Čím si takovou vstřícnost vysvětlujete?
Strávil jsem ve Slavii poměrně dlouhou dobu, celkem asi osm let. To bude asi tím.
Takovou úctu si však neodnášejí ani někteří vysloužilí odchovanci klubu. Je to skutečně jen těmi lety?
Odehrál jsem v červeno-bílém dresu dost zápasů, některé i hodně důležité, získali jsme nějaké trofeje. To se nezapomíná. Nejsou to jen léta, ale zanechal jsem v Edenu asi výraznější stopu. Nikdy jsem nevyhledával konflikty, snažím se chovat ke všem vlídně, ke spoluhráčům i fanouškům, na to si asi lidé také vzpomenou. Nikdy jsem se nechoval namistrovaně, snažil jsem se poctivě odvést, co po mně chtěli, tedy podávat odpovědné výkony. A vytvářet i příznivou atmosféru, kabina musí nějak fungovat, fanoušků si musí hráči vážit.
Udržujete se slávisty nadále kontakt?
Známých mám v Edenu pořád dost, občas se někdo ozve, napíšeme si, jsem v kontaktu. Se skalními fanoušky, kteří chodili na každý zápas, samozřejmě s bývalými spoluhráči, kteří v klubu nyní pracují. Především se Standou Vlčkem, jenž je nyní vedoucím mužstva. Když přijedu se Zlínem na zápas, pozdravím se s trávníkáři, kteří jsou tam pořád.
Předpokládám, že jako správný Moravan vozíte slivovici. Nemýlím se?
Když se urodí, a na Moravě vždycky, tak něco přivezu. Zdroje jsou, když si někdo objednal, tak dříve i dvacet litrů. Dnes už jenom lahvinku, se Standou Vlčkem si dáme panáčka a jdeme na to. Pavel Řehák zahřát nepotřebuje, chodí v trenkách i v zimě.
Hodně si vychutnáváte současné úspěchy Slavie?
Dělá mi velkou radost. Mužstvo se dalo úžasně dohromady, zázemí je především finančně silné. To jsou spojité nádoby. Slavia má výborné trenéry, široký a hlavně kvalitní kádr, sedlo si to.
Ale pořád chybí typický levý obránce, zaskakují tam porůznu praváci. Nebyla by to příležitost navléknout dres a znovu pilovat lajnu?
Teď v třiačtyřiceti bych asi moc platný nebyl… Doba je už jiná. A když vidím kluky, jak se s tím popasovali, tak bych proti nim neměl šanci. Co předvádí na levé straně Bóřa (Jan Bořil) nebo Oscar, to jsou muži na správném místě. Podávají nadstandardní výkony v každém zápase.
Kometou v červeno-bílém dresu je nyní senegalský legionář Abdallah Sima, jenž je na pravé straně neudržitelný. Ale odborníci říkají - kdyby na něj hrál Hub, tak ho vymaže. Troufal byste si na něj?
To je legrace, dnes určitě ne. Sima je vynikající, má snad všechno: rychlost, výskok, techniku. Těžko se hlídá. Když jsem viděl jeho výskok, tak je snad nebránitelný. A doufám, že bych ho při rohu se svou postavou (175 cm) nehlídal. (smích)
Vaše parta dovedla Slavii poprvé v historii do Ligy mistrů, pak přišel úpadek a hrálo se i o záchranu. Věřil jste, že se najdou následovníci a znovu červeno-bílé barvy dovedou do nejprestižnější klubové soutěže světa?
Ambice zahrát si Ligu mistrů měla Slavia už mnoho let před mým příchodem (2005), těsně po mém odchodu se naopak zachraňovala v posledním kole a byl to boj o život. Naštěstí se z toho Slavia dostala, přišli trenéři, kteří dali mužstvo dohromady, a hlavně klub získal silného čínského majitele, s nímž přišly potřebné peníze. Bez nich by se Liga mistrů v Edenu těžko hrála.
Který z protihráčů vám z vystoupení v Lize mistrů v ročníku 2007/2008 nejvíce utkvěl v paměti?
Nedá se zapomenout na zápasy s Arsenalem, i když jsme v Londýně prohráli 0:7, vysoko. Měli vynikající mančaft, neuvěřitelně rychlý Theo Walcott, urostlý Emmanuel Adebayor, španělský mistr světa 2010 Césc Fábregas v záloze. V Seville další světový šampion, pravý záložník Jésus Navas. Výborných hráčů jsem potkal mnoho.
