Praha – Záplava posil plynoucích do Edenu neustává. Zatímco letní nákupy asi mohly vyznít i lépe, zimní transferní politika Slavie dává zatím po sportovní stránce, zdá se, dobrý smysl. A investice jsou tak masivní, že se opravdu nelze divit čerstvě zdůrazněnému požadavku šéfa klubu Jaroslava Tvrdíka na první či nejhůře druhé místo v lize a pohárový triumf k tomu.
Tvrdík, který v Česku zastupuje zájmy čínské firmy CEFC, jež Slavii vlastní, potvrdil už i to, že za dveřmi stojí liberecký Jan Sýkora a jedná se o Vukadinu Vukadinovičovi. Ačkoli Tvrdík jedním dechem zpochybnil mediální spekulace o 30 milionech za libereckého hráče, jisté je, že zmíněnou dvojici rozhodně nepořídí v součtu levněji než za 40 milionů.
Sumy s velkým počtem nul odtékají jako odstupné za transfery, ale průběžně i na konta jednotlivých hráčů. A takové investice už si jako protiváhu vyžadují velký úspěch. V minulé sezoně si Slavia po letité pauze vybojovala znovu právo startu v evropských pohárech. A zastavila se v předkolech. S novým ansámblem už bude chtít i mnohem dál.
Kromě pocitu satisfakce z toho, že investované peníze mají smysl, už bude totiž pomalu potřeba probudit výrazněji i příjmovou složku rozpočtu, aby klub našel vnitřní ekonomický balanc a nedráždil strážce tzv. financial fair play, programu UEFA, který hlídá právě ekonomickou stabilitu klubů.
Do roka a do dne fotbalová Slavia prakticky vyměnila kádr. Pamětníků složitých časů, kdy éra předchozího majitele Aleše Řebíčka došla až k soudu, co rozhodoval, zda klubu nepřidělí insolvenčního správce, zbylo již pomálu: Milan Škoda, Jiří Bílek, Simon Deli či Jaromír Zmrhal.
U zmíněného soudu předložili na podzim 2015 finanční záruky noví majitelé klubu, tehdy český podnikatel Jiří Šimáně spolu s čínským investorem CEFC. Ti se později na rychlosti transformace klubu neshodli a Šimáně dnes působí již jen jako čestný prezident Slavie, když prodal Číňanům už i poslední zbytky svého vlastnického podílu.
Tehdy na podzim ještě narychlo doplnili obranu o Michala Frydrycha, přišel i junior Libor Holík. V zimě pak přišla první smršť nových hráčů: Josef Hušbauer, Jiří Pavlenka, Jaroslav Mihalík, Jan Boříl, Lukáš Železník, Muris Mešanovič, Antonín Barák či další mladík Zdeněk Linhart.
V této fázi pronikaly z Edenu informace, že do první vlny posílení investoval CEFC 100 milionů korun. Za odstupné plus platy nově příchozích hráčů až do vypršení jejich smlouvy, tedy pochopitelně rozložené v čase.
Z letní várky zatím zazářil jen Ngadeu
V létě 2016 přicházejí Gino van Kessel, podle některých zdrojů až za 40 milionů korun, dále kamerunský fotbalista Michael Ngadeu a po vypršení smlouvy v bundesligovém Kolíně nad Rýnem legenda předchozí úspěšné slávistické éry Dušan Švento. Jako "volní agenti" dorazili do Edenu i Jasmin Ščuk, Ruslan Mingazov a Mick van Buren.
Nutno říct, že z téhle "várky" se zatím naplno rozzářil jen Ngadeu, i díky posunu z pozice stopera na defenzivního záložníka. Van Buren doplácí na velkou konkurenci, v níž dostávají přednost jiní, Ščuka a Šventa brzdí zdravotní problémy. Od slovenského reprezentanta si Slavia slibovala mnohé nejen co do symboliky návratu starých dobrých časů. V lize se, pravda, objevil už ve 12 zápasech, ale posbíral zatím jen 724 minut a 2 gólové nahrávky.
Na jaře by slovenský reprezentant určitě rád ukázal víc, nicméně klub už reagoval a na levé straně zvýšil konkurenci příchodem Per Egila Floa a chystaným transferem Jana Sýkory.
Další z letních posil, Gino van Kessel, bude muset dokázat, že v létě nebyl jen velkým ústřelem, někde na hostování. Slavia už je tak našlapaná, že na něčí pokusy o rozjezd nemá prostor a čas.
V létě se ostatně červenobílí hodně ztuha rozjížděli jako celek. A doplatil na to trenér Dušan Uhrin, kterého v průběhu sezony vystřídal Jaroslav Šilhavý. Pod jeho rukama najednou začalo všechno fungovat. A jak zmiňuje Jaroslav Tvrdík, právě trenér měl hlavní slovo i ve výběru zimních posil.
Nová Slavia: Dvojičky, alternace, posily
Brankářskou dvojici budou tvořit Pavlenka s nově příchozím Kovářem. Potenciálních stoperů má Slavia pět: jsou tu Deli, Ngadeu (pozor, oba je ale v lednu bude zajímat africký šampionát), Frydrych, novic Lüftner a kapitán Bílek.
Levého beka teď můžou alternovat Flo a Švento, případně "přes nohu" Bořil a na cestě je univerzál Sýkora. Vpravo může za Bořila naskakovat Frydrych, když Mikula je, jak už bylo vyhlášeno, na odchodu.
