S jednou takovou partyzánštinou se pokusila vyzrát v nedělním ligovém zápase Karviná na Bohemians. Slezský klub se rozhodl navzdory běžné praxi nepokropit před utkáním trávník. Zápas se tak hrál na hrbolatém úhoru a podívaná na hřišti tomu odpovídala.
Stav hrací plochy nejvíc rozčílil trenéra klokanů Martina Haška. "Byla to holomajzna. Nechápu, že povinnost nakropit před zápasem a o poločase celé hřiště ještě není v nějakém metodickém pokynu," divil se po právu.
Jak to dopadlo a jezdí tu ještě něco?
— Neobjektivní Klokan (@klokani) September 15, 2019
V 65. minutě jsem usnul.
Zavlažování před utkáním má dva základní efekty. Zaprvé, po mokrém trávníku míč lépe klouže a umožňuje dávat svižnější přihrávky po zemi. Zadruhé, a to je ještě důležitější, na mokré půdě se ztratí řada nerovností. Balon pak neskáče.
Nerovným trávníkem ale trpí diváci i hráči. "Byl to krkolomný zápas. Diváci si to neužili. Byly tam samé souboje. S fotbalem to nemělo nic společného. Maximálně míč a hrací čas," zlobil se záložník Josef Jindřišek.
Silovější týmy na domácích hřištích často využívají všech dostupných možností, jak techničtěji hrajícímu soupeři znepříjemnit kombinaci. Nejjednodušší je nepokropit hřiště a nechat pažit o nějaký ten centimetr delší. Je to účelné. Trenér František Straka po zápase přiznal, že cílem Karviné bylo hrát hlavně na nulu vzadu.
To se povedlo. Kromě skóre 0:0 ovšem byl výsledkem také soubojový zápas, který nebyl příliš k dívání. Jenže podstatné jsou body, to ostatní už je tak nějak jedno, říká parafráze známé fotbalové hlášky.
Zápasy bez gólů, šancí a hezkých kombinací, zato s množstvím soubojů a přerušení ocení možná fanoušci defenzivního fotbalu, ale pro většinu diváků jsou něco jako povinné sledování dokumentu o těžbě bauxitu v Jižní Americe. Výzva trenéra Haška má rozhodně smysl. Zanesení povinného pokropení hřiště do pravidel by fotbalu v české lize pomohlo. Aspoň by snad ubylo zápasů se skóre 0:0.
Naděje Sparty. Už zase
Sparta v neděli zvítězila bez většího odporu Zlína 2:0. Pro Letenské to jsou bezesporu důležité tři body. Po dvou špatných zápasech si před derby se Slavií zlepšili náladu, konečně poprvé v sezoně vyhráli venku, a hlavně si nemohli dovolit další bodovou ztrátu. Už tak před duelem se Slavií ztrácí na pražského rivala v tabulce propastných devět bodů.
Trenér Jílek udělal průvan v sestavě. Téměř kompletně, i kvůli zranění Hanouska, vyměnil obranu. A nasadil v devátém kole šestou stoperskou dvojici. Proti Zlínu to fungovalo, soupeř se nedostal do žádné vážné šance.
Svitla naděje, že Sparta konečně našla ideální obrannou čtveřici. Ovšem nadějně to s obranou Sparty vypadalo pod Jílkem už několikrát. Nejpozději do dvou kol ale vždycky přišlo vystřízlivění.
Stopeři Kaya s Lischkou opravdu hráli dobrý zápas. Ještě důležitější byla ale změna ve středu hřiště. Jílek vedle sebe poprvé postavil dva defenzivní záložníky, Krejčího a Mandjecka, kteří zpevnili hru Sparty směrem dozadu.
Útoky ševců se dařilo Letenským zachytávat ve vyšším postavení, hru Zlína navíc dobře vytlačovali do krajů hřiště. Navíc tak dostal větší volnost Kanga, kterému ubylo defenzivních úkolů a při rozehrávce přes defenzivní štíty měl více možností pro náběhy do volného prostoru, čehož Sparta hlavně v první půli využívala.
Dá se očekávat, že pokud se do nedělního derby dá Krejčí, který si proti Zlínu podvrtnul kotník, do pořádku, nastoupí Sparta v rozestavení 4-2-3-1 i proti Slavii. Ta teprve prověří, jestli tornádo v základní sestavě mělo správný efekt.
