Praha - Před čtyřmi lety překvapil nejen fanoušky ale i sám sebe. V biatlonovém Světovém poháru Jaroslav Soukup příliš nezářil, přesto si poté na olympijských hrách v Soči dojel ve sprintu pro senzační bronz. Letos zažívá ještě utrápenější sezonu a nominační pozvánku do bojů pod pěti kruhy dostal až na poslední chvíli.
"Tehdy jsem na něco takového myslel maximálně ve snu, v průběhu sezony jsem takhle vysoko nikdy nebyl. Ale pořád se mi vedlo o kus líp než teď před touhle olympiádou," uvedl před odletem na soustředění do Almaty pětatřicetiletý Soukup, kterého v lepších výsledcích v poslední době brzdilo i zdraví.
Proto telefonát od šéftrenéra Ondřeje Rybáře, který mu měl nominaci oznámit, zase tolik neočekával. "Přiznám se, že už jsem to přestal nějak prožívat. Říkal jsem si, že když nepojedu, nic se nestane. Jsem moc rád, že to dopadlo a bude to hezké zakončení kariéry," dodal.
Zázraky ale od sebe očekávat opravdu nemůže. Ve Světovém poháru byl letos nejlépe 25. ve sprintu v Oberhofu. "I proto jsem to nebral nijak vážně, prostě jsem neměl výsledky, proto jsem neměl nominaci jistou. Necítil jsem se optimálně tak jako v Soči, snad se zase zvednu," doufá.
Inspirací mu mohly být bronzová a stříbrná olympijská medaile, které si ještě před odjezdem směr Asie stihl prohlédnout. "Mám je ve vitrínce. Kamarád se u mě zastavil na návštěvě a chtěl je vidět, tak jsem si je zase prohlédl i já," přiznal.
Když se vracel z posledních her s takhle cennou výbavou, slíbil rodince odměnu. "Pořídili jsme si skluzavku, houpačku, děti si to moc užily. Na jaře budeme stavět bazén, ale to tedy není odvislé od úspěchů na olympiádě, to už jsem koupil před ní," směje se Soukup.
Rodina je právě to, co nyní jilemnického biatlonistu naplňuje optimismem a chutí do závodění. Po Oberhofu ho totiž vyřadily ze hry vysoké horečky, a tak sebevědomí pro olympijská zápolení ani nemohl pořádně nabrat.
Konec kariéry? Bude záležet na výsledcích
"Naštve to, když člověk konečně zajede nějaký výsledek, ale druhý den už na vás leze nemoc a musí závody opustit. Teď jsem ale fit, mám za sebou i nějaké tréninky a cítím se dobře," těší českého reprezentanta.
Hlavou se mu už honí myšlenky, co bude po bude po návratu z Pchjongčchangu. "Hodně nad tím přemýšlím, záleží na výsledcích, uvidíme. Když nezajedu nic pořádného, tak to nemá cenu a budu se věnovat rodině. Co se týče dalšího zaměstnání, ještě jsem nad tím nepřemýšlel," přiznal.
Během kolotoče kolem biatlonu však stihl vystudovat magistra tělesné výchovy a sportu. Nabízí se tak, že by mohl u reprezentačního týmu zůstat jako jeden z trenérů.
"Do budoucna si to představit umím. Snad to ve mně je a budu moct předávat zkušenosti. Teď si můžu myslet, co chci, ale pak třeba zjistím, že to nejde. Uvidíme, jestli mi to sedne," nechce předbíhat Soukup.
