Praha - Když na kostce viděla záběry z minulých fedcupových triumfů, svázalo jí to nohy a nemohla se dostat do zápasu. Česká tenistka Petra Kvitová prohrála první set finále s Ruskem 2:6, pak ale nervozitu setřásla, duel s Anastasií Pavljučenkovovou otočila jednoznačným poměrem dvakrát 6:1 a získala tak pro české barvy první bod.

Po utkání novinářům potvrdila, že právě z nervozity v úvodu často chybovala, ale dokázala ji setřást a klíčovým gemem ve druhé sadě zápas otočit. Výhru věnovala Pařížanům, kteří se vzpamatovávají z pátečního teroristického útoku.

Čím to, že vám tak nevyšel vstup do zápasu, podepsala se na vás nervozita?
Ano. Byla jsem od začátku hodně nervózní, víceméně celý první set. Dokázala jsem si na sebe vytvořit tlak a vždycky jsem zkazila ten nejjednodušší míč z celé výměny. Returnovala jsem, ale jak jsem byla taková zaťatá, tak jsem tam mnohdy ani nebyla včas, a proto jsem kazila.

Přitom ve Fed Cupu máte za sebou spoustu velký bitev, co vás tak rozhodilo?
Poprvé jsme s holkama viděly celý slavnostní ceremoniál. A když vidíte na obrazovce ty úseky, kdy jsme vyhrály, tak je to na jednu stranu krásný, ale na druhou stranu zavazující, takže úplně snadno se mi na kurt nešlo.

Takže do té doby jste tak nervózní nebyla?
Nervozitu jsem začala cítit už včera na losu, to je pro mě vždycky takový moment, kdy to přijde. Nespala jsem špatně, ale probudila jsem se už v půl sedmé vyspalá, ale pak jsem zase na chvíli usnula a byla jsem jak praštěná palicí. Celou dobu jsem cítila nervozitu v břiše, nohy stažený a tak. A nezlepšilo se to ani rozcvičkou.

Uklidňovala jste se i přes ten nepříznivý vývoj, že to ještě přijde, že není nic ztraceno?
Spíš jsem se cítila divně, protože přišlo deset tisíc lidí a ti koukali, jak Kvitová kazí ty nejjednodušší míče. Připadala jsem si trapně. Bylo mi to líto. Bylo to o tom se do toho trochu dostat.

Co byla ta klíčová chvíle, kdy se to ve vás zlomilo?
Za stavu 2:5 v první sadě jsem se cítila lépe, ale už mi to nebylo nic platné. Ona pak zahrála dobře. Do druhého setu jsem šla s tím, že bych mohla zlepšit servis trochu, udržet ho a pak počkat na nějakou šanci. Což se nakonec povedlo. Když jsem jí pak brejkla v tom gemu na začátku druhé sady, tak asi odpadla, já se naopak trochu zvedla a to asi ten milník, který mi hodně pomohl. Svou roli určitě sehráli i diváci, tak jako vždycky, bez nich by to bylo těžší.

Kdy jste začala tušit, že už byste mohla vyhrát?
Ve třetím setu jsem si všimla, že do toho víc jde, ale nestačilo jí to, tam jsem si řekla, že už bych mohla vyhrát, přeci jen jsem se i já cítila lépe psychicky i fyzicky. Navíc jsem zase brzy vedla, tak to bylo jednodušší.

Na Twitteru jste napsala, že výhru věnujete Pařížanům, dostaly se k vám tedy informace i francouzském masakru?
Nevěděla jsem o tom vůbec, až na snídani mi někdo něco řekl, nebyla jsem na internetu, takže jsem neměla přehled, co se stalo. Až potom v šatně jsme měly puštěnou televizi, tak tam jsem něco zaregistrovala. Ale tím, jak jsem byla byla uzavřená do sebe, tak jsme sice věděla, že se něco stalo, ale to, jak vážné to je, jsem nevěděla. Ale teď už to vím a je dobře, že proběhla minuta ticha.