Vzpomenete si na finálový zápas proti Argentině?
Jasně. Na to si občas vzpomenu. Po celou mou fotbalovou kariéru se k tomu lidé vrací, protože ten turnaj byl v Česku hodně sledovaný, takže mi tu mou finálovou gólovou vzpomínku lidé připomínají docela často.
Neplánujete se spoluhráči nějaký sraz po deseti letech?
Abych řekl pravdu, tak mě to nenapadlo. Vím, že se nedávno sešla zlatá jednadvacítka z přelomu tisíciletí. Možná budu muset podobnou akci vymyslet. Nikdo mě zatím nekontaktoval.
Nevezmete si tedy organizaci na starost?
Je pravda, že většinou jsem takové akce svolával já, ale aby neměli ostatní strach, že budou v novinách (smích). Trochu se stydím, že mě něco takového nenapadlo. Ale vezmu si to do svých rukou.
Navíc v Česku byl nedávno s bahrajnskou reprezentací tehdejší kouč stříbrné dvacítky Miroslav Soukup…
No vidíte to. Navíc jsem se byl o víkendu podívat na Varnsdorf proti Teplicím a Pavel Verbíř mi říkal, že tady pan Soukup byl. Bohužel jsme se s panem trenérem minuli. Mrzí mě, že jsme se nepotkali, protože s panem trenérem jsem v kontaktu byl.
Mistrovství světa v Kanadě se vám velmi povedlo a měl jste parádně našlápnuto, ale s odstupem času ta kariéra asi nebyla taková, jak všichni čekali. Udělal byste dnes něco jinak?
Po turnaji jsem neudělal nic špatně. Myslím si, že jsem nepřestoupil příliš brzy. Nakonec jsem za Frankfurt odehrál skoro sto zápasů. Už raději nepřemýšlím nad tím, co jsem udělal špatně, protože už to nezměním.
V Kanadě před deseti lety hráli hráči jako Sergio Agüero, Angel di Mária, Gerard Piqué, Alexis Sánchez nebo Arturo Vidal. Vy osobně jste patřil také k ozdobám turnaje…
Nemyslím si, že jsem byl na tom turnaji lepší než tyhle hvězdy. Třeba Španělsko jsme sice vyřadili, ale hodně hráčů z toho týmů zanedlouho vyhrálo mistrovství světa, Evropy, Ligu mistrů a prostě všechny velké trofeje. Mně se samotný turnaj samozřejmě hodně povedl, ale tyhle hráče jsem individuálně určitě nepřevyšoval. Hráli jsme tam dobře jako tým a já z toho těžil. Na druhou stranu kdo ví, jak by to všechno dopadlo…
Na druhou stranu z té stříbrné soupisky udělal opravdu velkou kariéru asi jen Marek Suchý. Čím to, že ten tým celkově nenaplnil potenciál?
Každý si svůj příběh píše sám. Mně se to špatně hodnotí, ale máte pravdu, že kromě Marka Suchého nikdo opravdu velkou kariéru neudělal. Musíme si z toho vzít to pozitivní. Pro všechny byl ten turnaj obrovský zážitek a budeme na něj v dobrém vzpomínat.
Mířím k tomu, jestli není trochu škoda, že někteří hráči zažili vrchol kariéry ještě pomalu v dorosteneckém věku…
Tak škoda to určitě je, ale zase na druhou stranu všichni to berou z té negativní stránky. Kdybychom tehdy vypadli v osmifinále s Japonskem, proti kterému jsme prohrávali o dvě branky, tak by po nikom z nás neštěkl ani pes. A možná bychom nehráli ani ligu v Česku, a najednou jsme se vrátili jako hvězdy. Mohlo to dopadnout i tak, že by se do toho zahraničí nepodíval pomalu nikdo. Ono se to bere trochu moc negativně. Každý řekne, že to je alibistické, ale opravdu jsem mohl dopadnout i tak, že bych nehrál stabilně českou ligu.
Jak to s vámi momentálně vypadá? Uvidíme vás ještě na hřišti?
Už to vypadá, že je konec šest let. Ale ještě konec není, cítím se zdravý a pomalu začínám trénovat pod Zdenkem Frťalou ve Varnsdorfu. Takže bych se ještě rád vrátil na trávníky. Pomalinku se do toho dostávám, protože to herní i tréninkové manko bylo opravdu velké. Nemůžu do toho skočit rovnýma nohama, takže se pomalu zapracovávám a bude záležet, jestli bude tělo dobře snášet tu zátěž. Na druhou stranu žádné velké zranění nemám. Máme s koučem Frťalou takový plán, že bych třeba na konci srpna už mohl být nachystaný.
Na konci minulého roku se objevila zpráva, že budete dohazovat české talenty pro německý Magdeburg. Jak pokračuje tato spolupráce?
Stále jsem součástí klubu. Neberu, že jsem nějaký skaut. Spíše jim pomáhám na českém trhu. Můj velký kamarád Maik Franz, se kterým jsem ještě hrál ve Frankfurtu, začal pracovat ve vedení klubu, takže mi nabídl tuto práci. Pro Magdeburg je český trh velmi zajímavý. Pro ně je důležité, že mají v Česku někoho, kdo ten fotbal hrál. Já jsem si navíc v Německu vyzkoušel i ty nižší soutěže, takže vím, jak to tam chodí.
Nepracuju pro ně na nějaké bázi manažera, ale spíše abych jim o těch potencionálních posilách zjistil, jaký mají charakter, jestli zvládají cizí jazyk, a dodal nějaké osobní hodnocení jednotlivých fotbalistů. Ten můj náhled je trochu jiný, než když hráče doporučuje manažer, protože ten za svého klienta bojuje. Je mi třicet let, takže ještě nějakou dobu chci hrát, ale zároveň vím, že je to pro mě velká příležitost se rozvíjet. Bylo by skvělé, kdybych měl možnost po kariéře pracovat pro nějaký klub na podobné bázi.
Už jste někoho Magdeburgu doporučil?
Doporučoval, ale asi bych nejmenoval. Magdeburg o ty hráče zájem měl, ale ztroskotalo to na přestupové částce. Magdeburg hraje stále třetí ligu a za hráče plánují platit, až když postoupí do druhé nejvyšší německé ligy.