Pojďme na středové hráče. Defenzivní práci tu odvede Ngadeu či Ščuk se Součkem, lehce ofenzivnější noty mají v krvi Hušbauer a jeho nový konkurent Marko Alvir, podobně i Barák, přičemž ve Slavii nejspíš končí Kenija. A ve středu pole je také na několik způsobů použitelný Sýkora. Nejspíš ale může na levé straně nahradit reprezentanta Zmrhala, kterého už by tentokrát mohla zlákat bundesligová vábení.
Co se týče dalších krajních záložníků, tak Slovák Mihalík by prý rád hrál před ME "21" pravidelněji, proto je na odchodu na hostování, je tu i Mingazov, ale pokud by přišel Vukadinovič, mohly by jeho raketové motory poblíž pravé postranní čáry posunout hru Slavie zase do trochu jiné dimenze.
Vpředu zůstávají Škoda s Mešanovičem, za nimi se o vzestup na výsluní bude prát dvojice van Buren + Železník.
Tohle vypadá jako hodně našlapaný kádr s velkou zástupností a variabilitou i pro různé typy rozestavení.
Na to, že Slavii na jaře čeká "jen" 14 ligových utkání a nejvýše 3 duely Mol Cupu, bude mít v týmu opravdu spoustu hladových vlčáků – a udržet i u těch, co se na hřiště nebudou dostávat tak často, jak by chtěli, pocit týmové sounáležitosti, bude jedním z hlavních úkolů trenéra Šilhavého.
Jak je to se Slavií a s Financial Fair Play?
Co se týče celkové situace klubu, dalším avizovaným prvkem zvýšení komfortu a stability má být převod stadionu Eden z rukou jeho současných vlastníků, stojících mimo klubové struktury, do majetku CEFC. Původní plány na rekonstrukci stadionu a zvýšení jeho kapacity už sice Jaroslav Tvrdík odvolal, ale i bez toho by scelení klubu a stadionu v rukou jediného vlastníka Slavii opět pomohlo.
Každá mince má i svou druhou stranu. Slávistické provozní finance generuje z vysokého procenta CEFC, jakožto vlastník i generální partner klubu. Pokud by snad jednoho dne měl jeho zájem o Slavii ovadnout, dejme tomu kvůli možnému posunu v nastavení česko-čínských politických či obchodních vztahů, vyvstaly by samozřejmě otazníky.
I výše kontraktů, které Slavia s hráči uzavírá, se posunula do notně luxusní zóny, jejíž profinancování by za CEFC uměl v případě nouze převzít málokdo. Úvahy podobného typu ovšem slávističtí představitelé pochopitelně odmítají jako zcela bezpředmětné.
Na konci roku 2016 publikovali výroční zprávu. Z ní vyplývá, že za první rok vložila společnost CEFC do klubu 297 milionů korun. Přičemž za sezonu 2015/16 vykázal klub ztrátu ve výši 117 milionů korun. A peníze z Číny do Prahy zjevně tečou dál.
Fanoušci konkurenčních klubů už se na sociálních sítích ptají, jestli se Slavia náhodou nemůže ocitnout v křížku s principy Financial Fair Play, programu UEFA, který dbá na finanční stabilitu klubů, v zásadě o to, aby neutrácely výrazně víc, než si vlastní činností vydělají. Před časem už se ostatně pod kontrolou tohoto systému ocitla i pražská Sparta, nakonec ale dostala pozitivní dobrozdání.
Princip je velmi složitý, licenční manažer Stanislav Rýznar, který v tomto ohledu na pravidla UEFA dohlíží, zmiňuje dvě základní premisy.
"V případech klubů, které nový vlastník zdvihá na nohy, obvykle sledujeme, zejména jestli nejde jen o spekulativní krátkodobé půjčky do rozpočtu klubu, které by mohly zvyšovat jeho zadlužení," říká Rýznar.
Své pohledávky společnost CEFC kapitalizovala
V tomto bodu by už Slavia měla mít všechno v pořádku. Dlouho sice CEFC posílala peníze právě formou půjček, ale poté, co dokoupením Šimáněho akcií získala prakticky stoprocentní vlastnický podíl, vyhlásila, že její pohledávky byly kapitalizovány, tedy zapsány do základního kapitálu klubu.
Rýznar zmiňuje i druhou podmínku. "UEFA přesně definovala několik účetních položek, ať už v příjmové, tak i výdajové složce. A právě jejich vzájemná bilance je průběžně pod licenční kontrolou. Týkají se především provozu A-týmu, výdajů na přestupy, hráčských platů a podobně, ale paleta je to širší a komplikovanější. Nutno zdůraznit, že se výpočet nekryje s klasickou účetní uzávěrkou, příslušné sledované položky jsou opravdu specifické. Jde o to, aby ve sledované bilanci za jedno účetní období nepřekročila ztráta 5 milionů eur (135 milionů korun) a zejména pak v tříletém období kumulovaně 35 milionů eur (945 milionů korun)."
Jedna "přešvihnutá" sezona teoreticky může vzbudit vyšší pozornost kontrolních orgánů, vyčíslená kumulace ztráty v tříletém období už by pak mohla vyvolat i případné sankce. A to pokutu, případně zákaz nákupu hráčů, nejzazším trestem může být i stopka pro start v evropských pohárech. Čemukoli takovému je ale Slavia (zatím) na hony vzdálená.
A případ Jaromíra Zmrhala naznačuje, že už je výhledově připravená i na racionální obchodní politiku, ve které se cení nejen umění výhodně nakoupit, ale i prodat. A přitom i vyhrávat a sbírat trofeje. Slavia už má na ně velkou chuť.
