Sánchez: Hrdina, co našel ztracenou sílu ve fotce babičky

Antonín Vavrda Antonín Vavrda
7. 8. 2012 7:00
Příběh překážkáře Felixe Sáncheze připomíná horskou dráhu...
Překážkář Félix Sánchez schovával na slavnostním ceremoniálu slzy do dlaní.
Překážkář Félix Sánchez schovával na slavnostním ceremoniálu slzy do dlaní. | Foto: Reuters

Praha / Londýn – Každé velké závody mají své hrdiny, mají své poražené. Olympijské hry nevyjímaje. Felix Sánchez, překážkář z Dominikánské republiky, sice po svém londýnském závodě ronil slzy, ovšem byly to slzy štěstí.

Slzy štěstí ze druhého olympijského zlata, které dělí osm let a na které si před finálovým závodem na 400 metrů překážek na londýnských hrách vsadil jen málokdo.

Smrt babičky jej zlomila

„V den, kdy během her v Pekingu zemřela, zlomilo mi to srdce,“ pronesl čtyřiatřicetiletý Sánchez po slavnostním ceremoniálu, který téměř celý proplakal.

O kom byla řeč? O jeho babičce, která zemřela před čtyřmi lety během olympiády v Pekingu, kde Sánchez obhajoval zlato z Atén. Zlomený hrdina malé karibské země ale v Číně vypadl hned ve čtvrtfinále. Chtěl skončit a také skončil.

Ač jej rodiče vychovávali v americkém San Diegu, vrátil se zpět do vlasti, založil si atletickou školu a jal se vychovávat nové talenty. Všichni jej už odepsali. Sánchez sice mezi lety 2001 a 2004 vyhrál 43 závodů v řadě, úchvatná série skončila hned v prvním souboji v pozici olympijského šampióna.

Jeho síla vězela v náramku

Na mítinku Van Damme Memorial v Bruselu, kde se muž s přezdívkou „diktátor“ zranil. Byl to zároveň jeho první závod poté, co věnoval do aukce IAAF (Mezinárodní atletická federace) svůj barevný proužek, který nosil na pravém předloktí jako vzpomínku na nepovedený olympijský závod v Sydney 2000.

Ztratil svou sílu stejně jako bájný Samson, když přišel o své vlasy. Od zmíněného memoriálu již nevyhrál velký závod, trápil se, a když se již začal před Pekingem zvedat (získal stříbro na MS 2007 v Ósace), přišla výše zmíněná rána shůry a smrt babičky.

Od roku 2008 nedokázal svůj čas na čtvrtce s překážkami stlačit pod 48 vteřin, potýkal se se zraněními. Jenže loni přišel zlom. Na Panamerických hrách vybojoval Sánchez dvě medaile.

Nový talisman? Fotka babičky

Na závody si začal nosit nový talisman. Barevný proužek vyměnil za fotku svého milovaného prarodiče, kterou při závodech „ukrývá“ pod dresem u srdce. Do Londýna přijel opět ten „diktátor“ z let před aténskými hrami. Sánchez ovládl své čtvrtfinále a poté i semifinále.

„Byl jsem překvapený,“ pronesl po semifinále sám dominikánský překážkář. „Čekal jsem čas kolem 48,1 nebo 48,2, zejména poté, co jsem v závěru zpomalil. 47,76? Úžasné. Jedna věc je mít skvělé časy v tréninku a jiná předvést takový výkon na olympiádě,“ dodal Sánchez, který si tímto časem výrazně zlepšil sezónní maximum. Ovšem ne naposledy...

6. srpna se postavil přesně ve 21:45 hodin na start finálové závodu. V sedmé dráze pod sebou viděl všechny své soupeře včetně toho největšího – vrstevníka Angela Taylora ze Spojených států. „Uvidíme, jak mu závod sedne, přece jen se poběží v docela velkém chladu,“ pronesl na adresu svého odvěkého rivala dvojnásobný olympijský šampión.

Londýnské finále jasně ovládl

Sedl mu skvěle. Sánchez vbíhal na prvním místě už do cílové rovinky a ani v ní nenechal nikoho na pochybách, že přijel do Londýna psát příběh se šťastným koncem. „Vím, jak těžké je vyhrát olympiádu dvakrát. Bojoval, vše překonal a dnes byl z nás nejsilnější,“ poklonil se v cíli pátý Taylor opětovnému nástupu „Super Alexe“ na trůn.

Ten mezitím poklekl na tartanovou dráhu, vytáhl fotku babičky, položil ji na ni a dlouze políbil. „Chtěl jsem, aby na mě byla pyšná,“ těžko hledal po závodě slova nyní již dvojnásobný olympijský šampión. Mimochodem, jeho země má z her celkem v historii šest medailí, z toho tři zlaté. O ty se vedle Sáncheze postaral už jen boxer Manuel Felix Diaz.

Zaběhl navlas stejný čas jako v Aténách

Bude určitě zajímavé,  kam se budou nyní ubírat jeho kroky. Sice lze těžko předpokládat, že současný talisman skončí v jakékoliv světové aukci, na nějaké dlouhé závodění už to také nevypadá, v pětatřiceti letech už patří Sánchez mezi atletické veterány.

Ale kdo ví, třeba se znovu stáhne do ústraní a za čtyři roky se opět vynoří, nominuje se na olympijské hry do Ria a tam slavně zvítězí v čase 47,63 vteřiny. To jsou totiž jeho vítězné časy jak z Atén, tak z Londýna. A také jeho letošní osobní maximum...

 

Právě se děje

Další zprávy