reklama
 
 

Totální oběť, závislost a špetka šílenství. Björndalen vydřel kariéru, která se vymyká chápání

4. 4. 2018
Končí jedna biatlonová éra. Ole Einar Björndalen byl po pětadvaceti letech aktivní dospělé kariéry donucen odejít.

Praha - Když v roce 2005 získal čtyři zlaté medaile na světovém šampionátu v rakouském Hochfilzenu, prohlásil: "Jsem jako kanibal. Pořád mám hlad. Chci sníst všechny své soupeře." A legendární přezdívka byla na světě.

Ole Einar Björndalen měl už před třinácti lety všechno podstatné zdánlivě za sebou. Už tehdy měl všechny velké tituly poskládané doma v garáži. Mluvil o tom, že chce závodit ještě tři roky, ale láká ho olympiáda ve Vancouveru v roce 2010.

Nakonec jej posedlost biatlonem dovedla ještě o osm let dál, takřka k hranici možného. Ke statusu nadčlověka. A k mnoha dalším triumfům a medailím. Nor natolik splynul v jedno se svým milovaným sportem, že nechtěl končit ani po letošní, snad první vyloženě nepovedené sezoně.

Přestože selhal v norské nominační bitvě na olympijské hry v Pchjongčchangu, závodit toužil dál, i ve svých čtyřiačtyřiceti letech. Lékaři ale byli proti.

Rozhodnutí, které nestárnoucí sportovní fanatici leckdy odmítají učinit, Björndalenovi vlastně usnadnili. Pokračování neuvěřitelné kariéry zamezily problémy s nepravidelným srdečním rytmem. Norský velikán se loučil v slzách.

"Má motivace je nezastavitelná," potvrdil dvacetinásobný mistr světa a osminásobný olympijský vítěz chuť dále se rvát.

Jeho jméno poprvé obletělo biatlonový svět v roce 1993. To startoval coby neznámý mladík na světovém šampionátu juniorů a zcela nečekaně si mistrovství podmanil ziskem tří zlatých medailí. Tahle překvapivá nadílka jako by předznamenala epický pětadvacetiletý příběh.

O čtyři roky později už mu na krk věšeli medaile mezi dospělými. To byl nicméně teprve začátek. Poslední cenný kov z velké akce získal loni na MS v Hochfilzenu, stříbro ve stíhacím závodu. Suma sumárum vybojoval na mistrovstvích světa těžko pochopitelných 45 cenných kovů. Na olympiádách jich posbíral třináct.

K podobné kariéře může vést jediná cesta - totální oběť sportu, závislost na něm a rovněž špetka šílenství.

O Björndalenovi se dodnes traduje, že v začátcích své kariéry pravidelně na zastávkách Světového poháru spával s malorážkou v posteli. Jediný přemožitel fenomenálního Nora z již zmíněného MS 2005, Čech Roman Dostál, v rozhovoru pro ČTK vylovil z paměti jinou historku.

"Vzpomínám, jak za ním na střelnici stála se stopkami tehdejší manželka Nathalie Santerová. On sebou mlátil o zem a ona mu pořád hlásila časy střelby, dokud nebyl spokojený," zavzpomínal na slavného soupeře.

Björndalen svůj obří talent nenechal ležet ladem. Byl perfekcionista. Dřel do úmoru i ve chvíli, kdy se zdál být neporazitelný. A proto dokázal sbírat úspěchy i v pozdějším věku, ve chvíli, kdy se biatlonová špička šmahem rozšiřovala. "Na začátku bylo pět šest dobrých biatlonistů, s nimiž jsem mohl soupeřit. Teď jich je ve špičce kolem třiceti," svěřil se před časem rodák z Drammenu. 

Miliony jeho fanoušků nyní smutní, podobně jako smutnily před čtyřmi lety. Tehdy Björndalen rezolutně oznámil: "Po olympiádě v Soči ukončím kariéru."

Osud ale mínil jinak. V Rusku totiž tehdy čtyřicetiletý matador znovu uchvátil sportovní svět. Triumfoval hned v úvodním sprintu a další zlato přidal v klání smíšených štafet. Překonal legendárního běžce Björna Dählieho a stal se nejúspěšnějším sportovcem historie zimních her (letos v Pchjongčchangu jej na této pozici vystřídala krajanka Marit Björgenová, pozn. aut.).

Fenomenální úspěch Björndalena opět nalomil. Když seznal, že je stále schopen porážet největší mladé hvězdy, neviděl důvod, proč se s biatlonem loučit. Dalším milníkem se mu stal domácí šampionát na Holmenkollenu o dva roky později. I na ten se připravil dokonale a získal čtyři medaile. Proto ani tentokrát nenašel sílu pověsit malorážku s lyžemi na hřebík, byť mnozí považovali domácí úspěch za ideální příležitost k loučení.

Vyprávějte to ale Björndalenovi. 

Introvertní superstar si nedala říct. Vždyť do dalšího olympijského zápolení chyběly už jen dva další roky. "Ole neskončí, dejte na mě," tvrdil tehdy Francouz Martin Fourcade ve chvíli, kdy se o konci biatlonového krále mluvilo jako o hotové věci.

Už ale jeho monstrózní investice před sezonou 2016 dávala tušit, že svou biatlonovou budoucnost Nor nevidí pouze jako roční záležitost. Tehdy si pořídil obrovský osobní obytný kamion, najal k němu tři řidiče a udělal z něj své tréninkové centrum s kuchyní, koupelnou, šesti ložnicemi, běžeckým pásem pro kolečkové lyže, posilovnou a laserovou střelnicí. "Přemýšlel jsem o tom pět let a pracoval na tom dva roky. Mým snem a motivací bylo povýšit trénink na nový level," hlásil tehdy Björndalen.

Další olympiády už se přesto nedočkal. Tedy vlastně ano, ale prožil ji jinak. Jako největší fanoušek své ženy, Bělorusky Darjy Domračevové. A i v této roli uspěl na výbornou. Při šokujícím zlatém triumfu běloruské štafety zářil upřimným štěstím.

To už tušil, že jeho biatlonová éra je definitivně sečtena. Stejně tak ale tuší, že se na ni už nikdy nezapomene.

autor: Aleš Vávra | 4. 4. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama