Velká sóla pro Baroše a chlapíka, co nechce být Rosickým č.2

Luděk Mádl Luděk Mádl
2. 3. 2015 6:00
Náskok Plzně na Spartu se po 18. kole fotbalové Synot ligy zvýšil, Viktorii v tom pomohla ostravská alergie na rudé dresy
Milan Baroš se do sparťanské obrany snášel jako vigantický drak, jak se mu přezdívá
Milan Baroš se do sparťanské obrany snášel jako vigantický drak, jak se mu přezdívá | Foto: Dalibor Sosna

Glosář - Co Spartu zasmuší, to Plzeň a Jablonec potěšilo. Když Pavlenkova "zapomenutá" noha zázračně vykopla ze středu branky Lafatovu penaltu, sparťané už tušili, že na Bazalech tentokrát nevyhrají.

Starosti měla v 18. ligovém kole i Plzeň v Hradci Králové, kde vyhlásili fotbalové povstání: "votroci" se totiž s až nečekanou houževnatostí odmítají smířit s rolí sestupujícího číslo 1. Nicméně Viktoria si s tou rebelií nakonec rady věděla.

A Jablonec? Ten si nakonec namazal Bohemku takříkajíc na chleba. Takže po 18 kolech to v čele tabulky vypadá takhle: 1. Plzeň 44 bodů, 2. Sparta 41, 3. Jablonec 39 bodů.

A jeden z nejočekávanějších duelů jara, tedy mač Jablonec-Sparta, už se blíží, dojde k němu v přespříštím kole, konkrétně 14. března...

Na skutečnost, že Sparta dopustila, aby jí Plzeň o další dva body poutekla a Jablonec se přiblížil, měla vliv spousta lidí. Ale dva z nich vypíchněme obzvlášť.

Na sparťanskou obranu se totiž na Bazalech stále a znova (dokud mu nedošly síly) snášel vigantický drak jménem Milan Baroš. Někdejší snajper Liverpoolu dával do hry s pražským rivalem, baníkovci nenáviděným, to nejlepší, co z něj ještě zbylo. A bohužel i pár unfair kousků navíc... To všechno s jediným cílem: Nějaké ty body Spartě sebrat. A stalo se. I díky Barošovu gólu.

A druhé velké sólo? V plzeňském dresu tentokrát mimořádně vyčníval výkon Daniela Koláře. Ono být efektivní v zápase, který skončí 6:0, jako ten posledně s Budějovicemi, je sice fajn, ale není to až taková frajeřina, jako když se s protivníkem o skóre dlouho taháte. Jako teď Viktoria v Hradci, který dvakrát její náskok vyrovnal.

Jenže když máte na hřišti plejera, který s naprostou lehkostí první gól dá, na druhý finálně přihraje a třetí pak založí rozhodujícím ziskem míče, jde všechno snáz.

Daniel Kolář ve svém osobním životě prožil v době relativně nedávné velmi smutné chvíle, zemřela mu manželka. A něco takového zatřese s každým. Nicméně říká se, že nejlépe se takové věci vytěsňují z hlavy prací. A nutno říct, že na svém fotbalovém pracovišti teď Daniel Kolář opravdu exceluje, klobouk dolů.

V reprezentaci získal Kolář zprvu nálepku "muže, který hraje na podhrotu, když nemůže nastoupit Rosický". To je hodně ošidná a pro Koláře nepříjemná škatulka. Proto sám opakovaně zdůrazňoval: "Rosický je Rosický a já jsem Kolář." A že může být národnímu týmu velmi platný, ukázal naposledy třeba v Kazachstánu. Počítám, že ani příští nominační pozvánka ho nemůže minout.

Milá Sparto, a co zpětný chod?

Ostrava-Sparta 1:1. Ať už je Baník v jakémkoli stavu, válčí s vlastními fanoušky, nebo ho oslabily zimní odchody, proti Spartě ze sebe vydá vždy to nejlepší v sezoně. (Škoda pro něj, že v soubojích s jinými soupeři už svou motivaci takhle nevybičuje...)

Kukec najednou šněruje kličky jak Brazilec, na Štěpánovy tryskové motory takový Costa ani nereaguje a Baroš každou chvíli střílí. Protože si umí vybrat místo, dostává dobré přihrávky a sparťani ho zoufale špatně brání.

Ke své smůle ale Baroš ze všech šancí využil jedinou, to když vycvičil z umění správné reakce Kadeřábka.

Ochozy z Baroše šílely nadšením, méně už hráči Sparty, kteří poukazovali na jeho občasnou teatrálnost. Ta gradovala, když mu sudí Kocourek, dle televizního záznamu zcela správně, písknul ruku - a Baroš sehrál tak ublíženou etudu, až by mu jeden uvěřil, že je od narození bezruký. Navíc si gólman Štěch asi nepamatuje, že by se po jeho hrudníku prošel někdo tak zdánlivě bezděčně (a také beztrestně)  jako v sobotu na Bazalech právě Baroš.

