Praha – Spolu s Petrem Radou a Michalem Bílkem zdobí jeho tvář tričko recesistické skupiny Fanklub defenzivního fotbalu, kterou na Facebooku podporují tisíce lidí. Fotbalový trenér Martin Pulpit si ale z podobných legrácek nic nedělá a sám se považuje za trenéra s útočnou filozofií.
„Jde o to, že má mužstva jsou dobře organizovaná, a proto nedostávají góly. A vůbec, spočítal jsem si, že mužstva pod mým vedením nastřílela 673 branek, který trenér to může říct?“ ohrazuje se Pulpit v rozhovoru pro Aktuálně.cz
Ve 48 letech toho má za sebou už spoustu. Vedl mimo jiné Mladou Boleslav, Hradec Králové, Viktorii Plzeň či Baník. Nyní se v zimě po náhlém konci ve Zlíně vrátil do divizních Živanic, kde už působil na podzim 2013.
V Živanicích máte za sebou březnovou porci zápasů, jak jste zatím spokojený?
Jsem trenér, které není nikdy spokojený. Ale když si vezmu, v jakém stavu jsem tým přebíral, kolik hráčů bylo zraněných, tak mám teď největší radost z toho, že nás trénuje asi 18 plus dva brankáři. A i herně jdou naše výkony nahoru. Například v Náchodě jsme minulý týden měli šest nebo sedm jasných gólových šancí, ale nedokázali jsme je proměnit. Měli jsme vyhrát větším rozdílem, než jen 1:0.
Co vás do divizního celku opět přitáhlo?
Než být doma, tak je pro trenéra lepší být hřišti, obzvláště pro mě, pro kterého je trenéřina obrovská droga. Důvodem bylo i to, že jsem se vrátil k hráčům, které jsem znal z dřívějšího působení tady. Tenkrát jsem to ale přebíral v dost kritické situaci, byli jsme téměř na posledním místě a během podzimu se nám podařilo vyšplhat do lepšího středu tabulky. Takže i to, že se mi tu tak dařilo, hrálo svou roli.
S jakým cílem jste sem přišel?
Hráčům jsem říkal, že na první Dobrovice už ztrácíme moc, po podzimu to bylo asi 11 bodů, ale proč to nezkusit dotáhnout třeba na druhé místo. Spadnout už nemůžeme, bodů máme dost a kluci motivaci potřebují.
Vypomáhají vám tu i dva ligoví veteráni Ondřej Herzán a Marek Kulič, jsou jejich zkušenosti na hřišti znát?
Ondra už chtěl končit, ale vedení klubu ho přemluvilo, aby tady hrál. Po tom venkovním zápase jsem mu pak v autobusu říkal, že musel sám vidět, že by byla škoda, aby přestal. Jeho výkon byl vynikající, byl strůjcem našeho vítězství v Náchodě a ukázal, že i v tom věku 34 let má co nabídnout. Stejně tak Mára Kulič, u něj je jen škoda, že se mu obnovilo svalové zranění z Hradce zrovna v době, kdy šla jeho výkonnost nahoru. Ale od takových hráčů se můžou mladí kluci učit.
Vy jste si ze Živanic odskočil do Zlína a zrovna v té době tu hrála Sparta pohárový zápas, nemrzí vás, že jste o tuhle slávu přišel?
Vůbec, proč? Dostal jsem od Zlína úkol, a tak jsem odešel. S Živanicemi jsem se rozešel v dobrém. Dokonce jsem asi tři týdny vedl tréninky v obou klubech a přejížděl jsem. Určitě mě to nemrzí.
Ale konec ve Zlíně už asi ano. Klub s vámi v listopadu ukončil spolupráci i přes to, že jste klub vytáhl ze sestupových vod druhé ligy, už to přebolelo?
K tomu už bych se nechtěl moc vyjadřovat, bylo to vůči mně hodně nefér, to je pravda. Zvlášť, když vás téměř na kolenou prosí, abyste přišel, a pak vás vymetou ve chvíli, kdy jste těsně pod vrcholem. Ale fotbalový pánbůh to vidí a já už jsem takových ran do zad dostal tolik a jsem už tak silný, že to přežiju.
Hušbauer má ze Sparty špatné návyky
Teď trochu z jiného soudku. O vás je známo, že týmy pod vaším vedením inkasují minimum gólů, je precizní obrana vaším trenérským rysem?
Ne, určitě ne obrana, ale útok. Mám spočítáno, že mužstva pod mým vedením dala 673 gólů, který trenér to může říct? Jde o to, že mí hráči jsou dobře organizovani, a proto nedostávají góly. Každý fotbalista ví, jak se má chovat ve fázi útočné a ve fázi defenzivní. Když ale hráči nepromění šance, které mají, za to přece nemůže trenér.
Ale přitom jste ikonou Fanklubu defenzivního fotbalu, který je hitem na sociálních sítích…
To můžu být, z toho si nic nedělám. To tvoří lidé, kteří nerozumí fotbalu. Vím, jaký jsem, co říkám hráčům v kabině, a myslím, že vám všichni potvrdí, že jsem nikdy neřekl, že budeme hrát zanďoura. A je to vidět i na výsledcích. Například, když jsem přišel do Baníku, měl po 12. kole 8 bodů a následovala čtyři utkání, ze kterých vzešlo pro záchranu klíčových 9 bodů se skóre 7:5. Teď tam přišel trenér Frňka, který měl v zádech zimní přípravu, holedbal se ofenzivním fotbalem a z pěti kol má skóre 4:6.
Ofenzivní fotbal vyznává Zdeněk Zeman, s kterým se dobře znáte a který trénuje v italském Cagliari, a prý jste dokonce speciálně pro něho sledoval Josefa Hušbauera ve Spartě, je to pravda?
Dá se říct, že jsem ho „skautoval“ v tom utkání proti Neapoli. Se Zdeňkem Zemanem jsem se potkal před Vánoci, před jeho v uvozovkách krátkým odchodem z Cagliari, a to se mě na něj ptal. Já jsem mu řekl svůj názor, že Hušbauer má ze Sparty špatné návyky. Výchozí pozice hráče pod hrotovým útočníkem není zády k bráně, ale před obránci čelem k ní, protože on není typem hráče, který se dokáže rychle s balónem otočit. Jeho přednost je ve fotbalovém myšlení, ve finálních přihrávkách. A potvrdili mi to i italští novináři, kteří ho pak, když přišel do Itálie, hodnotili v utkání proti Parmě.
Přesto už je sparťanský záložník v Itálii…
Ano. Cagliari poté začal trénovat pan Zola, klub Hušbauera vzal na hostování a on to teď bude mít ohromně složité, aby se v týmu, který hraje o záchranu, prosadil. Tam je daleko větší konkurence než ve Spartě.
