Projet celou sezonu bez porážky a s historickým rekordem v této kategorii je něco neskutečného a umím si představit, jak to bylo náročné na psychiku. Na každý špíl musíte být připravení, soustředění, mentálně silní. Hrajete o vítězství, o titul, k tomu o prodloužení rekordu v neporazitelnosti, ale také o místo v sestavě a prémie. Každý víkend to prožívali, obrovská úcta za to, co slávisté dokázali.
Na druhé straně jsem z toho poněkud mrzutý. Zisk titulu o dvanáct bodů v celkovém pořadí mě nebaví. To je přece šílené! Já si přeju soutěž vyrovnanou, napínavou, zajímavou. Ne takovou dominanci jednoho klubu, která trvá už více let. Mluví ze mě fanoušek, který chce, aby bylo na co koukat, o co bojovat.
Nesmírně se mi líbilo gesto hráčů Českých Budějovic, když mistrovi před jeho korunovací, ale ještě před vzájemným zápasem, udělali slavnostní špalír. Přiznávám, že jsem to ještě nikdy neviděl ani v zahraničí. Zatleskat soupeři ještě před zápasem za to, co dokázal, je projev nejvyššího uznání a já tleskám Jihočechům.
Bojím se však další sezony a dalších let. Nechci říct, že proti Budějovicím nasadila Slavia béčko, to bych se dotkl Budějek a jejich výkonu, ale určitě nepostavila to nejlepší. A stačilo to. Naprosto suverénně zvládala zápasy s Plzní a se Spartou, největšími konkurenty. V derby hrála po utkání v Evropské lize, bylo na hráčích cítit, že jsou unavení, nepodali ani oslnivý výkon, ale stejně to zvládli výsledkově i herně. Konkurovat jí není nyní schopen nikdo a v ničem.
Paradoxně ji potrápily jiné týmy. Zbrojovka sice spadla, ale doma proti deseti slávistům byla od vítězství jen kousek a tedy utnutí série byla hrozně blízko. A to se stávalo i jiným. Spíš je otázka ovšem opačná - jak dlouho ještě bude Slavia takhle dominovat.
Boj o korunu krále střelců mě nesmírně bavil. Adam Hložek to zamíchal neskutečně, já myslel, že víc bude útočit jablonecký Martin Doležal. Koruna krále se půlí a zaslouží si ji oba. Byli v číslech, dávali důležité góly, Adam Hložek k tomu přidal sedm asistencí. Na to, kolik mu je let, je to velký počin. Děkujeme mu za poslední kolo, že bylo tak dramatické a napínavé, jaký z něj udělal chutný gulášek.
Přesto pro mě až nepochopitelnou postavou zůstává Jan Kuchta. Před dvěma roky by asi nikdo neřekl, že to může být hráč do mistrovského celku. Obrovsky se zvedl. Ale to je jenom důkaz slávistického příběhu, jak trenér Jindřich Trpišovský z neznámých hráčů dělá reprezentanty až hvězdy. Doufám, že se Kuchta nenamíchne, ale podle jeho předchozích výkonů do Slavie ani jít neměl. A vidíte, kam se vytáhl.
Naopak mě hrozně zklamala Zbrojovka. Poločas 1:6, to se nemělo stát. Ostuda. Zvlášť, když vedeme jedna nula. Ale upřímně: my si nic nevytvořili, Sparta si dala gól sama. Hodně viny hážu na vyrovnávací penaltu, takhle se v pokutovém území nemůžeme chovat, kór na Spartě, Čermákova už byla taková druhá a strašně mě tím naštval. Loučení s ligou hrůza, čekal jsem docela jiný výkon. Kdyby to skončilo 6:4, tak mně to nevadí, ale tohle ne. Pomáhám shánět do klubu obchodní a reklamní partnery, tohle není dobrá výchozí pozice.
Viktorka Plzeň sezonu trochu zachránila, půjde do evropského poháru. Prošla si trablema, postupně si to podle mého bude opět sedat. Je dobře, že trenér Michal Bílek přišel k mužstvu dřív, nachystá si hráče, pokud to půjde posílit, posílí. Ale moc schopných hráčů za slušnou cenu v českém fotbale není. Kvalitu z nich umí udělat jen Slavia. Plzni ale především přeju, ať jí dokáže trošku konkurovat, ať se poučí z toho, jak to dělá.
S kariérou se loučil Milan Kerbr. Spoluhráči mu nechali penaltu, to je hezké, ale v devadesáté čtvrté minutě za nerozhodného stavu i dost skličující. To není žádná sranda. Je však tak zkušený, že si hlavu srovnal a v pohodě ji proměnil.
V Teplicích se stal legendou bosenský Admir Levakovič. Ale nejen Teplic, celé české ligy. Na cizince jsem celkem přísný, naší lize se mihnou jen na pár let a míří i za lepším. On se ale u nás zapracoval fotbalově i lidsky. Nasbíral 105 žlutých karet, na první pohled drsné číslo. Ale to je odraz jeho hry. Dostával je za zákroky, kdy zastavoval protihráče, což vyplývalo z jeho postu. Když hrál proti mně, vždycky to bolelo, ale nebyl zákeřný, bylo to od něj fér. Vzpomínat na něj budu rád.
Výrazných osob se loučilo víc, v minulém kole v Budějicích brankář Jarda Drobný a Jirka Kladrubský, všem děkuji za to, co předváděli. Přál bych jim, aby měli aspoň trochu podobnou rozlučku jako já, který žádný velký fotbalista nebyl, jenom jsem toho hodně namluvil. Ať si něco ve svých městech připraví a rozloučí i s fanoušky, rodiči, přáteli, spoluhráči.…
