to souhra náhod?

Je to otázka příležitosti. Žádné jiné konkrétní nabídky jsem neměl, vše se odvíjelo od zájmu, který o mě byl. Že se to tak naskládalo, to je souhra okolností. Nepopírám, že je výhoda, když jdete do prostředí, které znáte. Když jsem se vracel do Sparty, řadu věcí jsem znal, minimálně z pohledu fungování klubu nebo jeho nároků a cílů. Ve Spartě to výsledkově nevyšlo, teď jsem rád, že jsem zpátky v Olomouci. A společně chceme být úspěšní.

Do Sparty jste poprvé přišel v roce 2011 jako asistent. Pomohla vám k angažmá spolupráce s Jaroslavem Hřebíkem, kterému jste dělal asistenta u reprezentace do devatenácti let a jenž v tom samém roce převzal funkci generálního sportovního manažera?

S panem Hřebíkem jsme si sedli lidsky i sportovně. Díky němu jsem se dostal do Sparty.

Ale nejste si moc podobní. Zatímco Hřebík si na zápase dokáže vyřvat hlasivky, vy působíte daleko klidnějším dojmem.

Ano, Jarda se dokázal nastartovat. Možná bylo dobře, že jsme se doplňovali, jeho emoční rozpoložení je na daleko vyšší úrovni než moje. Určitě jsem klidnější, přehnaná emocionalita v některých situacích nepomáhá, pak ztrácíte kontrolu a nadhled. Na druhou stranu přicházejí situace, kdy emoce do komunikace s hráči patří.

Jaroslava Hřebíka následně vystřídal Vítězslav Lavička, který k vám povahově sedí daleko víc. Ovlivnil vás?

Víťa je strašně klidný člověk. Nejvíc mě ovlivnil tím, že mi dával obrovské množství prostoru. Mohl jsem si zkoušet řadu věci, on vystupoval spíš jako klasický manažer, který měl rád vše pod kontrolou. Hodně jsme diskutovali o trénincích, měl jsem možnost je vést, byla to obrovská zkušenost. Jeho klid a nadhled byly perfektní. Zároveň mi ukázal, že není vždy potřeba za každou cenu cukr a bič, že člověk nemusí být typem bouřliváka, který po hráčích šlape, aby si vybudoval respekt. Víťa mi ukázal, že respekt se dá získat přirozenou autoritou.

Máte pověst trenéra, který se rád vzdělává, sleduje moderní trendy ve fotbale a velmi důsledně je potom aplikuje. Tomáš Zápotočný o vás dokonce prohlásil, že jste až pedant. Sedí tahle charakteristika?

Možná že ano. Slovo důslednost používám směrem k hráčům poměrně často. Vnímám ji jako vlastnost, která by se měla zásadně promítat do fungování hráče samotného i celého týmu. Pokud nebudeme důslední v tréninkových věcech na hřišti i mimo hřiště, je to špatně. Pokud tomu všichni nedáváme maximum, pak nám to vždycky někde utíká.

Václav Jílek

2008-2011: reprezentace do 19 let, asistent

2011-2015: AC Sparta Praha, asistent 

2015-2018: reprezentace do 21 let, asistent

2015-2019: Sigma Olomouc, hlavní trenér

2019-2020: AC Sparta Praha, hlavní trenér

2021-nyní: Sigma Olomouc, hlavní trenér

Akceptují to vaši svěřenci?

Samozřejmě existují věci, které se někdy koušou špatně. Ale myslím, že většina z hráčů postupem času poznává a uznává, že naše cesta má smysl, a respektují ji. Na druhou stranu se vždycky najde fotbalista, který s tím může mít problémy. V konečném důsledku je nejdůležitější, abychom kluky přesvědčili, že naše filozofie je správná. Zároveň platí, že když nemáte dobré výsledky, tak se špatně přesvědčuje.

Traduje se, že trenér Petr Uličný měl šuplíky, do kterých ukládal karty hráčů. V prvním své nejoblíbenější, směrem dolů následovali ti méně populární. Používáte něco podobného?

Každý trenér má hráče, možná ne oblíbené, ale ty, na které sází. Kterým věří víc, kteří ho nějakým způsobem víc oslovují. Ti, kteří by měli prezentovat jeho vizi na hřišti.

Možnosti ve Spartě a v Olomouci se dají obecně jen těžko srovnávat, ale jak je to z pohledu trenéra - na Letné si ukážete na hotového hráče a pravděpodobně ho dostanete, zatímco na Hané si osobnosti musíte vychovat sám. Je to tak?

Přesně tak. Potenciál ve Spartě je pro trenéra daleko otevřenější. Sparta je klub jednoznačně zajištěný a disponuje finančními možnostmi, které jsou daleko větší než v Olomouci. Kvalita hráčů je tak logicky vyšší. Sparta disponuje skautským oddělením, lidmi, kteří vytipované posily dlouhodobě sledují, vyhodnotí jejich profily - ať už osobnostní, nebo herní. Sesbírají spoustu dat, k trenérům se dostávají už hotové informace a podklady. V Olomouci si hráče taky samozřejmě odsledujeme s Jirkou Saňákem, ale nemáme možnost mít větší množství skautů.

V menším klubu ale zase můžete hodně získat, překvapit třeba účastí v pohárech, kdežto ve Spartě je boj o titul permanentní povinností. Je tohle výhoda?

