reklama
 
 

Brněnští "boccisté" chtějí dobýt Rio. I když na paralympiádu přijeli poprvé

9. 9. 2016
Kamil Vašíček a Kateřina Cuřínová zažijí atmosféru paralympijského turnaje poprvé. Čeští boccisté si přesto věří na medaili.

Brno - Kamil Vašíček a Kateřina Cuřínová patří mezi další české paralympijské naděje, které již v tuto chvíli pilně trénují v brazilském Riu de Janeiru svou disciplínu, tedy bocciu.

Co je boccia?

Paralympijská disciplína, která je podobná francouzské hře pétanque a je určena lidem s těžkým tělesným postižením, kteří jsou odkázáni na invalidní vozík.

Původně ji provozovali pouze lidé postižení dětskou obrnou. Stala se ovšem natolik oblíbenou, že se postupně začala dělit do různých kategorii právě podle vážnosti poruchy hybnosti.

Hráči boccii mohou být hodnoceni v osmi klasifikačních třídách, ovšem na mezinárodní úrovni se hraje ve čtyřech kategoriích. Česká republika má hráčku kvalifikovanou v kategorii BC1 – Kateřinu Cuřínovou, která hraje s maminkou - asistentkou. To jsou hráči, kterým stupeň postižení nedovoluje si míček zvednout ze země. Takže maminka ji podá míček a ona ho poté odhodí do hracího pole.

Ve druhé klasifikační třídě hrají hráči, kteří žádného asistenta nepotřebují. V kategorii BC3, kde bude o medaile bojovat i Kamil Vašíček, nastupují hráči s nejvyšším stupněm postižení. Využívají pomocné zařízení, tedy rampu a je s nimi přítomen i asistent, který následuje jejich pokyny.

Ve třídě BC4 soutěží hráči s těžkou pohybovou dysfunkcí všech čtyř končetin. Hráči nejsou oprávněni k asistenci spoluhráče v případě odhodu rukou, ale mohou mít asistenci při odhodu nohou.

"Odjakživa bavil lidi hod na cíl. To je i gró tohoto sportu. Této hry. Úkolem sportovců je odhodit své barevné míče co nejblíže k bílému odhozenému míči do pole. Hraje se na kurtu 12,5 x 6 metrů. A všechny míče samozřejmě musí zůstat na hracím kurtu," vysvětluje hlavní trenérka Michaela Řiháčková.

Kamil Vašíček až do roku 2004 vedl  běžný život, věnoval se florbalu a závodně lyžoval. Poté ovšem přišel těžký úraz páteře, který  od základu změnil život dnes dvaatřicetiletého rodáka z Boskovic. Kamil je odkázán na invalidní vozík a je kompletně závislý na asistenci druhé osoby.

"Já jsem se prvně s bocciou seznámil v Praze v rehabilitačním Centru Paraple, kde jsem to viděl poprvé. To jsme si jen tak s kámoši zkoušeli zahrát. Asi po třech letech po úrazu už jsem hledal, co bych tak mohl dělat. Tak jsem zjistil, že v Brně je sportovní klub Kociánka a tam jsem začal hrát," zavzpomínal na své začátky Vašíček.

Ve své disciplíně je přitom mimořádně úspěšný. Jezdí po světě a sbírá medaile. Naposledy loni na přelomu října a listopadu úspěšně reprezentoval Českou republiku na světovém poháru v Kolumbii.

Vybojoval stříbro, což mu vyneslo další body pro splnění kvalifikace na letošní paralympijské hry. "Asi jako každý sportovec, co jede na olympiádu nebo paralympiádu, tak mám ambice na medaili. Neříkám, že jedeme přímo pro medaili, jsem takový opatrnější, ale šance tam jsou. Uvidí se, jak sedne forma a hra," prozradil Vašíček.

Na paralympijských hrách nebude reprezentovat Českou republiku sám, v kategorii BC1 se na turnaj do Ria totiž kvalifikovala Kateřina Cuřínová. "Je to nádherný pocit, protože na paralympiádu jedu poprvé v životě a tímto jsem si splnila svůj sen. Snažila jsem se o to dvě sezóny. To znamená 8 let," neskrývala své dojetí ještě před odletem Katka Cuřínová.

autor: | 9. 9. 2016

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama