Komentář - Bylo to vlastně smutné loučení. Legendární Jaromír Jágr, symbol hrdosti Čechů, sehrál v dresu hokejové reprezentace nejspíš skutečně poslední utkání a po něm odešel z ledu poražen. Češi si v Praze nesáhli na vysněnou medaili a skončili čtvrtí.
Byla to jediná vada celé té úchvatné show, kterou mistrovství světa českým fanouškům nabídlo. Během čtrnácti dnů byly k vidění napínavé bitvy českých hokejistů, velké vítězství Jaromíra Jágra nad Finskem a Kanada všem nabídla pohled do úplně jiného hokejového světa.
Do Prahy přivezla nebývale silný tým, se kterým neměla konkurenci. I silné Rusy ve finále vypráskala 6:1 a slaví zasloužené zlato.
Světový šampionát v Praze a v Ostravě navštívilo dohromady 741 690 diváků, což je absolutní historický rekord, který nejspíš až do doby, než se bude šampionát jednou konat zase v Česku, nikdo nepřekoná.
Není to náhoda. Hokej na této úrovni (myšleno mistrovství světa) bere vážně pět, nanejvýš šest zemí na světě. Ani v jedné z nich ale není hokej na šampionátu tak výraznou součástí národní identity a hrdosti, jako tomu je v Česku. Patrné to bylo například před dvěma lety ve Stockholmu, kde se šampionát hrál před prázdnými tribunami. A podobné to bude i za rok v Rusku, ani tam nebude na zápasy hokejových trpaslíků vyprodáno tak, jako bylo třeba v Ostravě.
Čtvrté místo: Reálný obraz českého hokeje
Češi uspořádali hokejový svátek, párty ve velkém stylu, a o to větší je to pro ně závazek do budoucna. Závazek pro hokejový svaz, samozřejmě. Jemu včerejším finále práce neskončila, naopak jí teď bude mít ještě mnohem víc.
Konečné čtvrté místo Čechů na turnaji totiž nakonec, a to si řekněme úplně na rovinu, není ničím jiným než naprosto reálným obrazem současného stavu českého hokeje. Velmoci jako Kanada a Rusko, které se postaraly o vyvrcholení celého turnaje v nedělním finále, či USA, které Čechy porazily hladce 3:0 (byť většinou měly jen začínající hokejisty, které angažmá v NHL teprve čeká), jsou hokejově o třídu dál. A podobně jsou na tom i Švédové.
Rozdíl mezi těmito týmy a Českem je obrovský asi jako mezi Petrem Čáslavou a Brentem Burnsem, nebo Michalem Vondrkou a Sergejem Mozjakinem. Důkazem je i fakt, že nejlepším hráčem českého týmu (a taky nejužitečnějším hráčem turnaje - tak ho zvolili všichni akreditovaní novináři) byl 43letý Jaromír Jágr.
Hokejista, který se ještě v průběhu aktivní kariéry stal legendou a v očích všech Čechů i hokejovým bohem. Muž, který je symbolem všech velkých vítězství od Nagana až po poslední zlato z Německa 2010, ukončil reprezentační kariéru v době, kdy byl pro reprezentaci stále naprosto klíčový hráč. Bylo mu 43 let, což je obdivuhodné a velmi inspirativní. A na druhou stranu také velmi zarážející.
Svaz musí řešit problémy. Hlavně v mládeži
Český hokej s jeho odchodem nejspíš v nejbližších letech čekají hubenější časy. Jakákoliv medaile bude velký úspěch. Už léta se mluví o tom, jak hokejový svaz pracuje na zlepšení práce s mládeží, což se, doufejme, opravdu projevilo třeba loni, když osmnáctka přivezla historické stříbro z MS. Jenže bude ještě několik let trvat, než se skutečné výsledky dostaví i na dospělé úrovni.
V NHL Čechů totiž pořád ubývá stejně jako v jiných předních ligách a klubech na světě, a to je moc znát. Češi mají rok od roku větší problémy porážet outsidery, jako jsou Francie, Rakousko či Lotyšsko, které v minulosti drtili rozdílem třídy.
Rozhodně tady nejde o to, že se hokej vyrovnává, protože už všichni ostatní umí bruslit, trénují a mají video, jak často říkají samotní hokejisté. Problém je především v tom, že Česko přestalo vyrábět hráče, o kterých by se dalo říct, že jsou nadprůměrní.