Každý trenér, který přichází do Sparty, tam nejde s prvoplánovou obavou, že bude neúspěšný. Nepřemýšlí, jestli si tu hubu nabije, nebo ne. Ví, že jde do špičkového klubu s výbornými možnostmi, a chce svou vizi dostat do týmu. A být úspěšný.

Ptám se spíš na tlak, který je na Letné enormní…

Určitě jsem ho vnímal, ale nemyslím, že by se na mně podepisoval. Ano, jste pod daleko větší mediální pozorností, některé články byly hodně pichlavé, ale člověk se postupem času naučí je nečíst, aby se od toho do určité míry oprostil. Někdy není špatné se médiím moc nevěnovat a soustředit se na práci.

Dobře, nečtete tolik média, ale sám na sebe tlak nevytváříte?

Když jsem poprvé zamířil do Sparty jako asistent, šel jsem do neznáma a měl jsem velký respekt. A na tyhle věci jsem se ptal Martina Haška, který byl stejně jako já asistent a z Letné už měl zkušenosti. Říká mi: Tlak bude takovej, jakej si připustíš. A měl pravdu.

Ani sociální sítě nebo internetové diskuse nesledujete?

Minimálně, spíš vůbec. Párkrát jsem rozklikl nějaké komentáře, stačilo i pár minut a od té doby jsem to neudělal. (smích)

Vraťme se k tlaku, kterému musí čelit každý trenér na Letné. Zatímco v menším klubu dostanete větší prostor pro koncepční práci, ve Spartě jsou výsledky vyžadovány hned. Mrzí vás, že jste větší šanci jako hlavní trenér na Letné nedostal a po necelých osmi měsících byl odvolán?

Spíš mě mrzí to, že konec byl pro nás hodně neočekávaný. Nenaplnili jsme sice bodové představy, propast za Slavií a Plzní byla poměrně velká. Ale závěr podzimu jsme dokončili s deseti zápasy bez porážky, byť v nich bylo pět remíz. Každý si vzpomíná, jak laciné chyby nás stály body. Pak přišlo první jarní utkání, nepovedené s Libercem, a byli jsme odvoláni. Hodně nás to zaskočilo. Ani jsme neměli nějaké indicie, že by k něčemu takovému mělo dojít.

Nemyslíte, že byste si zasloužil víc času vzhledem k tomu, že Sparta tehdy procházela transformací po éře Andrey Stramaccioniho?

Souhlasím. V týmu se ještě točili hráči, kterým dobíhaly vysoké smlouvy a nebyla možnost je udat do jiných klubů. Navíc se nám sešlo relativně hodně zranění. Těch věcí, které by šly s námi a které na úspěšné cestě potřebujete, se nám prostě moc nesešlo.

Jaký je rozdíl v tom, získat si kabinu v Olomouci a ve Spartě?

Pokud pracujete s hráči upřímně a s respektem, je jedno, jestli v kádru máte megahvězdy, nebo normální kluky. Hráči navnímají, že to myslíte dobře. Já osobně si hodně zakládám na komunikaci s týmem, na tom, že si vždycky na začátku spolupráce vytyčíme body, o které bychom se chtěli opřít, které se následně snažíme upevňovat. Tak to platilo i teď v Olomouci. Vnímám, že se nám to postupně daří.

Zeptám se konkrétně na Bořka Dočkala, se kterým měl váš nástupce ve Spartě Václav Kotal neshody, a dokonce ho posadil na lavičku. Vy jste s ním vycházel dobře?

Pokud se nějaký problém v komunikaci začíná dít, pak je to špatně. Musíte tomu předcházet. Já Bořka zažil v plném tréninku měsíc, kdy byl zdravý. Absolvoval s námi celou zimní přípravu. Hodně jsme spolu komunikovali, měl jsem pocit, že to bude fungovat, že nám pomůže. Jestli po mém odchodu rezonovaly nějaké nejasnosti s trenérem, o tom nevím. Obecně se dá říct, že kvalitní hráči mají své ego, chtějí se prosadit, chtějí být úspěšní, mají svoji vizi. A úkolem nás trenérů je, abychom tyhle věci dokázali obrousit, aby byli týmu prospěšní.

Mimochodem - kdo je lídrem v Olomouci? Roman Hubník?

V kabině ho jako lídra jednoznačně vnímám. Takové to vůdcovství, být ve správnou chvíli schopen reagovat na vývoj utkání, nám ale na hřišti občas chybí. Ať už je Hubňa na place, nebo ne. Každopádně je potřeba, aby se přidali i další. Nemůže to stát na jednom hráči.

Ve Spartě, na rozdíl od Olomouce, jsou ambice odlišné. Jaký je váš sen v Sigmě?

Můj osobní sen je, abychom v budoucnu v Olomouci zopakovali něco podobného, jako bylo utkání se Sevillou (play-off Evropské ligy v roce 2018). Přál bych to nám i fanouškům. Zaplnit stadion a znovu si zahrát utkání s kvalitním týmem ze zahraničí. To je představa, která se mi často vrací. Byl to tenkrát úžasný zážitek, když nám navzdory porážce 0:1 diváci aplaudovali. Ale je pravda, že v tuhle chvíli k tomu máme relativně daleko.

 

Právě se děje

Další zprávy