Nemrzí vás, že se vám vyhnula reprezentace?
Byla jiná doba, reprezentace byla obrovsky našláplá, nebyla pro mě šance. Jsem soudný, na reprezentaci mé výkony nestačily.
Nejste ale už jediní, kteří se Slavií Ligu mistrů hráli. Necítíte mírné rozladění, že jste ztratili historickou jedinečnost?
To vůbec ne, hrozně jim to přeju. Jsem rád, že jsem mohl Ligu mistrů zkusit, k tomu dva tituly, Evropská liga… Jsem se svou kariérou spokojený a klukům fandím, ať jim to pořád šlape. Jejich úspěchy jsou dobré pro celý český fotbal.
Vypočítáváte, čeho vaše generace dosáhla. Nemohla však trofejí posbírat víc?
Mohla, nemohla. Rozjeli jsme se dobře, měli našlápnuto na další tituly, pak se všechno pokazilo a došly peníze. Stabilita klubu byla najednou úplně pryč. Řešit "co kdyby" nemá smysl. Asi se dalo z toho hráčského potenciálu vytěžit víc, ale dopadlo to takhle.
Patřil jste do základní sestavy úspěšného mužstva, leváků je navíc zoufalý nedostatek. Proč nepřišla nějaká lukrativní nabídka ze zahraničí?
Netuším. O žádné nevím, jestli ano, asi pro klub nebyla zajímavá. Já byl především rád, že jsem ve Slavii, která byla v té době nejlepším českým klubem. Nikam jsem neutíkal, byl jsem naprosto spokojený.
Tehdejší trenér Karel Jarolím se vrací na prvoligovou scénu a přebírá Mladou Boleslav. Srovná ji?
Myslím, že ano. V mužstvu bude pořádek. Kamkoli přijde, dostane tým tvář, bude to fungovat.
Jde s ním pověst, jaký je na hráče pes. Jaké jste s ním měl zkušenosti?
Zpočátku jsem rozhodně mezi jeho oblíbence nepatřil, jestli vůbec někdo… Měl jsem s ním problémy, než jsem pochopil, co ode mě chce. Byl přísný, precizní, jeho pokyny se musely stoprocentně plnit. Běhal jsem po lajně, když jsem hrál u lavičky, rychle jsem poznal, jestli jsem se zachoval podle jeho představ. Nemusel jsem se ani dívat, to se neslo vzduchem. Občas i zařval, ale dalo se vycítit, jak se mu to líbí. Pak už si to sedlo.
V roce 2013 jste mohl prodloužit smlouvu, ale z rodinných důvodů jste se vrátil do rodného Zlína. Nelitujete toho?
Mohl jsem zůstat, ale dál už to nešlo. Syn Dominik nastupoval do školy, do první třídy, měli jsme dvě domácnosti, neustálé dojíždění, už toho bylo moc. Navíc ve Zlíně jsem si prodloužil kariéru, hrál jsem ligu až do čtyřiceti, to by nejspíš ve Slavii nešlo.
A byla opět úspěšná.
Když jsem se vrátil, hrál Zlín druhou ligu. Postoupili jsme slavně do první, v roce 2017 vyhráli domácí pohár a po 47 letech se klub vrátil na evropskou scénu. To se nezapomíná, to je v kronikách, dodnes na to všichni vzpomínají. Byly to menší úspěchy než ve Slavii, ale bylo to rovněž krásné období.
Hrál jste až do čtyřicítky. Měl jste to ekonomicky zapotřebí, nebo jste byl zajištěný a hrál vlastně hlavně pro radost?
Fotbal mě neskutečně baví a naplňuje. Byl jsem opět doma, kde jsem vyrůstal, a mohl ještě kopat, dokud to šlo. Co si přát víc? Kdybych už překážel, tak bych toho nechal. Pak jsem dostal nabídku v klubu pokračovat a přejít do jeho struktury, realizačního týmu. To bylo pro mě vynikající. Jsem spokojený, jak se to sešlo.
Dobře, ale mohl jste si vychutnávat slasti života, splnit si sen každého Moravana - vydělat peníze a koupit si palírnu. To vás nelákalo?
Palírnu nechám na jiných, správné lidi tu máme. Samozřejmě pálíme, to je místní rituál, ale věříme oborníkům, žádné domácí pokusy. Palírna Navrátil funguje už sto let, jsou to naši známí, umějí to. Nechávám si od nich vypalovat jen slivovici, to je taky tradice.
