V nervydrásajícím souboji se Letenským podařilo zvítězit, dva roky nato pod taktovkou trenéra Václava Ježka se stali držiteli Československého poháru a v ročníku 1965 už slavili mistrovský titul.
Čtyři dny před brněnským utkáním se oba jmenované týmy postaraly o první velké drama. V lize se totiž poslední tři kola dohrávala až po památném mistrovství světa v Chile a nad sparťanským mužstvem visela nevídaná hrozba sestupu. K závěrečnému střetnutí ročníku 1961/1962 jelo shodou okolností do stejně ohrožené Žiliny.
Oba celky měly stejný počet bodů, takže porážka by znamenala historicky první sestup z nejvyšší soutěže a v případě remízy by muselo dojít k rozhodujícímu boji na neutrální půdě v Brně. Šlo o to, kdo doprovodí Trnavu a KPS Brno do II. ligy.
Na žilinský stadion přijeli fanoušci z celého středního Slovenska a nechyběli ani příznivci Letenských. Utkání se vyvíjelo podobně jako celý dosavadní ročník: domácí po poločase vedli 2:0.
"O přestávce byla v kabině pohřební nálada. Všichni mlčeli, dokonce i trenér Kolský. Jedině Kvašňák se nás snažil povzbuzovat, že je před námi ještě 45 minut a musíme vyrovnat. Do druhého poločasu jsme sice šli s tím, že se ještě nevzdáváme, ale moc jsme v příznivý výsledek nevěřili," přiznává po mnoha letech záložník Josef Vojta.
Žilinští však začali zdržovat hru, soustředili se hlavně na obranu a naopak sparťani vsadili na ofenzivu, což se jim vyplatilo. V 60. minutě po Maškově střele brankář míč jen vyrazil a Dočkal ho poslal za jeho záda do sítě. Za pět minut pak Mašek po Pazderově centru vyrovnal na 2:2 a na tomto stavu se už nic nezměnilo. "Šlo o hodně, a tak hlavní slovo měla obrovská nervozita. Při odchodu ze hřiště a potom i v podchodu při vzájemných nadávkách a urážkách nás napadli diváci a přidali se i hráči. I já jsem se tehdy pral," vzpomíná Mašek.
Rozhodující zápas se hrál na stadionu Královopolské v Brně před návštěvou 35 tisíc diváků, z nichž téměř polovina přijela z Prahy. Po přestávce sparťané zatlačili soupeře na jeho polovinu, ale na ukazateli skóre zůstávaly stále dvě nuly. "Po jedné naší chybě unikli dva hráči Žiliny. Jejich střelu vyrazil brankář Seidl na břevno a odražený míč poslal druhý hráč přes našeho ležícího gólmana zase do břevna. Stálo při nás neskutečné štěstí," přiznává Mašek, který se stal hrdinou zápasu.
V 77. minutě výstavní střelou poslal pražský tým do vedení a o 11 minut později pečetícím gólem zachránil Letenským prvoligovou příslušnost. Nadšení diváci pak do kabiny odnesli na ramenou celé mužstvo, které hrálo v sestavě Seidl, Potměšil, Hertl, Starý, Vojta, Novák, Pazdera, Dočkal, Kvašňák, Mašek a Kraus.
Cesta z Brna do Prahy se stala sparťanskou poutí. "Byla to doslova triumfální jízda, kolony aut a autobusů byly ověnčeny sparťanskými vlajkami, odevšad se ozývala upřímná radost. Stále na to vzpomínám i proto, aby si i současní hráči vždy uvědomovali, že základ úspěchů zůstává v odpovědném přístupu k tréninkům i k utkáním, v maximálním nasazení celých 90 minut, v nezměrné bojovnosti a disciplíně," dodává Vojta.
