Během šesti týdnů zimní přestávky jste se snažil totálně překopat herní styl ligového šampiona. Tak jak se vám to povedlo?
V některých zápasech jsme dostávali hodně gólů, ale příprava od toho je. A já jsem rád, že jsme ty chyby udělali, protože pak máme šanci ukázat si je na videu. Ano, někdy to mohlo vypadat, že jsme hráli jakoby vabank. V přípravě jsme dali přes dvacet gólů, sedmnáct dostali.
Jak hráči akceptovali náročný styl, který je učíte?
Jsem z nich velmi příjemně překvapený. Jak jsou pracovití, hladoví, jak pokyny vstřebávají. Třeba nedávno jsme měli připravené dlouhé video, tak jsme jim nabízeli, že ho rozdělíme do dvou částí, ale kluci to chtěli dohromady. Hodně se ptají, pracují na sobě. Sám jsem nevěděl, co od nich můžu očekávat, vždyť jsou to hráči, kteří udělali titul. A nároky na ně máme velké.
Platí to o všech vašich svěřencích? Nebo jsou fotbalisté, kteří nestíhají?
Někteří hráči měli velké problémy. Někdo do přípravy nastupoval s handicapem, ne každý měl stejnou startovní čáru. Třeba Kuba Hromada byl zraněný, Sobol zase nerozumí ani česky ani anglicky. Ale zrovna ti, kteří měli největší deficit, tak udělali obrovský progres.
Někteří fotbalisté, zejména zahraniční hvězdy Danny nebo Stoch, loni patřili do základu, ale do generálky naskočili až v jejím průběhu. Znamená to, že mají do sestavy dál než ti, kteří proti Baníku začali?
V Ostravě jsme hlavně zkoušeli hru se dvěma útočníky, protože jsme zápasy na soustředění jeli v rychlém sledu a nebylo možné vyzkoušet všechny varianty, které jsme chtěli. Ukázalo nám to nějaké dobré, nějaké špatné věci. Neměli jsme například střed pole tak silný, když jsme prostřídali, dostali jsme se do tlaku. Obecně ale musím říct, že nerozlišujeme hráče na starší a mladší, ani na české a zahraniční. Když někomu bude šestačtyřicet jako Jágrovi a bude hrát dobře, tak na hřiště půjde. Dá se říct, že už máme jasno o osmi místech v sestavě.
Takže šanci dostane více členů slávistického kádru?
Na některých postech je velký přetlak, jinde, třeba na křídlech, zase takový není. Na jaře chceme dát šanci všem hráčům, aby ukázali, zda to zvládnou, nebo ne. Zkoušeli jsme různé modifikace, naposled jsme třeba testovali Sobola na pozici levého křídla. Bránění u něj byl trochu problém, ale je to hráč s velmi dobrou ofenzivou.
Čekal jste, že přechod na váš systém bude tak složitý?
Ten styl je hodně náročný, někteří kluci se s ním ani vůbec nesetkali. Když uděláte chybu, tak je to nebezpečné. Soupeři ji trestají daleko jednodušeji. Porodní bolesti to přinese, možná nějaké přestřelky, ale my z toho nesmíme uhnout, nesmíme se nechat zdeptat neúspěchem. Chvilku to bude trvat, určitě není všechno stoprocentní, proto jsme každý den hodinu u videa, těch věcí je strašně moc.
Josef Hušbauer tvrdí, že to zatím šlape na 60 procent. Co vás nejvíc pálí?
Určitě je to zakládání útoků. Nutíme hráče vzadu, ať už je to gólman, stopeři nebo krajní obránci, aby útoky zakládali a plnili roli záložníků. A ne vždy zvolíme úplně ideální řešení a někdy jsme nebezpeční sami sobě víc než soupeři. To k tomu patří, pokaždé se hůř dělá ofenziva než defenziva. Když si řekneme, že si stoupneme v deseti lidech před vápnem, naučíme se to za týden, ale diváci na to chodit nebudou. My chceme nabídnout šance, góly, aby se něco dělo. V Ostravě padlo pět branek, několik dalších ohrožení brány, na to lidi chtějí chodit. Víme, že takový styl může nabídnout infarktové situace, ale bez toho to nepůjde. Cítím, že hráči to přijali za svoje a chtějí tak hrát.
Nejlepším mužem na trávníku v zápase s Ostravou byl mladičký záložník Pavel Bucha. Dostane šanci v základu?
Když jsme začínali, Pavel měl odejít na hostování, ale jako trenéři jsme to zarazili, chtěli jsme ho vidět. A on se postupně rozmluvil. Místo žádného slova za týden začal říkat dvě a postupně mezi kluky zapadl (smích). Jak je velmi tichý, tak daleko´víc vnímá a musím říct, že za poslední týdny udělal obrovský progres. Kluci se k němu chovají v kabině hezky, on už dokonce vystrčil růžky, tak jsme mu je dneska na tréninku zase trochu přistřihli (smích). Na tréninku vypadá dobře, hodí se do stylu, kterým chceme hrát. Používá obě nohy, je fotbalový, pracuje na velkém prostoru, rychle se rozhoduje, což je pro tu hru důležité. Výhodou je, že nemluví, neodporuje a ještě bydlí blízko vedle mě. To jsou další sympatie (úsměv).
Začínáte v sobotu v Jihlavě, ale jako trenér Liberce s ní nemáte zrovna dobré zkušenosti. Z posledních tří zápasů jste tam dvakrát prohrál a jednou remizoval…
Je to fakt, Jihlava není moje oblíbená destinace. Ale zase je nejlepší příležitost to zlomit. Jedeme tam s tím, že chceme předvést to, na čem jsme šest týdnů pracovali. Aby byly vidět charakteristické rysy hry, kterou chceme hrát.