Sparta sice také dokázala čas od času vyprodukovat nějakou tu šanci, ale s Baníkem měla asi až nečekaně mnoho starostí.

Třeba i proto, že Kadlec působil v podstatě jako druhý hrot, takže v záloze měla Sparta o jednoho muže méně než obvykle. A tato skutečnost v kombinaci s faktem, že se Pražané příliš nezatěžovali nějakým bráněním v aktivním bloku, umožňovala samozřejmě baníkovcům o to snazší průniky přes střed pole.

Ano, Kadlec vstřelil krásný gól a po dvou zásazích v síti Příbrami nyní může být oslavován jako mesiáš, kterého ve Frankfurtu nepochopili. Možná se tam ale po něm chtělo i trochu víc než jen číhání na balony.

Co se týče defenzivní fáze Sparty, troufnu si tvrdit, že na to, aby mohla být úspěšná, ať už zanedlouho v Jablonci, nebo třeba posléze proti Plzni, bude v tomto ohledu muset povýšit svou hru na výrazně vyšší "level".

Zejména když pro obránce Sparty nyní, na startu jara, platí, že poté, co jim zbytek týmu příliš nepomůže, ve vzniklých krizových situacích chvílemi tonou.

Hradec už nemá co ztratit

Hradec Králové - Plzeň 2:3. Ani vystoupení Viktorie na východě Čech tentokrát nebylo právě čítankové. Na terénu, na němž by se pověstný kulečník asi opravdu hrát nedal, se částečně mazaly technické rozdíly a to bylo domácím ku prospěchu.

Podzimního propadlíka nastartovala zjevně vydařená příprava, zimní personální tahy (konec Kuliče, příchod Tita, udržení Dvořáka), nečekaný bod z Mladé Boleslavi a také vědomí, že tady už prostě není co ztratit, leda získat.

A když navíc Plzeň Hradci nechtěně, ale vydatně pomáhala, bylo z toho ještě čtvrt hodiny před koncem drama s průběžným skóre 2:2. První gól Hradci věnovala dvojice Kozáčik-Hubník komickou vložkou, parodující pokus o základní rozehrávku. Při druhém pak kouče Koubka rozběsnila série snad pěti prohraných soubojů, která vyvrcholila kombinací do obrany rozevřené jak výkladní skříň.

Snahu Hradeckých ovšem přetrumfla Kolářova aktuální herní pohoda a mimořádná efektivita, jak jsme zmínili už v úvodu. Před duelem se Slavií tedy viktoriáni sice procitli z růžových snů, ale na rozdíl od Sparty bez ztráty kytičky.

Škoda versus Potočný

Slavia-Teplice 2:2. Další parádní fotbalový zážitek. Jak z hlediska dramatičnosti duelu, tak i herní kvality.

Na jedné straně zářil Milan Škoda, donedávna kvůli tehdejší těžké personální nouzi Slavie stoper, teď nejlepší střelec ligy.

Na straně druhé Roman Potočný, chlapík, co se teď v lize zničehonic zjevil takřka ve čtyřiadvaceti letech. A z fleku dvěma parádními góly (takřka) odstřelil Slavii.

Nakonec to skončilo plichtou těch dvou. Oba poslali na branky dvě střely, jež skončily gólem, přičemž ale té Škodově pomohl do sítě až zásah brankáře Grigara, takže branka na 2:2 byla připsána jemu jako vlastní.

I tak už ale Škoda nastřádal v téhle sezoně tucet gólů a aktuálně pluje na vlně absolutního sebevědomí, které mu umožňuje pálit těmi nejrozličnějšími způsoby a takřka pokaždé velmi nebezpečně. Jeho přerod z hlavičkáře-bijce v komplexního útočníka je opravdu pozoruhodný, po zmíněné stoperské mezifázi obzvlášť.

Ale co je to proti Potočnému, který pravda kdysi juknul do ligy v Bohemians, ale jinak je to spíš neukotvený poutník životem... Opava, Táborsko, divizní Brozany... A vidíte, teď Slavii suše práskne pod břevno gól z pětadvaceti metrů. Gólmana Hrubeše nejspíš ani nenapadlo, že by to zrovna tenhle týpek mohl vůbec zkoušet, natož úspěšně...

Atmosféru zápasu vybičovaly i diskuse nad některými výroky rozhodčích. Slávisté hlavně reklamovali možný aut před druhým gólem Teplic. Nevím, po mém soudu míč ještě teoreticky stále mohl lízat lajnu.

