Londýn - Už rozehrávku před finále Wimbledonu zvládla Petra Kvitová tak skvěle, až kouče Davida Kotyzu vylekala. O pár hodin později na centrálním dvorci smetla Kanaďanku Eugenii Bouchardovou a svého kouče pak viděla v lóži netradičně plakat.
"Teď vám asi nejsem schopen říct nic chytrého. Ten zážitek je ve mně," naoko odmítal Kotyza novináře necelou hodinu po finále. Bylo na něm vidět, jak se téměř chvěje dojetím. Po mečbolu i on utíral slzy. "Vypadalo to, jako že mi něco spadlo. Jindy se směju těm, co brečí, a teď jsem se sám rozbrečel jako ženská."
Z Petry šel strach
Jeho svěřenkyně mu naznačila už v rozehrávce na zápas, že je na cestě za titulem. "Nezkazila míč, zkoušela si údery. Všechno jí tam padalo. Servisy i returny. Koukal jsem, fakt... Až jsem měl strach," řekl Kotyza s tím, že Kvitovou takhle hrát neviděl od konce hvězdného roku 2011. "Říkal jsem si: To jsem zvědav, jestli si to sedne, jak to vypadá. A ono si to sedlo. Tím svým výkonem ukázala, že je velká hráčka."
Kvitová na centrkurtu předváděla téměř dokonalý tenis. Skoro nezkazila, střílela vítězné míče i dobře bránila. "Je to mimořádný výkon v nejtěžší chvíli. Ještě víc než výsledek nějaké práce je to výpověď o ní. Je to v ní," chválil kouč.
Pro Kvitovou je Wimbledon srdeční záležitostí. Za posledních pět ročníků turnaj dvakrát vyhrála, letos a v roce 2011, jednou byla v semifinále a dvakrát ve čtvrtfinále. Na žádném jiném grandslamu nemá takhle dobrou bilanci. "Ve Wimbledonu se cítí dobře. Od prvních kol to úplně neřešila. Měla to asi takhle: "Jsem ve Wimbledonu a chtěla bych tu něco velkého předvést." A přesně to udělala," řekl Kotyza.
Kvitová si naložila sama
Pro Kotyzu může být letošní triumf i určitým zadostiučiněním. Když se Kvitové po úspěšné sezoně 2011 tolik nedařilo, slyšel kritiku a poslouchal i hlasy, že by měl odejít. "Tohle k mému povolání patří. Vážím si na Petě toho, že mi důvěřuje. I ve chvílích, kdy se nám nevedlo. Kdy nehrála, jak jsme si představovali," řekl Kotyza.
Uvědomoval si, že laťka po prvním wimbledonském triumfu před třemi lety byla nastavena hodně vysoko. "Výš, než bylo záhodno. Naložila si sama, tlak z okolí je přirozený, ale dokud ho člověk nezažije, opravdu ho nepozná. Číst si o něm je k ničemu. To je jako byste slyšel, jak to smrdí, když šlápnete do ho.... Ale teprve, když do něj opravdu šlápnete, užíváte si to se vším všudy," přirovnal Kotyza.
Jak se Kvitová vyrovná s druhým grandslamovým vavřínem, trenér netušil. Po tom prvním se dlouho sžívala s tlakem a očekáváním. "S ženskýma je to zvláštní. Člověk se probudí, něco čeká, ta realita je jiná. A když večer usíná, tak si vlastně říká, že to není žádné překvapení. Mě teď Petra překvapila mile. Ale už v Paříži, byť tam výsledkově neprorazila, jsem viděl záblesky Petry - šampionky," řekl.