A proto stejně tak, jako se teď bude Hokejový svaz naprosto právem chlubit tím, jak skvělý šampionát dokázal uspořádat, by se měl hned postavit čelem i k problémům, které jsou nezpochybnitelné a které k současnému "sportovnímu" stavu vedou.
Samozřejmě vše začíná u toho, jak podporuje sportovce český stát a jak málo z veřejných peněz se konkrétně přímo k hokeji dostane. Letošní povedený šampionát je na druhou stranu snad pádným argumentem k tomu, aby na státní půdě nejen hokej vylobboval víc.
Jen pro srovnání: Naposledy Peltův fotbal od státu získal celkově 291 milionů, hokej "jen" 114, přičemž 30 milionů byla mimořádná dotace na pořádání světového šampionátu - více o dotacích pro český sport čtěte ZDE.
Z nedostatku financí totiž plynou (alespoň svaz to tak hájí) i naprosto zásadní problémy. Tak třeba kritizované přestupní tabulky vytvářející v mládežnickém hokeji evidentně doslova nevraživé prostředí, jež navíc nijak nemotivuje kluby svou práci s dětmi zlepšovat. A co teprve podle všeho poměrně běžná korupce mezi trenéry, ze které byl před turnajem obviněn dokonce i dosud nedotknutelný lodivod národního týmu Vladimír Růžička.
I toho mimochodem v příštích dnech a týdnech čeká vysvětlování a očista vlastního jména. O kauze "skrytá kamera" se během mistrovství světa nemluvilo, ale policie nelení. Už začala vyslýchat první svědky, a minulý týden v Edenu dokonce sebrala část účetnictví Slavie, aby zjistila, zda nadvakrát vyplacená částka 500 tisíc korun byla úplatek, či sponzorský dar.
Vzdor nedávnému velkému úspěchu osmnáctky se tohle všechno projevuje i v mizerné kvalitě mládežnických soutěží. Češi mají málo hráčů, ještě méně dobrých hráčů a k tomu všemu obrovský počet týmů, kde se kvalita dál rozmělňuje. Vždyť extraligu juniorů hraje 16 týmů, extraligu dorostu dokonce absurdních 24, což nevytváří zrovna konkurenční prostředí, ve kterém by se měli mladí hráči zlepšovat.
Tohle všechno a mnohem víc musí dát svaz do pořádku, aby děti i rodiče měli motivaci hokej dělat naplno. Aby je bavil a přinášel jim především radost. Jen tak se hokej posune vpřed a bude vychovávat více kvalitních hráčů, jakými, doufejme, budou nyní nastupující hvězdy David Pastrňák, Pavel Zacha či Dominik Simon. Jen tak totiž dostane hokej šanci jednou zase vyhrávat. Držet krok se Švédy, jednou za čas porazit na velkém turnaji i velmoci Kanadu a Rusko.
Letos k tomu bylo daleko. A změna nepřijde za rok, za dva. Bude to ještě chvíli trvat.
Češi milují hokej víc, než jsme si mysleli
Předpoklady pro to, aby se to změnit dalo, má hokej obrovské. Český národ přece hokej miluje, a jak posledních čtrnáct dnů neskutečného šílenství v Praze i Ostravě ukázalo, možná dokonce ještě mnohem, víc než si všichni dokázali představit.
Jaromír Jágr sice v reprezentaci končí, ale na to, jak ve čtvrtfinále ve 43letech poslal domů Finy, nikdy nezapomenou všichni, kteří to viděli. A snad na to nezapomenou především ti, kteří teď s hokejem začínají, a Jágr by na cestě do velkého hokeje měl být jejich vzorem. Česku už navíc nikdo nevezme ani obdiv, který se do země valí z celého světa za to, jak skvělou zábavu u nás z této krásné hry umíme udělat. Opravdu umíme.
Příští mistrovství světa se bude v České republice konat nejspíš v roce 2023, alespoň tak to předpokládá šéf českého hokeje Tomáš Král.
Do té doby musí Češi zmobilizovat své síly a udělat vše pro to, aby i za osm let byly tribuny v arénách vyprodané. A to se stane jen tehdy, když budou hokejisté znovu vozit z velkých akcí úspěchy a vyvolávat v lidech pocit hrdosti, jako to letos naposledy dělal český hokejový bůh - Jaromír Jágr.