Horší to bylo, když Ljevakovič stáhl zezadu za dres uvnitř šestnáctky Pitáka. Místo aby dostal druhou žlutou kartu v zápase a kopala se penalta, chytil jen Vukadinovič karetní napomenutí za protesty. Čtvrté v sezoně, takže v Plzni stejně jako Piták (ze stejného důvodu) nemůže hrát. Nutno dodat, že Piták mohl být v první půli hodně rád, že za tvrdý faul dostal jen žlutou, spíš to byla taková oranžová karta...

Ale vraťme se k neodpískané penaltě. Sudí Zelinka byl přestupku relativně blízko, jenže měl ho v zákrytu podobně jako z druhé strany jeho asistent Hock. Slavii, pravda, takové konstatování vztek neutlumí, slzy neusuší a body nepřidá.

Č. Budějovice - Brno 1:3. Ti silní si kladou za cíl vyhrávat pořád, ostatním většinou stačí model "jednou ano, jednou ne". Jenže oba tihle soupeři měli vstup do jara tristní, takže další škobrtnutí už hrozilo pořádným šlápnutím do bláta.

A to se stalo Jihočechům. Brněnská sestava, oproti jarnímu startu přeobsazená na pěti pozicích, nastřílela domácím poměrně jednoduché góly. A trenér Luboš Urban se musel po nedělním jednání akcionářů odporoučet.

Tak schválně, vrátí se na rodnou hroudu po sedmi letech "tataráčkový Franz"? Nebo manažer Martin Vozábal vsadí na někoho normálního?

Dukla-Liberec 3:1: Jiří Kotrba určitě nebude nadšený z vtipů, že ho Jihočeši vyslali na sever proto, aby na záchraně Českých Budějovic pracoval v Liberci... Každopádně nulový bodový zisk po dvou jarních prohrách 1:3 jistě představy šéfů Slovanu nenaplňuje.

Občas se dějí divné věci. Tak třeba trojnásobný mistr lepí v poslední chvíli klíčové místo své sestavy stoperem přicházejícím, a to bez legrace, z týmu Kozlovny (!). Ano, tam se Erich Brabec udržoval poté, co s ním Bohemka neprodloužila smlouvu, což mi vzhledem k jeho výkonům před vyřazením ze sestavy přišlo jako poměrně adekvátní krok.

Liberečtí v něm ovšem poté, co je nechal vysněný Radoslav Kováč v loji, vidí rezervního spasitele. Bude zajímavé sledovat, jak se jim Brabec vyplatí. Na Julisce začal výstavním vlastencem.

Jihlava-Slovácko 0:1. Chtěl posily, nedostal je. Pak přišla domácí porážka od Jablonce. Také na Jihlavu už trenér Habanec potřeboval Slovácko nabudit na milion procent. A dokázal to. Podmínky skromné, efektivita vysoká, jinde by se od něj mohli učit.

Jablonec-Bohemians 3:0. Pamatujete si na Maradonovo sólo proti Anglii? Přes kolik hráčů musel v Mexiku 1986 prokličkovat? Martin Pospíšil to měl proti "klokanům" jednodušší. Na vlastní polovině vzal míč a běžel s ním dopředu. Pořád. Neatakován. Až doběhl zhruba k hranici šestnáctky. Tam vystřelil a byl z toho gól. Jak jednoduché! A pak už jen přibyly další dva.

Příbram - Mladá Boleslav 2:0. Na jaře se ještě skoro ani nezačalo, ale Karel Jarolím už jistě dumá nad tím, jak v létě zase rozstřílí boleslavský kádr k nepoznání. Domácí plichta s Hradcem a prohra v Příbrami? To jistě nejsou výsledky, se kterými by aspirant Evropské ligy kalkuloval. Šance Středočeši mají, ale ve velkém je neproměňují. A v obraně kupí dětské chyby.

A to pak může jednou za čas opět promluvit i kouzelná levačka Martina Zemana, když přihrávky z ní vyčarují dva pěkné góly.

Co je zajímavé, v Příbrami se průběžně objevuje spousta hráčů, kteří měli talent na mnohem víc než na to, aby kopali zrovna u Litavky. Když jsem teď v Dohránu zahlédl jakýsi punkový fialový pruh obepínající Zemanovu mozkovnu, napadlo mě, že někteří z nich nad tím, proč vlastně skončili tam, a ne třeba ve Španělsku, ještě nejspíš asi nezačali přemýšlet. Což možná samo o sobě dává naší otázce odpověď.

Tedy, aby mi nebylo špatně rozuměno... Žijeme ve svobodné zemi. A pokud se Martin Zeman ve svých takřka 26 letech nejlépe cítí právě s takovým účesem, nikdo mu to nemůže mít za zlé. Ani mu vyčítat, že ho asi baví trávit svá nejlepší fotbalová léta v Příbrami.

To vše ovšem navzdory tomu, nebo spíš - zdánlivě paradoxně - právě proto, že se na něj na Letné kdysi vyptával i Real Madrid. A z toho by se asi, uznávám, zbláznil leckdo.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

 

Právě se děje

Další zprávy