Praha - Fotbalový Arsenal je po polovině soutěže v čele Premier League a na dobré cestě k tomu, aby oslavil svůj první titul od legendární "sezony neporazitelných" 2003-2004.

V zatím slibně rozjetém ročníku pomáhají Arsenalu jak skvělé výkony Petra Čecha, tak řada dalších posil, které Arséne Wenger do týmu přivedl, ale i nová taktika a tápání soupeřů.

Zbývá ale odehrát ještě osmnáct kol a před Arsenalem leží několik problémů, které musí vyřešit, aby k vysněnému titulu dokráčel.

Nejdřív splatit dluhy, pak utrácet

Prvním výrazným předpokladem nynější formy Arsenalu jsou zvučné posily z nedávné doby. O trenérovi Arséne Wengerovi se dlouhodobě tvrdilo, že nechce utrácet velké částky, ale realita byla taková, že ani nemohl. Prioritou bylo splatit dluh za nový stadion, protože nechtěl dostat klub do finančních problémů. Tak aby Arsenal nedopadl jako před lety Leeds, jehož po výborných sezonách stáhly dluhy do druhé ligy. Stačilo dvakrát nepostoupit do Ligy mistrů.

Wenger těžkou úlohu "spořílka" zvládl perfektně. Každý rok mu odcházeli klíčoví hráči – Cesc Fábregas, Samir Nasri, Emmanuel Adebayor, Alex Song nebo Robin van Persie, ale on se i přesto s týmem neustále držel v první čtyřce.

Po doplacení dluhu za Emirates stadium si nyní Wenger může dovolit utratit více peněz, díky nimž do klubu přivedl hráče kalibru Mesuta Özila nebo Alexise Sáncheze (další navíc mohou přijít v lednu, více zde).  Než do klubu přestoupil Özil, byl nejdražším nákupem v historii Andrej Aršavin, jenž do Londýna přišel v roce 2009 za 16 milionů liber. Příchod německého záložníka (2013) vyšel na 40 milionů, Chilan Sánchez byl o rok později jen o pár milionů levnější.

Wenger zkrátka ukázal, že se nebojí utratit značný obnos peněz, pokud za to daný hráč stojí. Dokonalý je v tomto příklad Sáncheze. Arsenal má ve svém kádru spoustu technicky skvěle vybavených hráčů, ale až příchod přímočarého Chilana z Barcelony z nich dostal to nejlepší. V týmu nelze mít jedenáct technických hračičků. Je potřeba, aby byl kádr vyvážený a různorodý. Rozdílné typy hráčů se v konečném důsledku skvěle doplňují.

Větší důraz na defenzívu a vliv Čecha

Druhým faktorem je změna hry Arsenalu v klíčových duelech. Arsenal je známý tím, že dlouhodobě předvádí nejhezčí fotbal v Anglii. Zápasy Gunners díky jejich stylu hry často sledují i nestranní fanoušci. Wenger ale míval problém zvládat nejdůležitější zápasy, protože jeho tým hrál příliš naivně. I proto má tak tristní bilanci proti Mourinhovi, který ho ve vzájemných soubojích doslova drtí.

Wenger se ovšem poučil a nyní se více zaměřuje na defenzívu. Klíčem ke zlepšení obrany je dvojice Francis Coquelin – Petr Čech. Francouzský defenzivní záložník dodal Arsenalu tvrdost, agresivitu a odhodlanost. To jsou vlastnosti, které v záloze Gunners dlouhodobě chyběly. Nasazení Coquelina bylo prvním klíčovým krokem ke zlepšení celé obrany. Jak bez něj defenzivní hra vypadá, až příliš názorně ukázal třeba zápas proti Southamptonu, z nějž Arsenal odjel s debaklem 0:4.

Druhým klíčovým mužem je Čech. O kvalitách českého gólmana svědčí nejen fakt, že nedávno překonal rekord v počtu vychytaných nul v Premier League, navíc v rekordně krátkém čase. Jeho individuální schopnosti jsou nezpochybnitelné. David Ospina měl v minulé sezoně sice průměrně více čistých kont, ale v ostatních statistikách ztrácí. Čech má průměrně za zápas více chycených střel (2,26), vyboxovaných míčů (0,63), dělá méně chyb (0,05) a zároveň posílá nejdelší přihrávky (49 m).

Přínos Čecha není pouze v individuálních schopnostech, ale také v celkové organizaci celé obrany, jejíž hru díky svým zkušenostem a schopnostem diriguje. Hráči jsou jistější, když se na brankáře můžou maximálně spolehnout. Díky obrovským zkušenostem je důležitý také v kabině, kde může usměrňovat mladší spoluhráče a dávat jim nejenom rady, ale také potřebný klid ve vypjatých situacích.

Prokletá zranění a úpadek Premier League

Arsenal byl k titulu v Premier League během posledních let několikrát blízko, ale jedním z hlavních důvodů, proč to nevyšlo, byla pravidelně velká marodka. Jiné to není ani v letošní sezoně. Momentálně jsou na marodce Santi Cazorla, Mikel Arteta, Jack Wilshere, Danny Welbeck a jako obvykle také Tomáš Rosický. V nejbližších dnech by se pak měli do tréninku zapojit Francis Coquelin a Alexis Sánchez.

Častá zranění si Wenger v některých případech způsobuje úplně sám. Názorným příkladem je poslední zranění Alexise, kterého doslova utavil, a ten si poté natáhl sval. Problém je v tom, že Wenger nerad rotuje, takže se únava hráčů stupňuje a následně přicházejí svalová zranění.

Existuje ale ještě jeden důvod, možná ten hlavní, proč je Arsenal pasován mezi největší favority na zisk titulu. Je jím postupný úpadek největších klubů v Premier League. Menší týmy se neustále zlepšují a kvalita ligy raketově roste, ale nejlepší týmy už nepatří mezi tu nejužší špičku.

Možná je to tvrdé, ale pokud srovnáme jakýkoli klub v Anglii s Barcelonou, Bayernem Mnichov, případně Realem Madrid, tak žádný do utkání nepůjde jako favorit. Dokazují to především výsledky v Lize mistrů. Úspěšnost anglických týmů z posledních let je naprosto tristní. Manchester United letos vypadl ve skupině a Chelsea s Arsenalem zachraňovaly postup až v posledním zápase. Navíc nikdo z nich neměl nějak náročnou skupinu. Vesměs to byly jednoduché skupiny, ve kterých byl maximálně jeden velký tým.

Šance Arsenalu je tedy opravdu veliká. Pokud dokáže udržet kádr mimo marodku, má velkou šanci na titul. V opačném případě skončí znovu těsně pod vrcholem.