Bez babiček a přítele bych zlatá nebyla, přiznává Špotáková

Jaroslav Pešta Jaroslav Pešta
9. 11. 2014 11:19
Oštěpařka Barbora Špotáková se včera večer už posedmé stala nejlepším českým atletem uplynulé sezony.
Barbora Špotáková.
Barbora Špotáková. | Foto: CPA Eduard Erben

Praha - Oštěpařka Barbora Špotáková se včera večer už posedmé stala nejlepším českým atletem uplynulé sezony. Dosáhla na titul mistryně Evropy, vyhrála Diamantovou ligu a výkonem 67,99 se usadila na první příčce světových tabulek.

Vítězstvím v tradiční anketě se se sedmi triumfy dotáhla na Helenu Fibingerovou a Jana Železného, kteří mají nejvíc prvenství od zavedení ankety v roce 1962.

„Tak skvělý návrat po mateřské dovolené jsem si v žádném případě nepředstavovala,“ přiznala zlatá atletka v rozhovoru pro Aktuálně.cz

Co jste si na začátku letošní sezony přála?

Samozřejmě vydařený návrat do oštěpařského sektoru, ale hned první rok po porodu jsem si letošní sezonu nijak růžově nemalovala. O vydařené cestě na přední příčky této tradiční ankety jsem vůbec neuvažovala. Vždyť překážkářka Zuzana Hejnová vyhrála loni doslova vše, co se dalo. Výborný byl i čtvrtkař Pavel Maslák i někteří další atleti. Říkala jsem si, že to budu mít hodně těžké protlačit se zase mezi nejlepší.

V čem vidíte hlavní důvod vašeho tak úspěšného roku?

Podařilo se mi zvládnout péči o novorozeně s vrcholovým sportem. Musím však přiznat, že bez pomoci obou babiček a přítele Lukáše bych dobrých výsledků nedosáhla. Zlato z mého účtu tedy patří hlavně jim. Vždy jsem zdůrazňovala obrovskou důležitost spolehlivého zázemí a také se to v mém případě potvrdilo.

Co všechno vám k návratu na trůn tak brzy pomohlo?

Hned po porodu jsem se vrátila ke své původní váze, díky procházkám v klidném prostředí brdských lesů jsem si udržovala dobrou fyzičku a dobře jsem vstoupila i do závodního kolotoče. Snad mi to ještě nějaký čas vydrží.

Na dosavadní cestě chcete i v příštím roce pokračovat?

Určitě, ale péče o malého Janečka bude asi náročnější. Už teď se začíná zajímat o vše, co se kolem něj děje, s radostí kope do míče a každý den je na něm vidět, že touží po pohybu. Je otázka, do jaké míry ho bude schopna zvládnout moje maminka, která má nemalé problémy s kyčlí. Také mně čeká větší zátěž, protože v poslední době už musím kvůli němu vstávat v pět hodin ráno, takže v průběhu dne se ozývá únava.

Nechci malovat čerta na zeď, ale nemáte obavy i z případného zranění?

Především po nemalých zdravotních problémech Hejnové a Masláka mně tyto černé myšlenky občas přepadnou, trochu se toho bojím. Jeden den může být přímo skvělý a druhý doslova tragický. Zvláště v mých už 33 letech.

Zjistila jste letos ve vašich výkonech ještě určité rezervy?

Určitě! Především musím zapracovat na technice hodu. A protože budu muset skloubit výchovu malého dítěte s atletikou, dohodla jsem se s trenérem Železným, že příští rok bych ráda zařadila do kategorie volnějších. Plně se soustředím hlavně na mistrovství světa v Pekingu, ale už s myšlenkami na olympiádu v Riu, která je pro mě  jasnou jedničkou.

S jakým programem tedy počítáte?

Ještě letos se budu připravovat dva týdny v rodném Jablonci a stejnou dobu pak ve španelském Lanzarote. Po Novém roce se, asi několikrát, vydám za tréninkem do Nymburka. Na obvyklé zimní dvouměsíční soustředění do Afriky, už kvůli Janečkovi, nepojedu.

 

Právě se děje

Další zprávy